Podnikatelské kouzlo Steva Jobse

Po přečtení šokující ranní zprávy jsem pocítil zvláštní prázdno – podobně jako když odejde blízký člověk, jako když se ve vašem světě objeví mezera, kterou jen tak někdo nezaplní. Přitom jsem samozřejmě Steva Jobse nikdy osobně neviděl a mezi oddané fanoušky Apple jsem nepatřil; přesto myslím, že se stovky miliónů lidí cítí velmi podobně.

Který jiný CEO, generální ředitel velké korporace, by toto o sobě mohl říci? Který se stal globální celebritou a přitom současně zůstal špičkovým, uznávaným manažerem? Neznám žádného takového.

Životopis Steva Jobse vydá sám nejen na zajímavý článek, ale na román. To nejdůležitější si můžete přečíst v souhrnném článku, já se zaměřím na několik momentů z jeho kariéry.

Kouzlo druhého příchodu

Jak je dobře známé, Jobsova dráha u Applu má jednu výjimečnou zápletku: byl proti své vůli z firmy, kterou založil, vyhozen a po několika letech přivítán zpět jako jediný možný zachránce, což navíc provedl brilantně.

Apple za „prvního Jobse“ nebyl nijak zázračnou firmou. Firma byla podle všeho řízená poněkud chaoticky, což přivedlo samotného Jobse k tomu, aby na pozici generálního ředitele povolal Johna Sculleyho, kterého přetáhl s ředitelského místa u (tehdy podstatně významnější) Pepsi Coly slovy „chcete do konce života prodávat oslazenou vodu, nebo chcete zkusit změnit svět?“. Apple byl sice obdivovanou a inovativní společností, ale její tržní podíl mezi osobními počítači se třepotal na jednotkách procent, s lídry Microsoftem a Intelem se nemohla měřit ani náhodou. Jobs sám byl označován jako „nekontrolovatelný“, přinášející sice brilantní nápady, ale současně firmu destabilizující. Jak je známo, Sculley začal v Applu nastolovat pořádek a začal tím, že vyhodil právě Jobse, asi rok po svém nástupu – respektive jej odsunul na místo, odkud nemohl realizovat každodenní řízení firmy a Jobs odešel sám.

Steve Jobs, zdroj obrázku - Wikipedia

Zdálo se, že se opakuje tisíckrát slýchaný a viděný příběh: otec-zakladatel vtiskne firmě kulturu, charakter a charisma, zaslouží se o její raketový rozvoj, ale po čase začne být sám největší překážkou toho, aby se společnost stala „normální“. Je pak násilně odstraněn, vůči firmě pak zůstane zahořklý a nikdy se do ní nevrátí.

Jobs se vrátil – a jak! Nemohu si pomoci, ale v jeho nuceném exilu se muselo něco stát: zpět se vrátil jakoby vyrovnanější, obohacený o novou moudrost a pokoru, kterou předtím postrádal. Jobs ostatně sám říká: „vyhazov od Applu byla ta nejlepší věc v životě, která se mě mohla stát.“Po návratu zahájil druhou, tentokrát skutečně vítěznou, triumfální etapu Applu.

Pixar a NeXT

Mnoho se dnes neví o několika letech Jobsova exilu. Okamžitě od odchodu od Applu založil vlastní firmu NeXT (v Applu měl předtím stejně jen malý podíl, jeho původní spoluvlastnictví se citelně rozředilo vstupem firmy na burzu a následnými úpisy) a od George Lucase koupil animační studio (za 10 mil. dolarů), které přejmenoval na Pixar.

Pixar, tvůrce průlomových animáků jako Toy Story, nakonec Jobsovi vydělal největší jmění života, mnohem větší než Apple. Z deseti miliónů dolarů udělal sedm miliard tím, že Pixar později prodal Disneymu výměnou za akcie tohoto zábavního giganta. Pro Pixar přitom Jobs mnoho práce neudělal, spíše jen firmě dal vizi. Je vidět, že již tehdy měl mimořádný čich na budoucí velké věci.

Next byl jiný případ. Cílem firmy byl návrh „Nového počítače“, nové architektury i softwarové platformy, a Jobs zde opět ukázal svou posedlost designem – navrhoval prý po designové stránce do nejmenších detailů i vnitřnosti (!) počítače Next. Jako hardware se Next nakonec neuchytil, ale zůstal z něj software – operační systém, který se stal základem pro dnešní platformu Applu.

Jobs, CEO jako řemen

V roce 1996 byla firma Apple v existenčních problémech – vysoce ztrátová a ztrácející trh. Povolání Jobse zpět byl svým způsobem zoufalý krok akcionářů ve smyslu „asi to nevyjde, ale jinou šanci stejně nemáme“; Jobs si navíc vymínil, že Apple koupí firmu Next (za 400 mil.) – což byla vlastně kupní cena za Jobse. Akcionáři příliš nevěřili Jobsově schopnosti firmu řídit, což dosvědčuje i fakt, že byl instalován pouze jako přechodný ředitel, tj. „interim“ a tento titul měl celé příští čtyři roky.

Jobs se ale po návratu domů zorientoval jako málokdo a ukázal se být pravým opakem Jobse z první éry: firmu dal finančně i organizačně velice rychle do pořádku, což najatí špičkoví manažeři z předchozí éry naprosto nezvládli. Nejen to: začal opět inovovat a výsledkem byl počítač iMac v roce 1998, který se stal okamžitým hitem.

iMac aneb zmrtvýchvstání pro Apple

I tato proměna je jaksi zázračná. Apple prvních let příliš vyvíjel i vyráběl chaoticky, rozhodně nebyl vzorem spolehlivé, šlapající firmy. Dnes jím naopak Apple je, a konkurenti zaostávají. Je možná chybou, že za vším vidíme Jobse, právě proto, že on sám firmu coby „top celebrita“ ztělesňuje na veřejnosti. Nepochybuji, že jeho obrovskou devízou je právě schopnost získat a motivovat špičkové spolupracovníky. (Jmenuje např. Avie Tevaniena, který v Nextu vytvořil nový operační systém a pokračoval pak v jeho budování v Applu, nebo dnes známějšího Tima Cooka, který právě po Jobsovi převzal nástupnictví).