Seriál o legendárních počítačích, o jejich historii, používání, originálních i moderních perifériích. Seriál pro všechny, kteří by snad pocítili touhu pořídit si je vyzkoušet.
Pokud budete chtít, můžete se se mnou vydat na cestu za poznáním počítačové minulosti. Nejprve se budeme věnovat zmiňovanému Atari a povíme si o všech možných perifériích, které lze k němu přikoupit, a nezapomeneme ani na přibližné ceny.
Následně se podíváme na Atari ST, stroj, který jsem strašně chtěl a nakonec si jej nikdy nekoupil a svou přízeň věnoval Amize. Bude určitě zajímavé vyzkoušet, jak si tento „Jackintosh“ povede při srovnávání v efektivitě práce s mou starou láskou. Nesmíme zapomenout ani na klasiku všech klasik, tedy na Sinclair ZX Spectrum, konkrétně verzi +3. Proč zrovna tuhle? No, samozřejmě se dá vybrat jakákoliv, ale mě se prostě líbilo zkusit práci s disketou.
Sinclair ZX Spectrum +3 v originálním obalu
Když už budeme u výdobytků Sira Clivea (což tedy zrovna model +3 není, ale to si ještě povíme), nesmíme zapomenout na poněkud méně známý Sinclair QL. I ten si zaslouží pozornost. No a samozřejmě, nelze minout jak Commodore C64 (tedy konkrétně jeho modernizovanou verzi C128), tak Amigu. A pokud bude dost času, peněz a hlavně trpělivosti ze strany mé rodiny, lze pokračovat dál. Apple II či třeba původní Macintosh? Ještě uvidíme.
Je třeba si ale uvědomit, že tento seriál není uzavřenou hotovou záležitostí, nýbrž vzniká za pochodu. Přivítám vhodné tipy a triky, zároveň ale prosím o trpělivost. Nastudování nové platformy, její pořízení a vyzkoušení, to všechno chce spoustu času. A peněz – ovšem ty nejsou zas takový problém, protože svaté grály sběratelů jako Atari 400, Sinclair ZX80, Jupiter ACE či třeba XCube, ty opravdu ponecháme jen těm, kdo sbírání propadli.
Pokud by se vám zalíbila funkční Apple Lisa, připravte si tisíce EUR (zdroj: daniloercoli.com)
Je třeba v této souvislosti obdivovat ty, kteří se již delší dobu snaží buď o sbírání či o neustálé rozvíjení dávno mrtvých platforem. Je spousta autorů a spousta blogů, kteří se touto tématikou zabývají velmi detailně – namátkou třeba hexadoupe.blogspot.cz, případně blog.factor6.cz, nemluvě o 8bity.cz a s ním spojený nostalcomp.cz, díky kterým si můžete své vlastní repliky osmibitových počítačů i postavit, pokud se tedy dokážete dostatečně mrštně ohánět pájkou bez nebezpečí úrazu.
Samotnému sběru se pak věnuje podstatně více nadšenců, například Michal Rybka, který rizika sbírání (a tím vlastně i ničení) staré techniky popisuje v tomto článku. Pokud si ten článek přečtete, možná upadnete do deprese, neboť celkové vyznění je jasné – ať se budeme všichni snažit sebevíce, stejně se jednou v prach obrátíme a přestane fungovat poslední Spectrum či Atari. S takovouto filozofií ale nesouhlasím. Rezignovat na fakt, že za pár století bude jiná doba a tudíž už dnes se nemá smysl o nic snažit, mi přijde jako známé „házení flinty do žita“.
Počítače jsou úžasné stroje a byla by škoda nepokusit se předat je dalším generacím. A čím více lidí toto udělá, tím větší bude šance, že si za sto let nějaký bláznivý zájemce bude moci sáhnout na skutečného a možná stále funkceschopného „gumáka“ od Sira Clive Sinclaira.
Funkceschopný "gumák" se stále funkceschopným microdrivem
Když se na ten výše uvedený seznam nadšenců podíváte, tak si jistě kladete otázku – proč se do toho tento blázen pouští? V čem bude právě jeho vyprávění jiné, než zkušenosti těch ostatních? Je v tom stejné puzení, jak v mém psaní o historii mikropočítačů. Mám pocit, že nikdo se zatím nepokusil o vzájemné propojené porovnání dávných platforem, o jejich co nejdetailnější přiblížení dnešním čtenářům, o zhodnocení jejich kladů a záporů, o zasazení do kontextu doby. Myslím, že o těch bývalých legendách je stále co říci.
