Stále hodně much, přesto silný zážitek
David Polesný
Měl jsem na hlavě předchozí verze Oculusu, ale tu finální ještě ne. Tak jsem byl příjemně překvapen, pokrok je velký a dojem z virtuálního prostoru obstojný. Stále je to ale zařízení poměrně těžké, vede z něj obtěžující kabel a vizuální dojem kazí viditelný rastr displeje, byť už to není zdaleka tak patrné, jako u první verze.
Nedostatků je tedy stále dost, ale už nejsou natolik zásadní, aby Oculus nedokázal vtáhnout do hry a nechal zapomenout na skutečnou realitu. K dispozici jsme měli několik ukázkových her, které byly docela různorodé. Nejlepší dojem Oculus nabídne, když se virtuální realita potká s tou skutečnou – typicky, když koukáte očima postavy ve hře a sedíte k tomu v reálném křesle, přičemž ve hře jste v sedačce auta. V mém případě to byla sedačka vesmírné stíhačky ve hře Valkyrie.
Oculus je trochu lehčí a na očích příjemnější
Sedíte, v ruce máte ovladač, rozhlížíte se a nakukujete, kam chcete… Je to silný a těžko popsatelný dojem. Tohle bude pecka hlavně v automobilových či leteckých simulátorech. Obzvlášť, když budete mít sedačku simulující přetížení a vibrace.
Velmi dobře se Oculus předvedl i ve hrách, kdy jakoby z nadhledu pozorujete miniaturní svět pod vámi a ovládáte v něm ovladačem nějakou postavu či robota. Přirozeně se rozhlížíte a máte dokonalý přehled nad herním prostorem. To je případ plošinovky Lucky's Tale, která se mi hrála velmi příjemně a dá se tušit, že z ní děti budou uchvácené. Kolega Tomáš Holčík si sice stěžoval na příliš blízký záběr na scénu, mně ale vyhovoval. Dojmy z virtuální reality jsou leckdy rozdílné.
Vyloženě nepříjemné jsou ale v Oculusu hry, kdy kamera striktně stojí za postavou. To zjevně mozek nedokáže „pobrat“. Chce to prostě pohled přímo z očí virtuální postavy anebo z ukotvené kamery, pak vás hra okamžitě vtáhne.
Vive je poseté senzory. Zaznamenávají přesnou polohu hlavy ve vymezeném prostoru místnosti
Po Oculusu jsem přešel na HTC Vive. Ten je specifický tím, že mapuje pohyb v prostoru místnosti. Můžete se tak procházet, ohýbat, otáčet, naklánět… Jen nesmíte vyjít z prostoru vymezeného snímači. Ve virtuálním světě vám to naznačí zelená mřížka, která se na hranicích objeví. Další specialitou HTC Vive jsou ovladače, které se promítnou do prostoru. Ve hře jsou rázem i vaše ruce. Dojem z virtuální reality je tím ještě znásobený a funguje to vážně dobře a velmi přesně.
Líbilo se mi virtuální kreslení v prostoru, vytváření modelů ve 3D je tu velmi snadné a přirozené. Perfektně také funguje, když se vám ovladače promění ve zbraně. Zamíříte, střelíte a hmatový vjem v ruce vám potvrzuje, že držíte zbraň a mačkáte spoušť.
Ovladače vám do virtuálního prostoru přenesou i ruce
Úžasná je na HTC Vive volnost pohybu v prostoru. Mozek si tohle vezme okamžitě za své. A přestože víte, že když uděláte ještě krok za hranu virtuální plošiny, nepropadnete se do zobrazených hlubin, tak ten krok do prázdna udělat moc nejde. Mozek vám v tom brání. Ono to samozřejmě nakonec jde, ale moc příjemné to není.
HTC Vive v budoucnu vidím jako ideální prostředek pro výuku a prezentace čehokoli. Promítnete si objekt (motor, stavbu, člověka…) do prostoru a můžete si vše přirozeně prohlížet ze všech stran. Rovněž exkurze a procházky budou poutavé.
Hry se budou muset vyvinout úplně nově a bude těžké vymyslet něco vskutku inovativního a dlouhodobě zábavného. Střílečka ve smyslu „chráním své území 3×3 metry“ je sice chytlavá, ale po chvíli přestane bavit. Co dál? Box, tenis… a další sporty na malém prostoru. Těch herních možností zde moc nevidím.
Tudy se kouká do budoucnosti...
Jak Oculus, tak HTC Vive fungují skvěle, ale technické limity jsou znát. Chtělo by to ještě vylepšit grafické podání, zbavit se drátů, shodit pár deka… to ale vyřeší evoluce. I při své nedokonalosti je současné „VR“ silným zážitkem.
