Steve Jobs (1955 – 2011), neobyčejný podnikatel. Jde proti podnikatelským příručkám, přesto má za sebou ohromné úspěchy.
Takhle se přece nepodniká!
Obrovský Jobsův přínos je, že nejen myslel jinak (Think different. – proslulý dlouholetý slogan Applu), ale i podnikal jinak. Zatímco v obvyklých globálních firmách velí obchod, finance, kvartální výsledky, vývoj akcií, vše je podřízeno co nejrychlejšímu uvádění produktů na trh a jejich tlačení všemi možnými kanály, Jobs to dělá jinak. Jako generální ředitel firmy se věnuje sám, osobně návrhu produktu do nejmenšího detailu, doslova s posedlostí, a nepustí jej ven, dokud není spokojený, bez ohledu na čas, úsilí a peníze, kterou si práce vyžádá. Zatímco jiní generální ředitelé se soustředí na osekávání nákladů pořád dokola a znovu, kdy dělají kompromis za kompromisem, přijde Jobs, který není ochoten udělat jediný kompromis a má úžasné výsledky. Zatímco jiní ředitelé jsou v podstatě politici, kteří podkuřují svým voličům-akcionářům hlásáním, že jejich jedinou povinností je přece to increase shareholder value (zvyšovat hodnotu firmy pro akcionáře), je tu nějaký Jobs, který hovoří o tom, že je potřeba následovat hlasu svého srdce, že jak svou práci a produkty, které děláte, nemilujete, tak to dlouhodobě nefunguje. (Citát z Jobse: use your brain, but follow your heart).
Toto je obrovská inspirace pro všechny podnikatele, od začínajících po ty největší: že se dá podnikat také jinak, než hovoří příručky. Že můžete dělat práci generálního ředitele korporace a přesto se vám stane, že se k vám na letišti seběhne houf fanynek a bude chtít podpis.
Vývoj cen akcií Applu po návratu Steva Jobse
Tvůrce světa po pécéčku
Jobsův podnikatelský odkaz je univerzální – kromě toho ale také změnil svět počítačů a digitální zábavy. My, kteří jsme vyrůstali na (microsoftích) pécéčkách, jsme procházeli vývojem od nadšení přes spokojenost až k mírnému zpruzení. Když byl DOS vystřídán grafickým ovládacím rozhraním, byl to velký pokrok. Ale pak se patnáct let nic nedělo, pokud nepočítáme to, že ikonek, posuvníků, tlačítek, zatržítek, roletek a přepínačů bylo v každé nové verzi víc a víc, přičemž funkce, kterou zrovna potřebujete, se nalézá zanořena ve čtvrté úrovni menu pod kryptickým názvem.
Přístup Jobse a Apple mně dlouho připadal elitářský, jako svět „vyvolených“, svět sám pro sebe a možná, že ze začátku takový i byl. Téměř delirické, povinné nadšení příznivců Macintoshů pro každý nový produkt jsem nebyl schopen sdílet. Ale série přelomových zařízení iPod – iPhone – iPad pohled na svět změnila: klidně připustím, že tyhle věci jsou opravdu insanely great. Jobs a Apple zrají jako víno: každý výrobek v postupné řadě iMac, iPod, iPhone, iPad přináší větší revoluci do světa digitálních technologií než ten předtím.
Už jsem na to v článcích upozornil několikrát, ale zopakuji: obětujte dvě hodiny času a prohlédněte si skutečně rozhovor Billa Gatese s Jobsem z roku 2007. V jedné chvíli je tam klíčová pasáž: Gates opět hovoří o tom, co všechno je možné, co všechno jeho inženýři vymyslí, a Jobs klidně opáčí – není v tom dostatečná user experience. Zatímco Gates navrhuje operační systém, který vypadá jako velín jaderné elektrárny, Jobsův iPad má na obrazovce jediné tlačítko. Myslím, že kdyby bylo Jobsovi dovoleno mezi námi být déle, příští verze iPadu by neměla vůbec žádné tlačítko, což by znamenalo, že se ovládá ještě přirozeněji. Osobní počítače byly mými pracovními nástroji – iPad jsem si oblíbil.
Sirotci
Takto se pojmenovali čeští husité po smrti svého podobně charismatického předáka Žižky: jsme bez otce, co s námi bude? Podobně může zvenčí vypadat firma Apple: kdo ji povede dál, kdo předstoupí na pódium na příštím MacWorldu, vytáhne z kapsy nějakou krabičku, řekne pár slov a obecenstvo zachvátí šílenství?
Žižku zná u nás každé malé dítě, ale málokdo ví, že největších a neobtížnějších vojenských a vojevůdcovských úspěchů dosáhli až jeho téměř bezejmenní následovníci. Myslím, že i u Applu to bude podobné: jeho firemní děti, jeho sirotci mají dobrou výchovu a jedinečná firemní kultura Applu bude produkovat i nadále obdivuhodné produkty. Jistě, ne navždy, ale deset let ano; poněkud nevkusné úvahy, které jsem zaslechl dnes v rádiu, že Jobsova smrt dává nyní obrovskou šanci jeho konkurentům Apple porazit, jsou neskonale hloupé. Mnoho lidí se domnívá, že mezi Apple a Jobs patří rovnítko, ale to je nesmysl: Jobs firmu jako vrcholná celebrita ztělesňoval zcela záměrně, protože to pomáhalo obchodu více než cokoli jiného. Brzy však uvidíme, že se firmě bude dařit i bez Jobse stejně dobře – ne ovšem navždy, prudce inovativní společnost bude podobného lídra časem opět potřebovat. Pokud jej do svého čela nezíská, stane se z ní, bohužel, normální korporace.
Jako nikdo jiný
Vizionářů pobíhají po světě stovky, ale nejsou schopni svoje vize uskutečnit. Špičkových manažerů jsou tisíce, ale zná je pár odborníků na management. Celebrit je kolem nás více než je únosné, ale pokud vím, žádná z nich není generálním ředitelem.
Steve Jobs byl tím vším v jedné osobě – v tom zůstane v historii světového podnikání jedinečným a těžko překonatelným. Budeme na něj dlouho vzpomínat.
