MSX je nesporně zajímavou platformou, u nás málo známou. Pořídit si jej není zas takový problém a stojí to obvykle za to – i po třiceti letech tyto počítače budí pozornost.
Moderní periferie k MSX
Asi vás to překvapí, ale ani v této oblasti nepředstavuje MSX zrovna ideální platformu. V podstatě jedinou moderní periférii, která existuje, je MegaFlashROM, což je zásuvný modul, který se tváří jako dobová cartridge, ovšem ve skutečnosti obsahuje jednak 512kB RAM (která může být využita i pro rozšíření paměti vlastního počítače, což se hodí ve chvíli, když chcete používat vylepšený OS Nextor na standardním MSX se 64kB RAM), a kromě toho obsahuje slot pro SD kartu. Z té je možné nahrát obraz dobové cartridge tak, že se tváří jako dobový modul a stroj MSX jej spustí a nic nepozná. Kompatibilita je přitom značná, takže můžete vyzkoušet dobové hry.
MegaFlashROM
Potud dobré zprávy. Asi tušíte, že není vše zlato, co se třpytí. Prvním oříškem je cena – připravte si hezkých 139 eur, které budete muset zaplatit, pořídíte-li si cartridge s rozšířenou pamětí a slotem pro mini SD kartu. Druhým problémem je, že na MSX se celkem dost špatně shání software, respektive k sehnání jsou většinou hry. No a zde je ten zádrhel – software, který je na netu, jsou většinou obrazy právě a jenom zásuvných modulů. Jinak se tehdejší software prakticky nedistribuoval.
Takže pokud si seženete ten zmíněný Hit Bit i s disketovou jednotkou, bude vám ta užitečná jen pro pohrání si s MSX DOSem a pro vyzkoušení několika titulů. Hry na disketách sice byly distribuovány, ale jde o vzácnost a jejich diskové obrazy se špatně shánějí. Pokud chcete zkoušet hry a neutrácet desítky eur za dobové cartridge, nezbývá vám nic jiného, než to moderní řešení.
MSX s vloženou MegaFlashROM
To ještě ale stále není vše. Bohužel, ovládání výše uvedené cartridge má na MSX na hony daleko komfortním moderním perifériím pro jiné platformy, které velmi často nabízí různé ovládací aplikace s celoobrazovkovým menu, kde si jen prostě vyberete hru či aplikaci a ta se spustí. Zde to takto komfortně nefunguje, vše se ovládá pouze příkazovým řádkem ze systému, takže si pomocí příkazu musíte zvolit obraz, který si do zásuvného modulu nahrajete, a následně musíte počítač zresetovat, aby se tento kód spustil. Je to mnohem méně přívětivé, ale tak to prostě funguje.
Pokud byste chtěli ušetřit a cartridge pořídit bez oné rozšiřující paměti, nebudete moci používat Nexus a ovládání bude ještě komplikovanější, protože standardní možnosti jsou velmi omezené. Takto to funguje na standardních MSX strojích. Pokud máte stroj MSX2, spustí se vám komfortnější prostředí s volbou souborů a hned je vše veselejší.
Na MSX2 je ovládání již velmi komfortní
Vzhledem k tomu, že MegaFlashROM skrývá 8MB flashROM, je možné vytvářet kompilace obrazů, takže cartridge se tváří jako celá sestava takových modulů s hrami. Těchto her lze na cartridge „nacpat“ až 511 (pokud se tam tedy vejdou). Cartridge umí dokonce pracovat i s obrazy disket, takže pokud nemáte disketovou jednotku, můžete ji tímto způsobem emulovat.
Úvodní menu pro výběr obrazu hry
Má zkušenost s tímto hardwarem je pozitivní i negativní. Ta pozitivní je jednoduchá – vše funguje a při vyzkoušení několika desítek obrazů musím říci, že fungovala většina. Na druhé straně, ovládání je daleko složitější než u podobných zařízení na jiných systémech. Pokud se budeme bavit o používání na MSX2, tak vám po spuštění počítače systém nastartuje do prohlížeče souborů, v němž si můžeme ze zasunuté SD karty zvolit buď obraz ROM modulu, nebo disku, který chceme emulovat. U disku dojde k restartu systému a cartridge se bude tvářit, jakoby v jednotce A: byla zasunuta příslušná disketa. U ROM modulu bude po restartu spuštěna příslušná hra či software.
Jenže pokud se chceme vrátit zpět a obnovit původní stav cartridge (a zvolit si třeba jiný obraz na vyzkoušení), je třeba spustit systém v Recovery módu a obsah cartridge vymazat. Někdy (mě se to stává u diskových obrazů) tento proces nedopadne úplně dokonale a je třeba obnovit firmware flash paměti. To se děje pouze z čerstvě zformátované SD karty, na níž je jediný soubor s oním firmwarem. Nejlepší je mít takovou SD kartu nachystanou, protože ji budete potřebovat častěji, než vám bude milé.
Samozřejmě lze pomocí textových souborů OPF vytvářet celé sestavy herních modulů – při spuštění systému se zobrazí startovací menu, kde si zvolíte požadovanou hru a ta se spustí. Jakákoliv změna ale není zrovna rychlá a jednoduchá. Leč, jiná možnost, jak si MSX opravdu užít, není. Dá se proto říci, že pokud máte MSX, nemá smysl příliš váhat...
MSX2 - v mém případě Philips VG-8235
Toto výše uvedené ale platí na MSX2. U klasického MSX nemáte k dispozici správce souboru a celé ovládání se děje pouze textovými příkazy. Zde už je investice do této cartridge poněkud diskutabilní, protože jakkoliv to funguje, není to příliš uživatelsky přívětivé. Na druhé straně, pokud náhodou jako já máte počítače oba, tedy MSX i MSX2, lze bez problémů cartridge nachystat komfortně na MSX2 a poté bez jakéhokoliv problému používat na MSX. Není to zrovna pohodlné, ale jak jsem zmínil – jiná možnost v současné době není.