Internet a umění? Může se zdát, že to příliš nejde dohromady, opak je ale pravdou. Hypertexové romány, abstraktní internetové stránky, prohlížeče, se kterými si toho příliš neprohlédnete, aktivismus, hacking, dezinformace, to všechno patří do světa specifického internetového umění – net artu.
Patříte-li mezi ty, kterým se při slově umění otevírá nůž v kapse, nebojte se, net art není záležitostí zatuchlých galerií s nerudnými hlídacími stařenami, případně koncertních sálů s prkenně dřepícími hobojisty. A pokud jsme vás ještě nepřesvědčili, vzpomeňte na stará dema (spojení animace a hudby) od FutureCrew, které jste se zatajeným dechem sledovali na svých prastarých třiosmšestkách. Tohle byl totiž jeden z prapředků net artu.
Umění a neumění
Je poměrně těžké net art nějakým způsobem přesněji definovat. Někdy se tak označuje umění, které by neexistovalo bez počítačové sítě. Tato definice však není přesná, k prohlížení mnoha projektů ani internet nepotřebujete. Slovo net art tak nejčastěji znamená umění, které jakýmkoli způsobem souvisí s internetem a počítačovými sítěmi vůbec. Tato definice je však zase hodně široká, spadaly by pod ni například všechny romány Williama Gibsona nebo Neala Stephensona – tedy literární kyberpunk.
Důležité je odlišit termíny „net art“ a „art on net“. Net art je „síťové umění“, naproti tomu jako art on net se označuje celý fenomén umění na internetu – tedy webové galerie, umělecké virtuální komunity atd. Za všechny zmiňme server www.pictoplasma.com, který jsme vám představili v Computeru 9/05 nebo www.deviantart.com (Computer 7/05). Opomenuta by neměla zůstat ani demoscéna – www.scene.org, www.scene.cz – jako důležitá, i když poměrně undergroundová součást světa art on net.
Surfujte jinak
Internetové umění existuje v mnoha různých variacích. Adam Zbiejczuk, který se net artem zabývá, jej ve své rozsáhlé práci na www.message.sk/text/netart rozděluje až do osmi různých skupin. Pro základní orientaci nám však postačí tři základní kategorie: programy a alternativní internetové prohlížeče, hypertextové příběhy a nakonec aktivismus a dezinformační projekty.
Klasickým a poměrně zábavným příkladem „podivných“ internetových prohlížečů je program Web Stalker umělecké skupiny I/O/D, která má na své minimalistické stránce heslo „Software je kontrola myšlení, tak si nějaký pořiďte“. Stránky si v něm sice příliš neprohlédnete, tedy pokud se nespokojíte s pouhým přečtením jejich textového obsahu. Za to si můžete nechat zobrazit jejich hypertextovou strukturu s odkazy na jiné stránky v přehledném diagramu.
Vaše surfování po internetu s tímto prohlížečem se zkrátka stává uměním, jenom k němu nesmíte přistupovat čistě utilitárně, ale spíš se zájmem a zvědavostí. Hledat pomocí Web Stalkera zubaře nebo jízdní řády totiž dost dobře nejde. Program je ke stažení na adrese www.backsapce.org/iod .
Sex, kabala a Intel
Zajímavé možnosti pro tvorbu net artu nabízí princip hypertextu. Mezi známé projekty tohoto typu patří Město.html české multimediální umělkyně Markéty Baňkové. Interaktivní román o dívce Růžence Šetkové, která se připojila k internetu a stvořila si novou identitu, v době svého uvedení vyvolal až téměř nezaslouženou senzaci. Mnohem zajímavějším dílem Baňkové je New York City Map – virtuální hypertextová procházka po New Yorku.
Za zajímavějším hypertextovým románem však musíme za hranice českého internetu. Spisovatel a net artista Mark Amerika v roce 1993 vytvořil rozsáhlé dílo nazvané Grammatron. Román vytvořený v programu Storyspace (vývojové prostředí pro tvorbu rozsáhlých a složitých hypertextových dokumentů) však záhy přepracoval do HTML podoby a umístil na internet.
Grammatron se díky tomu stal jedním z nejznámějších hypertextových románů. Jedná se o kyberpunkový příběh, ve kterém hraje roli jak antiglobalistický aktivismus, tak sex a kabala. Součástí románu je také hudba – stáhnout si můžete soundtrack a obrázky. Bohužel na stránkách Gramatronu je již vidět jejich technologické zastarávání (méně obrázků, jednodušší grafika), nic to ovšem neubírá na působivosti tohoto unikátního díla.
Na téměř osmi stech stranách sledujete příběh hudebníka, hackera a „techno-fetišistického šamana“ Abe Golama a jeho boj s obří korporací In-Tell, která ukradla jeho programovací jazyk, s nímž může získat ještě větší kontrolu nad kyberprostorem.
Slovo „sledujete“ zde není příliš na místě, spíše by se dalo říci „postupně rozkrýváte a v podstatě spoluvytváříte“. Čtení románu se totiž podobá hraní starých textových her, nadto jednotlivé stránky nejsou příliš dlouhé. Je zajímavé sledovat jejich protějšky v reálném světě. Hrdinovo příjmení Golam odkazuje ke Golemovi, putujeme do módního virtuálního města Prague-23, společnost MACRO odkazuje k Microsoftu, kam míří odkaz In-Tell asi není třeba vysvětlovat.
Aktivisté a dezinformátoři
Nesnášíte televizní řeč politiků, případně jedovatý med z úst různých marketingových a PR specialistů? Pro vás je jako stvořený svět aktivistického net artu. Což takhle zavítat na stránky Úřadu pro umění a technologie vlády Spojených států, tedy zdařilé parodie na jakýkoli vládní web?
K velkým mystifikátorům patří také umělecká skupina The Yes Men. Umělci experimentují s identitou, pořádají konference jako zástupci Světové obchodní organizace (WTO) a přednášejí na nich posluchačům různé nesmysly. Úsměv nad tímto kanadským žertíkem vám trochu ztuhne, zamyslíte-li se nad tím, jaké dezinformace jsou lidé ochotni přijmout, jsou-li jim dobře podány.
Zkrátka máte-li duši rebela a cynického anarchisty, oblékněte si sako, uvažte si kravatu, kupte si příručku o efektivním marketingu a vnuťte lidem lízátko nesmrtelnosti. A nebo vyrobte kopii portálu státní správy – možnosti tu jsou.
Článek vznikl
ve spolupráci
s časopisem
Computer
a čerpá
z čísla 12/05.