Návrat k legendám: Software a hry na Atari

Spustíte-li staré Atari či jeho emulátor a vyzkoušíte-li programy více než dvacet let staré, tak vás čeká mnohé překvapení. Je to prostě jiný svět. A co teprve, když byste zkusili programovat...
Kapitoly článku

Pro Atari existovalo relativně (na svou dobu) dost softwaru – textové editory, tabulkové procesory, kreslící programy, hudební programy atd. U textových editorů existovala potíž s připojením tiskárny – jakmile jste si pořídili cokoliv od jiné firmy, než jen od Atari, mohli jste se snadno dostat do problémů, jelikož systém žádnou velkou podporou tiskáren nehýřil. Sice nabízel tiskárnu jako zařízení, ale pochopitelně pouze pro textový výstup a se standardní znakovou sadou.

Náš jazyk bohužel disponuje nabodeníčky, což je výmysl, za který Jan Hus rozhodně upálit zasloužil. Věřím, že kdyby tušil, jak jednou nám, programátorům a uživatelům, zkomplikuje život, uložil by si rovnou několik let pokání. Anebo by se na hranici vrhnul sám a dobrovolně.

snimek-obrazovky-2013-03-20-v74212.png
Čapek, nejoblíbenější textový editor u nás - jak vidno z textu, ovládání s pomocí moderní klávesnice skrývá leckterou záludnost…

K tomu, abyste mohli nějaký ten program s nějakou tou tiskárnou používat, jste obvykle potřebovali tento program příslušným způsobem upravit, případně si vytvořit příslušný ovladač. Ano, slyšíte správně. Samozřejmě, že dělat něco takového nebylo běžné, zvládli to jen ti skutečně nejschopnější programátoři (všimněte si, že v tomto ohledu nelze mluvit o uživatelích), nicméně ti poté dávali k dispozici své produkty komunitě k užívání.

Například skvělý český textový editor Čapek Petra Jandíka, existoval v několika verzích, podporujících různé tiskárny. Naštěstí, uživatelům do karet hrála skutečnost, že počet tehdy dostupných tiskáren byl velmi omezený a v jistém ohledu téměř nulový.

 Atari_800XL_1029printer_s1.jpg
Atari 1029 - marný sen mnoha československých ataristů (zdroj: old-computers.com)

Ano, v tom spočíval problém celého toho „profesionálního“ užívání Atari. V tehdejším Tuzexu jste neměli problém je zakoupit. Potíž spočívala v tom, že stály ještě více, než počítač.

Pokud byste si chtěli vybavit kancelář zcela kompletně, tedy počítačem, tiskárnou a disketovou jednotkou, vyšla by vás tato „sranda“ na cca 1 500+2 000+2 050 tuzexových korun, což při kurzu 1 ku 5 představovalo hezkých 25 350 Kčs. To byla ohromná suma v době, kdy nástupní plat vysokoškoláka činil cca 1 500 Kčs a průměrný plat díky mnoha dobře placeným dělnickým a hornickým profesím cca 3 000 Kčs. Za přibližně dvojnásobek výše uvedené sumy jste si koupili auto. Z těchto důvodů je asi každému jasné, proč originální disketovou jednotku a tiskárnu v podstatě nikdo nevlastnil.

 pc109-21.jpg
Tiskárna BT-100 - krutá realita pro mnohé československé ataristy (Autor: Pavel Křivánek)

Když se později objevila domácí a dostupná jednojehličková BT-100, byl pro změnu problém ji jednak připojit k počítači a následně upravit příslušené textové editory, aby s ní dokázaly pracovat. Obé se podařilo zvládnout, navzdory tomu však zůstal zásadní kámen úrazu, s nímž hnout nešlo. Tiskárna byla šíleně pomalá s rychlostí tisku jedné stránky A4 během několika minut, což znamenalo nepoužitelnost pro jakoukoliv kancelářskou práci.

Po revoluci se samozřejmě situace výrazně změnila, protože najednou bylo možné zakoupit levné devítijehličkové tiskárny jako třeba Star LC10 a další, ovšem problém spočíval v tom, jak je k Atari připojit – Atari totiž standardní sériový, paralelní či třeba Centronics port nenabízelo. Samozřejmě, řešení existovala, ale jejich realizace byla podstatně obtížnější, než si dnes v obchodě koupit krabici a mít naprostou jistotu, že její kabel doma zastrčíte do USB a bude hotovo. Ještě dlouho předlouho, téměř celá devadesátá léta, nedokázal IT průmysl tento komfort nabídnout.

 snimek-obrazovky-2013-03-20-v75301.png
Sound Tracker na osmibitovém Atari

Kromě textových editorů, tabulkových procesorů a kreslících programů se v devadesátých létech začaly objevovat i velmi šikovné hudební programy, schopné vytvářet hudbu srovnatelnou s tím, co dokázala Amiga, tehdejší král tohoto oboru. Pravda, na standardním Atari tyto „trackery“ nebyly schopny hudbu v dostatečné kvalitě přehrát, nicméně už fakt, že jste něco takového na primitivním osmibitovém počítači byli schopni vytvářet (a následně na profesionálnější elektronice přehrávat) byl úctyhodný. Dnes je možné do Atari doinstalovat covox, s nímž hudbu v dobré kvalitě i přehrajete.

snimek-obrazovky-2013-03-20-v73704.png
Slavný první tabulkový procesor Visicalc

Nabídka neherního softwaru pro Atari byla na svou dobu vcelku slušná, ovšem pokud bychom srovnávali s konkurenčními platformami, tak nehrálo prim. Nejvíce programů existovalo pro C64 a Sinclair ZX Spectrum (zde těžko zvažovat, který z počítačů nabízel více), Atari stálo až na třetí příčce. Předstihovalo (ale jen velmi nepatrně) Apple II, jehož programy byly ale obvykle kvalitnější a s příchodem Apple IIgs dosáhly úplně jiných dimenzí. Ostatní osmibitové platformy pak na tuto vedoucí čtveřici hleděly z uctivým odstupem.

Celkově je ale nutné zdůraznit, že kvalita softwaru pro tyto platformy byla mnohem nižší, než nabízely tehdejší IBM PC a šestnáctibitový svět. Srovnání s dneškem pak pochopitelně úplně postrádá smysl. Dnes jsme světelné roky dál.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,