Sinclair QL patří k počítačům u nás poněkud neznámým. Ve vlasti svého vzniku se přitom jednalo o populární stroj, se kterým měl jeho otec velké plány. Na ty ale nedošlo.
Siru Cliveovi Sinclairovi se počátkem osmdesátých let podařilo více, než v co doufal i v těch nejdivočejších snech. Díky jeho inženýrům zazářila nová počítačová platforma a ve Velké Británii prakticky neexistoval počítačový nadšenec, který by ji nevlastnil. Konkurenci se zde podařilo Sinclairovi v podstatě zlikvidovat, ačkoliv například ve školství se uchytilo vůči žactvu odolnější BBC Micro. Sinclair ale nechtěl usnout na vavřínech, uvědomoval si, že je třeba přijít s něčím novým, výkonnějším. Nyní chtěl stvořit stroj, který by ovládl britské kanceláře. Tato snaha však nakonec k cíli nevedla.
Clive Sinclair na vrcholu
Pokud jste si tehdy, v první půli osmdesátých let, chtěli pořídit počítač takříkajíc „poloprofesionální“, tedy ne jen nějaký ten herní stroj s mizernou klávesnicí a kazetovým magnetofonem, suplujícím solidní diskový systém, ale Počítač s velkým „P“, začala se stále více prosazovat platforma IBM PC.
Měla samozřejmě spoustu nevýhod – nenabízela kdovíjak zářný výkon, měla málo paměti, její grafické možnosti byly tristní, zvukové nulové (což ovšem nevadilo), ale na druhé straně se mohla pochlubit velice kvalitní klávesnicí a výtečně čitelným monochromatickým textovým módem. Kromě toho, v této době již dokázala nabídnout svým zákazníkům pevný disk, případně dvě disketové jednotky. Taková sranda ale samozřejmě něco stála. Ne něco – hodně. Stroje PC byly zvláště v Evropě velice drahé a pro hodně menších firem nedostupné.
IBM PC XT - neoblíbenější kancelářská platforma té doby (zdroj: Wikipedia)
Toto všechno si Sinclair velice dobře uvědomoval. Na druhé straně nebylo pochopitelně jednoduché naplnit očekávání zákazníků a zároveň zachovat tradičně přátelskou cenu. Jak z toho ven? Tvůrci QL si především stanovili použití modernějšího mikroprocesoru, než tehdejší PC nabízela
MC68000 firmy Motorola v této době znamenal lepší řešení než postarší čip od Intelu. Také proto se stal volbou pro většinu tehdejších platforem. No jo, ale byl dost drahý – proto se v Sinclair Research rozhodli použít nejlacinější variantu MC68008, která měla významně ořezánu datovou sběrnici. Pouhých osm bitů mohlo potěšit uživatele, pošilhávajícího po této skvělé technologii. Nicméně vnitřně se jednalo o procesor plně kompatibilní se svým slavným bratříčkem, ovšem asi o polovinu pomalejší. Stále se však jednalo o mnohem výkonnější čip, než co nabízely tehdejší osmibitové platformy.
MC68008 (zdroj: cpu-world.com)
Původní projekt poloprofesionální novinky vznikl v roce 1981 s kódovým označením ZX83, ačkoliv s předchozí řadou neměl mít vůbec nic společného. Jak se posléze ukázalo, neměl toho mnoho do činění ani s výsledným QL. Byl totiž příliš velkorysý. Přece jen, zabudovat do počítače ultratenký CRT monitor a modem, to nebylo v silách tehdejšího Sinclair Research.
Tento velkolepý plán musel být opuštěn a i kódové jméno se krátkodobě změnilo na ZX84. Opravdu, jen na pár týdnů, jelikož ještě před koncem roku 1983 ukazují prototypy základní desky předchozí označení, zatímco z příchodem roku 1984 a s představením počítače už bylo oznámeno jeho jméno QL jako „quantum leap“, tedy kvantový skok.
