1. června přestanou platit některé kontroverzní body legislativy Patriot Act, ze které čerpá i NSA. Amerika přitom nemá kvůli sporům v Senátu náhradu. Úřady se už připravují.
Zatímco my jsme se na sklonku týdne v redakci bavili dotazováním lidských asistentů na titulní stránce Seznamu, na půdě amerického Kongresu došlo k zajímavému legislativnímu sporu, který může přinejmenším krátkodobě silně zasáhnout celou NSA a její odposlechy telekomunikačních sítí.
Sněmovna reprezentantů na počátku května silnou většinou 338 hlasů schválila novou legislativu Freedom Act, která si klade za úkol především větší transparentnost elektronických slídilů z FBI, NSA a dalších federálních agentur. Podle lidskoprávních organizací je sice Freedom Act příliš měkkou reformou stávajícího balíku zákonů Patriot Act přijatých po událostech z 11. září 2001, Freedom Act má ale podporu Bílého domu a především se na něm dohodly ve sněmovně jak demokraté, tak republikáni.
Sídlo americké Nártodní bezpečnostní agentury NSA
Reforma sice prošla schvalovacím kolečkem v dolní komoře, jenže narazila v Senátu. Kongresmani povětšinou reformu podporují, klíčovým představitelům se ale podařilo přeci jen návrh smést ze stolu a požadují zachování současných pravidel odposlechů.
Něco podobného je však v současných Spojených státech nemyslitelné, šmírování Američanů se totiž stalo jedním z témat předvolební kampaně. Proti současným možnostem NSA ostře vystupuje třeba republikánský senátor a kandidát na prezidenta Rand Paul, který nesouhlasí ani s reformou Freedom Act, která je dle něj příliš mírná. Freedom Act má sice skutečně ambici zakázat některé praktiky z minulosti, ale na druhou stranu ponechává agenturám možnost masivního sběru metadat – tedy například to, kdo komu a kdy telefonoval.
Sunset provision
Za běžných okolností by se vlastně nic moc nedělo – kongresmani by se prostě pár dalších týdnů a měsíců dohadovali a reforma by buď začala platit, nebo by se NSA a další agentury i nadále řídily podle současné legislativy. Jenže to má háček.
Když Kongres v roce 2001 schvaloval první verzi Patriot Act, byl si dobře vědom toho, že dává do rukou bezpečnostních služeb a zpravodajských agentur ohromnou potenciální moc nad Američany. A jelikož jsou USA přeci jen letitou demokracií a PA měl být skutečně v některých ohledech dočasný balík nástrojů nutných k boji s terorismem, ty nejkontroverznější články se řídily takzvaným pravidlem sunset provision.
V praxi to znamená, že taková legislativa platí pouze po určitou dobu a po jejím uplynutí jednoduše skončí, protože se předpokládá, že už nadále není potřeba. Jenže došlo k pravému opaku. Roky plynuly, Amerika bojovala na různých frontách a platnost Patriot Act se tak neustále prodlužovala.
Kapitol – sídlo amerického Kongresu
K poslednímu odložení soumraku došlo koncem května 2011 a Patriot Act dostal k dobru další a už opravdu poslední čtyři roky. A to se už konečně dostáváme k pointě, proč má současná situace v Senátu potenciálně tak dalekosáhlý dopad.
Na konci května totiž uplynou ony čtyři roky, nikdo ale nepřipravil žádné další prodlužování, protože řešením měla být již zmíněná reforma Freedom Act. Většina senátorů sice návrh podporuje, proti se však postavil republikánský šéf většiny a senátor z Kentucky Mitch McConnell, který chtěl napjaté situace využít k vyjednávání. Dokázal zablokovat schválení a naopak začal vyjednávat další prodloužení Patriot Act, jehož je velkým zastáncem. Senátoři však byli nesmlouvaví a zastáncům Patriot Act nakonec nedali ani jediný den k dobru.
Co se stane v červnu?
Minulý týden se do sporu nakonec zapojila i vláda a skrze Ministerstvo spravedlnosti varovala Kongres, co bude následovat, pokud se do 31. května skutečně nenalezne žádné kloudné řešení. V takovém případě by se totiž bezpečnostní a zpravodajské služby dostaly do operační krize. Sice by mohly dokončit probíhající odposlechy, nicméně by nemohly otevřít žádné nové vyšetřování podle legislativy Patriot act.
Ministerstvo nakonec varovalo kongresmany, že je Patriot Act obrovský kolos, a pokud by některé z jeho několika set sekcí přestaly bez náhrady příští pondělí skutečně platit, musí se na to agentury začít připravovat s velkým předstihem. Jako bod zlomu ministerstvo určilo pátek 22. května, v USA byl totiž v pondělí státní svátek Memorial Day a Američané tedy měli prodloužený víkend.
Senátoři se ale přesto nedohodli a znovu se setkají doslova za pět minut dvanáct na sklonku tohoto týdne. I kdyby tedy nakonec krátkodobě prodloužili platnost Patriot Act, nebo dali konečně zelenou Freedom Act, americký odposlouchávací mechanizmus se přeci jen na nějaký čas částečně zastaví, protože NSA se už začala připravovat na konec mnoha svých odposlechových programů včetně sběru metadat o telefonních hovorech. Byrokratický aparát takových měřítek prostě připomíná jadernou elektrárnu – ani tu nejde jen tak odpojit a hned zase zapojit do sítě.
Krize okolo Patriot Actu nicméně neznamená, že se ze dne na den zastaví veškeré odposlechy, jen to bude na americkém území mnohem složitější. FBI a NSA by například přišly o výhody, které jim dává kontroverzní sekce 215, která se ovšem nelíbí ani americkým soudům. Dvěstěpatnáctka dává kvůli svému vágnímu jazyku možnost FBI a NSA sbírat prakticky cokoliv, co se jim zamane a posvětí to tajný soud FISC.
NSA by přišla i o sledování osamocených vlků, což je zase legislativa, která upravuje definici nepřítele USA. Už to nemusí být jen osoba spjatá jako za dob studené války s nějakým konkrétním režimem a zemí, ale ideologické nepřítel – spící teroristická buňka. To by bylo samo o sobě v pořádku, odpůrcům se ale opět nelíbí příliš vágní jazyk, podobným nepřítelem USA by totiž mohl být za určitých okolností prakticky kdokoliv, koho potřebují tajné služby zrovna sledovat.
Do třetice by (vedle mnoha dalších bodů) NSA a FBI narazily třeba v případě tzv. roving wiretapingu (sekce 206), což je pro změnu zase případ, kdy mají agentury možnost sledovat všechny komunikační kanály určité osoby. Nedostanou tedy zelenou k odposlechu třeba konkrétního telefonního čísla, ale v podstatě bianco šek na odposlech čehokoliv, co daná osoba použije a to v průběhu celého jednoho roku. Problém spočívá v tom, že při tak rozsáhlém odposlechu služby přirozeně zachytí i data těch, kterých se vyšetřování vůbec netýká.
Jak se tedy zdá, americký odposlechový mechanizmus se na sklonku tohoto týdne nejspíše výrazně zpomalí a možná i zadře. Třeba jen krátkodobě, aby nakonec přeci jen došlo k prodloužení stávající politiky Patriot Act, nebo přijetí její rozumnější reformy Freedom Act s vícero kontrolními prvky a vyšší transparentností. Přesto se však bude jednat o jednu z největších krizí svého druhu, kterou skoro přesně před dvěma lety zažehla aféra okolo Edwarda Snowdena.
