Dnes je k osmibitovému Atari možné zakoupit dokonalejší periférie, než v časech jeho slávy. Především nahrávání dat je dnes možné s pomocí technologií, o kterých se dříve ani nesnilo.
Atari komunita dodnes žije a nezahálí, počítač je průběžně vylepšován a čistě teoreticky vám nic nebrání v cestě udělat z něj mnohem výkonnější stroj. Sice soudím, že podobné počínání nemá příliš smysl, ale pokud to někoho baví, tak je hezké, že tuto vykopávku nenechá spát věčným spánkem.
Existuje několik základních možných rozšíření. Jedním z významných „výrobců na koleně“ je firma Atarimax, o jejíž produkci si řekneme později, jelikož transportní náklady z USA a nezbytné clo ji bohužel prodražují. Lacinější variantu nabízí na svých stránkách pan Lotharek z Polska – www.lotharek.pl. Pravda, na Ebay lze srovnatelná zařízení pořídit levněji, ale zde je máte hezky všechny pohromadě, takže minimálně pro orientaci není špatné jeho stránky prozkoumat. Nehledě na fakt, že vše posílá s minimálním poštovným (cca 8 EUR), což je mnohem méně, než co zaplatíte jinde.
Nelze samozřejmě zapomínat na naši místní komunitu, sdruženou kolem zbytku Atari klubu z Prostějova - díky ní a Radkovi Štěrbovi vznikl Multijoy, který dost zásadním způsobem zpestřil setkání nadšenců. Pomocí této chytré krabičky je možné k Atari připojit až 16 joysticků. Samozřejmě, potřebujete i nějaké multiplayerové hry, ale i o ty už je nyní postaráno. Nelze se tedy divit, že mnohé party končí radostným všeobecným pařením - jen si v tomto kontextu nejsem jist, zda šestnáct připojitelných joysticků není vzhledem k početně neustále slábnoucí komunitě skalních poněkud mnoho. Bohužel.
MultiJoy (zdroj: atari.sk)
Za zásadní vymoženost považuji jakékoliv zařízení, které nám umožní do starého počítače nahrát hry či software, kterého je plný internet. Něco takového musíte vyřešit pro jakoukoliv starou vykopávku, kterou si hodláte pořídit. Na Atari existuje několik možností, jak toho dosáhnout. Starší řešení se jmenuje SIO2PC a představuje v podstatě kabel, kterým propojíte moderní počítač a SIO rozhraní na Atari. Na onom moderním počítači pak spustíte program a v něm nastavíte, která disková image či který program se má nahrát. Takový kabel je nejlevnější záležitostí, nicméně já jej nevlastním, neboť mi připadá příliš krkolomné propojovat Atari s PC a tam někde s něčím laborovat.
SIO2SD
Druhou, vhodnější variantou je SIO2SD. Zde existuje několik různě realizovaných zařízení (u nás vznikl ekvivalent jménem SDrive, díky práci Rastera a Boba - viz. níže), můžete si je pořídit bez obalu, či v pěkné krabičce. V principu se jedná o emulátor několika disketových jednotek, přičemž pomocí dvouřádkového displeje můžete přiřadit příslušnou diskovou image k některé z emulovaných jednotek. Lze vytvářet i virtuální jednotky pro rychlé přiřazení či prázdné soubory, pomocí kterých můžete z reálného Atari přetáhnout data do emulátoru či na PC. Zařízení totiž na rozdíl od přechozího umožňuje i zápis, ne pouze čtení.
Někteří uživatelé si SIO2SD zabudovávají přímo do počítače (zdroj: atariage.com)
Má ale i své nevýhody. Tou zásadní je fakt, že je napájeno ze SIO kabelu, takže jakmile vypnete Atari, vypne se také. Bez zapnutého Atari proto nemůžete nastavovat obrazy disket, nemůžete dělat nic. Zní to jako hloupost, ale znamená to myslet pár kroků dopředu. Zkrátka, nemůžete nejprve resetovat Atari, a pak začít hledat, jakou další hru si nahrajete. Než toto realizujete, nahraje se Basic a můžete reset opakovat.
Druhou, mnohem zásadnější výtkou, je displej. Má jen dva řádky, což v případě tisíců souborů, které tam určitě budete mít, znamená dlooouhé listování a hledání toho pravého. Rovněž ovládání za pomocí 5 tlačítek není zrovna ukázkou ergonomie. Na druhé straně, pro SIO2SD stejně jako pro SDrive existuje ovládací program, který vám umožní připojit si diskové obrazy komfortně na obrazovce Atari.
Brutálně-komická varianta - SIO2SD zabudované v kazetovém magnetofonu (zdroj atariage.com)
Velký vtip ovšem spočívá v tom, že zařízení funguje, funguje dost dobře, no a v neposlední řadě není problém jej rozchodit i společně s disketovou jednotkou. I když tedy nakoupíte Atari bez jediné diskety, toto zařízení vám pomůže. Zakoupíte si diskety prázdné, no a posléze následuje zákeřná nutnost – nesmíte zapomenout, že každé zařízení SIO má své číslo. Číslo disketové jednotky se nastavuje pomocí mikrospínačů vzadu a pochopitelně takovouto virtuální jednotku nesmíte na SIO2SD používat, ale musíte ji odpojit.
Dále je třeba zdůraznit, že automaticky se začínají nahrávat data ze zařízení číslo 1. Propojíte tedy disketovou jednotku s počítačem, SIO2SD připojíte k ní, do první virtuální jednotky připojíte nějaký kopírovací program, no a pomocí mikrospínačů nastavíte jiné číslo hardwarové jednotky. V původním nastavení jsou oba mikrospínače dole = jednotka má číslo 1. Stačí nějaký dát nahoru (oba = číslo 4).
Vpravo dole jsou vidět mikrospínače na disketové jednotce, kde se nastavuje její ID
Je třeba experimentovat, protože ne vždy se uvedené povede na první pokus. Atari asi vadí buď fakt, že SIO2SD není v řetězci SIO zařízení na prvním místě (což není možné, protože stejně jako magnetofon nemá toto zařízení žádný vstup, ale prostě z něj pouze vede kabel), případně SIO2SD ne zcela korektně odpojuje neužívané jednotky. Zkrátka, někdy se stane, že se nic nahraje a Atari se buď zhroutí, či naběhne do Basicu. Trpělivost je pro experimentování nutná.
Jako první tedy doporučuji zkopírovat disketu s kopírovacím programem a následně řetězec změnit na obvykle mnohem funkčnější, kdy disketová jednotka má číslo 1 a SIO2SD používá jakoukoliv další kromě jedničky. Tímto způsobem si na diskety můžeme nahrát cokoliv, co z nějakého důvodu chceme z diskety spouštět. Vše ostatní je mnohem snadnější spouštět přímo z SIO2SD a disketovou jednotku vůbec nepoužívat. To se například týká chvíle, kdy děti zatouží si (chvilku) zahrát staré hry. Dát jim do ruky diskety není zrovna dobrý nápad…
