Zahraniční server provedl test zařízení ioDrive, které se skládá z NAND čipů a připojuje se do PCI Express, díky čemuž dosahuje několikanásobně vyšších rychlostí, než přes SATA rozhraní.
Server Tom's Hardware zveřejnil velmi zajímavý test nového „disku“ ioDrive od společnosti Fusion-io (Steve Wozniak se stal šéfem vývoje Fusion-io). Tento disk je vlastně PCI Express karta, která na sobě nese NAND flash paměti (jako u SSD) a samozřejmě disponuje potřebnou logikou a řadičem. Výhodou je právě použití standardního PCI Express ×4 rozhraní, které se již nachází na většině základních desek.
Podobné kapacity jako u SSD, několikanásobně vyšší rychlost a přiměřená cena. Na první pohled se zdá vše dokonalé, ale jak to obvykle bývá, vždy se najdou nějaké mouchy. IoDrive zatím neumožňuje bootování, nemůžete ho tak zatím použít jako systémový disk. Nicméně dle oficiálních vyjádření společnosti Fusion-io, je to jedna z věcí, na které se právě pracuje a v budoucnu (možná bude stačit pouhá aktualizace firmwaru) by tato možnost, kterou využijí především koncoví uživatelé, měla být možná.
Na výběr jsou zatím tři modely s kapacitami 80 GB, 160 GB a 320 GB. Průměrná rychlost čtení je kolem 700 MB/s, zápis pak kolem 500 - 600 MB/s. Modely s kapacitou 80 GB a 160 GB obsahují SLC čipy a přístupová doba činí pouhých 50 µs. V případě největšího 320GB modelu jsou použity MLC čipy a přístupová doba je mírně pomalejších 80 µs. Potlesk si ale zaslouží logika řadiče, která díky wear levelingu umožňuje skutečně velmi dlouhou životnost tohoto zařízení. Pokud byste zapsali/vymazali denně 5 TB dat, zařízení vám bez chyb v datech vydrží 16, 24 či 48 let (u 320 GB, 80 GB a 160 GB). Podrobné informace naleznete v oficiálním PDF se specifikací.
Software
Ovladače jsou dostupné pro Linux a 64bitové verze Windows XP, Vista, Server 2003 a 2008. Pro správu disku je k dispozici program IoManager, který se stará o aktualizace firmwaru, umožňuje low-level formát a zobrazuje další informace o zařízení. IoDrive lze nastavit do tří různých režimů, standardní s maximální kapacitou, s vylepšeným výkonem při zápisu (poloviční kapacita) a maximální výkon při zápisu (dostupné 24 GB z původních 80 GB).
Extrémní výkon i v praxi
Rychlost čtení kolem 700 MB/s sice na první pohled nevypadá nijak „extrémně“, a lze ho dosáhnout s několika SSD zapojených do RAID0. Hlavní síla tkví v počtu I/O operací za sekundu, což je na výkonu náročnějších aplikací znát především. Modely s SLC čipy mají přes 100 000 IOPS.
Testování proběhlo na počítači s dvoujádrovým procesorem Intel Core 2 Duo E8500 a základní deskou Gigabyte P45T-Extreme s čipsetem Intel P45 (ICH10R). Pro srovnání výkonu se v testu objevily SSD Mtron Pro 7500 s kapacitou 32 GB a Samsung SSD 64 GB, který byl také zapojen i v konfiguraci RAID0. V grafech je 80GB ioDrive ve všech třech možných konfiguracích.
Jak je vidět, výkon je opravdu vysoký, především ve srovnání u IOPS oproti standardním SSD. Mezi důležitý test patří i zpomalení/fragmentace disku, což je problém všech SSD, za který může především wear-leveling, který se snaží rovnoměrně zatěžovat celý disk, aby se jednotlivé buňky „nezničily“ příliš brzy.
U ioDrive nedochází k tak značnému zpomalení jako u SSD, a navíc lze jednoduše disk pomocí dodávaného software naformátovat (low-level). U běžných SSD je tato operace většinou dost složitá a je nutno použít externích utilit. Cena ioDrive je maximálně několik tisíc dolarů, což je vzhledem k výkonu opravdu nízká částka. Jedním z ukazatelů kvality oproti ostatním řešením je to, že i IBM uvažuje o použití těchto zařízení do serverů určených pro podnikový segment.
Vzhledem ke kapacitám není problém ani s redundancí dat, určitá forma zálohy je v tomto případě nutností. Pro koho je tedy ioDrive určen? Prozatím pro servery, ale vzhledem k příznivé ceně, která je na novinku a značné přednosti velmi nízká, lze předpokládat i pozdější nasazení i u náročnějších pracovních stanic.
Pokud vládnete alespoň trochu angličtinou, můžete se podívat i na videa z youtube:
