Historické Atari ST jsme zakoupil, otřeli z něj prach, vyzkoušeli a konstatovali, že vše funguje tak, jak má. Skvělé! Ale jak teď do něj dostat data, hry či programy, kterých je plný internet?
Nejlepší současný emulátor harddisku se jmenuje Ultrasatan a je možné jej zakoupit například na stránkách pana Lotharka. Jedná se o zařízení, do nějž je možné zastrčit dvě SD karty a ty jsou následně emulovány jako harddisky, použitelné pro Atari ST. Na stejné stránce je možné zakoupit i příslušný kabel, pomocí kterého si Ultrasatan připojité k jakémukoliv Atari ST. V případě, že chcete zapojit zařízení do série s klasickým harddiskem, musíte změnit jeho ID, což lze pomocí chytré utilitky, kterou najdete zde. Výhodou jsou i instalované hodiny reálného času, které malá kompaktní Atari ST postrádají.
Připojení moderního Ultrasatan harddisku ke starému Atari ST
Zařízení má ale jednu podstatnou nevýhodu. SD karty s příslušnými diskovými oddíly totiž nepřečtete na dnešním PC. K práci s nimi potřebujete Drive Image – sehnatelný například zde. Bohužel, program to je dost nešikovný a na některých počítačích (například na mém) odmítá pracovat přímo s oddíly na kartě, je maximálně tak ochoten pracovat pouze se soubory oddílových obrazů, což je značně krkolomné.
Kopírování souborů proto znamená jejich nahrání do příslušného souboru diskového obrazu, ten je třeba následně obnovit na příslušnou pracovní SD kartu, no a z té tyto soubor překopírujete na tu pravou „ostrou“ SD kartu, kde máte svůj funkční systém. Přes všechny úskalí a komplikace ale tímto způsobem lze z internetu přehrát jakýkoliv dostupný software a to bez zdlouhavé trápení s disketovou jednotkou, která je mnohem pomalejší.
Harddisk Ultrasatan a konverze na VGA monitor - dvě nezbytné pomůcky dnešního ataristy
Během mnoha experimentů jsem nicméně objevil, že na starém počítači s WinXP výše uvedený program funguje ke vší spokojenosti a je ochoten nahrávat data přímo na kartu. V takovém případě je práce s ním mnohem pohodlnější a rychlejší a nahrávání dat na harddisk je tím pádem snadnou záležitostí.
Drive Image
Pro Ultrasatan ale existuje mnohem lepší řešení a to spočívá v instalaci speciálního driveru pro přístup na SD karty (respektive na harddisk, který tvoří), který v nedávné době naprogramoval Peter Putnik. Tento driver lze pořídit za 10 EUR a umožní vám pracovat s diskovými oddíly formátu FAT16, což znamená, že jsou bez problému přístupné z Windows či OS X. Není pak už třeba žádný speciální program pro nahrávání dat, vše je velmi jednoduché. Detaily jsou dostupné zde a za sebe mohu říci, že je to ta nejlepší a nejjednodušší možnost a investovaný pakatel se vám bohatě vrátí v úspoře času.
Utrasatan je jako harddisk mnohem rychlejší, než jeho starší dýchaviční předchůdci. Respektive – mohl by být. Má totiž jednu malou chybičku – pracujeme totiž s mnohem většími oddíly. Zatímco na starých harddiscích je oddíl o velikosti pár desítek MB obrovským, moderní SD disky nelze na tak malé díly kouskovat, jelikož počet diskových oddílů je omezen počtem písmen abecedy. Bohužel, to je sice logické, ale na druhé straně nepraktické. Jakákoliv změna oddílu, formátování atd. je totiž neskutečně pomalá.
Asi nejlepší dvoupanelový správce souborů KKcmd, ale s moderními disky je jakákoliv manipulace se spoustou dat dost pomalá
Limit zde není rychlost SD karet, ale rozhraní ACSI, které sice ve své době patřilo ke špičce, ale dnes tak nějak nepředstavuje vrchol technologie. Kromě toho se v obrovském množství adresářů dost špatně orientuje – přeci jen, Atari nenabízí moderní vyhledávací či třídící technologie, a i když použijete dvoupanelový správce souborů, což je pro tuto platformu asi nejlepší volba, stejně budete mít problém velké disky nějak uspořádat. Proto osobně dávám přednost většímu množství menších oddílů (o velikosti cca 100MB), což mi přijde pro správu dat mnohem pohodlnější. Bohužel to souvisí i s faktem, že Atari ST sice zná dvouokenní souborové správce, nicméně žádná z variant se ani vzdáleně nemůže srovnávat s Norton Commnaderem, nebo takovým Directory Opusem z Amigy.
