Na klasický Macintosh vznikla spousta nám dnes důvěrně známých programů a rovněž programovací principy zde použité se v jisté míře dodnes používají.
Nemá smysl tu vypočítávat další a další programy. Vyzkoušet je možné opravdu hodně aplikací i her, protože pro tyto první generace Macintoshe již padly omezení softwarových firem, takže aplikace jsou na internetu dostupné zdarma. Asi nejlepší zdroj aplikací i her je stránka http://macintoshgarden.org, kde je možné software jednak třídit dle žánru, jednak dle verze operačního systému, pro který je udělaný. To je velmi důležité, protože pro starší systémy (starší, než System 7) je množství dostupného softwaru opravdu výrazně méně. Samozřejmě, existují i jiné stránky, není problém si na internetu nalézt cokoliv.
Monkey Island v barvě na Macu. V pozadí okna s mnoha SIT komprimovanými diskovými obrazy zkoušeného softwaru
Software je obvykle distribuovaný s příponou SIT, což je komprimovaný diskový obraz programem Stuffit Expander, který na Macovi této doby plní roli asi stejnou, jako na PC programy ZIP či ARJ. Dále se velmi hodí program Disk Copy (ideálně verze 6.3.3), který umí obnovit diskový obraz na disketu.
Dostat software na nejstarší Macintoshe není zas úplně triviální, jelikož je nepřipojíme k moderní síti (existují ethernetové karty do PDS slotu či konvertory z SCSI na ethernet, případně z AppleTalku na ethernet, ovšem ty já nevlastním) a když pomineme komunikaci přes sériový port, tak v podstatě existují dvě varianty – mít k dispozici SCSI CDROM a software vypálit na CD, případně jej přenášet přes diskety.
Varianta přenosu přes diskety zní nejjednodušeji, ale ani to úplně neplatí. Potřebuje k tomu nějaký emulátor (ideální je Basilisc II), ovšem ten v současné verzi pro PC a Mac nepodporuje práci s disketovou jednotkou. Funguje ale verze pro Windows z 27.8.2008, která umí používat USB disketovou jednotku, připojit ji k emulátoru a obnovit na ni diskový obraz, takže disketu následně bez problém přečteme na starém počítači a software z ní můžeme nainstalovat.
Photoshop 2 spuštěný v emulátoru Basilisc II na virtuálním stroji Windows 7...
Samozřejmě, že v tom našem povídání o softwaru pro Mac si musíme dát nějaký „dead line“, protože jinak bychom skončili až dnes. Já si vzhledem k hodnocení Maca Classic a prvních Powerbooků jako takový pomyslný konec stanovil rok 1991 a první verzi System 7. Pokud bychom se tedy z této perspektivy podívali na tehdejší software, jaký dojem si z něj odneseme?
Aplikace se ovládají moderním způsobem, jsou zde prvky nám dobře známé – menu, posuvníky, okna, tlačítka, zaškrtávací políčka, dialogy atd. Vše vypadá velice hezky, protože – jak jsme si řekli – Mac má malou obrazovku, a tak je i v tom nízkém rozlišení vše krásně prokreslené. Je zde evidentní rozdíl oproti konkurenčním levnějším platformám, jako Amiga či Atari ST. Operační systém Maca sice není bůhvíjak dokonalé dílo, ale nabízí spoustu malých vychytávek, ulehčujících práci, díky tom se fakt dobře s ním pracuje a aplikace dobře vypadají, nehledě na skutečnost, že většinou je na nich vidět snaha autorů navrhnout je ergonomicky a jednoduše. Krkolomně ovladatelné aplikace asi určitě existovaly, ale zmizely v propadlišti věků.
Pokus o spuštění Autocadu 10 na Macintoshi Classic je vzhledem k omezené paměti beznadějný
Aplikací je výrazně méně pro starší systémy (pár pro System 6 a ještě méně pro 5 a starší), takže je výhodnější nainstalovat na váš zkušební počítač aspoň System 7 (ideálně 7.5), protože pak bude o hodně více co zkoušet. Je ale třeba říci, že pokud v počítači nemáte aspoň 4MB RAM, nemá smysl o instalaci System 7 vůbec uvažovat. Je to trápení vás i počítače (těžko opravdu říct, kdo trpí víc...).
Některé hry či aplikace se vám na Classic nespustí a tak nějak netušíte proč. I slavná BSOD je proti tomu přímo nabita informacemi...
Pokud bychom se podívali na hry, tak ty sice existovaly, ale v osmdesátých létech je jich opravdu minimální počet, protože tehdejší černobílé Macy prostě nebyly herní stroje. Hry ale existovaly – například Sierra trpělivě portovala své nejslavnější adventury, takže se na Macu v černé a bílé setkáme se Sirem Grahamem či Larrym, hledajícím pikantní dobrodružství.
Larry v černé a bílé na Macu Classic
Existovaly i hry strategické a dalších žánrů, nicméně někdy je dost vidět, že tvůrci místo vykreslování svého vlastního grafického rozhraní použili standardní prvky operačního systému – tlačítka, posuvníky, menu atd. S barevnými Macy v devadesátých létech herní trh explodoval do obrovské nabídky, kterou jsem nevyzkoušel, jelikož na dny a týdny pařby už prostě nemám čas... Dá se ale říci, že se zde setkáme s většinou tehdejších nejslavnějších her z ostatních platforem, především tedy pro PC.