Pokud se do nakupování pustíte, je dobré si zodpovědět i otázku, v jakém stavu budete chtít legendy osmdesátých let pořídit. To v podstatě znamená, zda je budete chtít koupit v originálním obalu, či vám to bude jedno. Originální obal je velmi důležitý pro sběratele, takže pokud budete jednou své miláčky prodávat, v původní krabici utržíte mnohem více peněz. Člověk má taktéž větší šanci, že v originálním obalu bude zboží kompletní a obvykle je dodávané i s manuály, což se občas hodí.
Na druhé straně, jsou tu i nevýhody. Původní krabice zabírají větší prostor, takže se v nich za chvíli můžete ztrácet. Polystyrenové výplně mají po tolika létech tendenci se drolit a rozpadat, takže vybalování starých miláčků je třeba provádět velmi opatrně. No a v neposlední řadě jsou počítače s původním obalem obvykle dražší. Já sám sice dávám původnímu obalu přednost, ale ne nějakou zásadní. Je jen na vás, jak budete chtít postupovat.
Má to něco do sebe - Commodore C128 v originálním obalu s veškerým příslušenstvím
Pořizování těchto starých miláčků není sice nic obtížného, ale na druhé straně ani zcela beze zrady. Pokud se budeme držet Internetu, tak se v zásadě dá použít buď naše malé domácí Aukro, nebo celosvětová Ebay. Samozřejmě, existují i menší prodejci, jako třeba sintech-shop.de, retrotrader.com, nebo aukční server sellmyretro.com, ale já v zásadě preferuji Ebay. Zde pak můžete přihazovat, případně využít nabídky prodejců, kteří dávají možnost zboží za nějakou sumu koupit okamžitě, bez nervů. Pokud chcete mít takovou jistotu, tak lze tuto variantu využít, ovšem počítejte, že tato cena je téměř vždy vyšší, než aukční. Před bojem o nějaké zboží je tedy dobré si nejprve zmapovat tyto nabídky, abyste zjistili, kde je strop, za který nemá smysl jít.
Další zásadní zradou Ebay a v menší míře i Aukra je fakt, že vůbec není podstatná aktuální cena, která celé dny stoupá jen zvolna. Můžete se radovat z vedení, ale to je pouze iluzorní. Zásadních je posledních cca 5 sekund celé aukce. V tuto chvíli totiž nastupují matadoři, kteří vaši nabídku navýší. Samozřejmě, Ebay i Akro mají zabudovanou možnost zvolit maximální nabídku, takže pokud zde máte dostatečnou rezervu, dotyční vám sice zvýší cenu, ale zboží bude stále vaše. Problém je, co je to „dostatečná rezerva“.
Pokud se domníváte, že to u zajímavých položek je nějakých 10-20 EUR, tak se velice mýlíte. Samozřejmě, můžete někdy něco takto koupit, ale to je pouze znak dobré vůle druhých či nedostatku konkurence. Prostě o něco takového nikdo nestojí. Pokud však opravdu chcete nějaké zboží musíte přihodit. A hodně.
Kompletní počítač je třeba si pojistit vysokým příhozem
Pro ilustraci – velmi se mi líbila jedna zajímavá nabídka Sinclair Spectrum +3. Soudil jsem, že nějakých £50-60 bude bohatě stačit, a když si vše budu jistit maximální nabídkou £80, ještě se mi hluboce ukloní. Den před tím se jiné, méně vybavené Spectrum +3 prodalo za £55, takže mé úvahy byly odůvodněné. Neuvědomil jsem si ale, že tato nabídka (Action Pack se světelnou pistolí a příslušnými hrami) se líbí i jiným. Počítač se nakonec prodal za £127.
Jak Ebay, tak Aukro má svoji jistou, ovšem nevelkou logiku. Někdy prostě jen kroutíte hlavou. Jednou se Atari 800XE s magnetofonem, hrami, joystickem, včetně krabic a manuálů prodá za 2 234Kč, o dva týdny později se Atari 130XE bez manuálů a bez obalů podaří udat za hezkých 3 382Kč. Vidíte v tom nějaké pravidlo, nějaký smysl, nějaký pevný bod? Já tedy ne.
Atari 520STE s harddiskem Megafile 30 - v roce 1989 bych byl naprostý king! Dnes mě mají za blázna…
