Videotelefonování není žádnou novinkou. Jeden z prvních komerčních videotelefonů se na trhu objevil už v roce 1964. Co uměl a proč neuspěl?
V dnešní době už můžeme videotelefonovat i pomocí těch nejlevnějších chytrých telefonů, všech možných počítačů, notebooků a dalších zařízení, které mají kameru a jsou připojené do internetu. Videotelefonování je díky službám jako Skype, Google Hangout nebo Apple FaceTime zcela zdarma se stále lepší kvalitou.
Videokonference jednotlivých lidí však nejsou nějakou horkou novinkou, kterou umožnily až moderní technologie. První komerčně dostupný videotelefon byl totiž k dispozici už před půl stoletím díky skvělým inženýrům z Bellových laboratořích.
Prototyp už v roce 1927
Inženýři dokázali v jakémkoli období překvapit novými stroji a technologiemi, které dokázali postavit doslova i na koleně. Zatímco začátkem 20. století už se velmi rychle rozšiřovaly klasické telefony a telefonní linky po celém světě, inženýři Bellových laboratořích (tehdy už pod AT&T) měli pod vedením Dr. Herberta Ivesa mnohem náročnější a futuristický cíl – vytvořit videokonferenční systém, který nastoupí po tehdejších telefonech, jež přenášely pouze zvuk.
Už v roce 1927 se jim tak podařilo postavit první experimentální prototyp videokonferenčního systému, který i po tehdejších obyčejných telefonních linkách dokázal přenášet nekomprimované video, samozřejmě s velmi nízkým rozlišením a nízkou kvalitou. Elektromechanický systém „Ikonophone“ jehož vnitřnosti zabíraly polovinu místnosti, byl ale teprve začátek.
Funkční prototyp videotelefonu z roku 1927 (Zdroj: Wikipedia)
Od roku 1930 už na projektu pracovalo více než 200 inženýrů, kteří měli za úkol prototyp dostat do dalších generací pro možné budoucí komerční využití. Jak už to totiž bývá, problém není něco navrhnout a vyrobit, ale dostat takový produkt do prodejné formy za přijatelné cenu. Své o tom ví i Xerox, jehož počítačová myš stála původně desetitisíce korun. Teprve Apple dokázal konstrukci dostatečně zjednodušit a nakonec vyrábět a prodávat za dostupnou cenu.
Fotografie prototypu z roku 1962 (Zdroj: ScienceService)
AT&T technologii v různých verzí prototypů ukazovala při výjimečných příležitostech, plán na finální komerční produkt ale odstartoval až v roce 1950, kdy byla k dispozici i nová kamera „Vidicon“, která byla v moderních generacích součástí i vesmírné sondy Galileo a dalších.
PicturePhone a investice půl miliardy dolarů
AT&T mělo s dostupným videotelefonem PicturePhone velké plány. Podle odhadů se mělo po deseti letech od oficiálního uvedení prodat statisíce kusů, takže se do vývoje neustále pumpovaly další a další peníze.
Původní verze PicturePhone z roku 1964 (Zdroj: Tdiforaccess)
V roce 1964 došlo k finálnímu uvedení videotelefonu PicturePhone. Obrazovka měla úhlopříčku šest palců, 250 řádek a frekvenci 30 Hz. Součástí protáhlé konstrukce, která sloužila i pro snímací kameru Vidicon, byl i hlasitý reproduktor a mikrofon pro „hands free“ videokonferenci.
Upravená pokročilejší verze PicturePhonu včetně ovládacího panelu (Zdroj: Wikipedia)
PicturePhone už využíval kompresi dat a vyžadoval dva páry telefonní linky pro video a jeden pár pro zvuk. Zesilovače signálu musely být v rámci dané linky umístěny nejvíce po vzdálenosti 1,6 kilometrů. Inženýři museli používat pokročilé technologie a komplexní protokoly pro udržení datového toku při videohovoru.
Něco pro odborníky na elektroniku - tištěné spoje a použité součástky PicturePhonu (Zdroj: Wikipedia)
Pro chod PicturePhonu bylo nutné použít i nové přepínače signálu přímo v tehdejších „datacentrech“ AT&T, které do té doby řešily pouze telefonní hovory.
V rámci 15letého vývoje bylo proinvestováno přes 500 milionů dolarů, jak se ale nakonec ukázalo, návrat investice se vůbec nedostavil.
