V roce 1984 se zrodila platforma, která v jistém smyslu doposud existuje. Dnešní potomci ale už nemají se svými dýchavičnými předchůdci mnoho společného.
V roce 1992 představil Apple svou řadu subnotebooků Powerbook Duo, jejíž počítače o velikosti papíru formátu A4 patří k nejmenším notebookům, který kdy jablečná firma vyrobila – rozměry těchto počítačů jsou dokonce menší, než u současného Macbooku Air.
Samozřejmě, ten je tenčí, lehčí, o technologické převaze nemluvě, ale je fakt, že počátkem devadesátých let vznikl notebook, s menšími rozměry ale výkonem srovnatelným se svými většími brášky a (na rozdíl od dnešního Airu) nabízející dokonce dock, při jehož použití jste z miniaturního notebooku udělali plnohodnotný stolní počítač se všemi obvyklými porty, expanzními sloty a dodatečnou videopamětí pro práci s monitorem ve vysokém rozlišení. Myslím, že něco takového ukazuje, že tehdejší technologie v některých ohledech nabízela více, než co máme k dispozici dnes.
Dokovací možnosti Powerbooku Duo - počítač je zasunut v té krabici pod monitorem (zdroj: http://www.kevinomura.com)
V roce 1994 následovala u Powerbooků řada 500, která jako první přišla s touchpadem a procesorem MC68040. Jenže v této době již Apple žil svým přechodem na procesory PowerPC a čas všech počítačů s Motorolou se naplnil. Řada 500 s možností instalace desky s tímto procesorem ostatně počítala. Posledním Powerbookem s MC68040 pod kapotou je Powerbook 190 z roku 1995.
Samozřejmě, souběžně s notebooky pokračoval i rozvoj profesionální řady Macintoshů II, až nakonec došlo k vytvoření „mezistupně“, tedy levnější Macintosh Centris a dražší Macintosh Quadra, no a úplným lowendem se kromě kompaktních Maců stala řada Macintosh LC. Z těch se postupným vývojem v roce 1993 staly modely LC řady 500, což byly nástupci kompaktních Macintoshů s počítačem integrovaným v těle monitoru – i o těchto počítačích platí fakt, že se jednalo o lowcost modely, kde za málo peněz nešlo čekat kapelu s vyhlášeným kapelníkem.
Poslední Powerbook s procesorem MC68040 - Powerbook 190 (zdroj: Wikipedia)
A aby to vůbec nebylo jednoduché a uživatelé si nemysleli, že život je peříčko, vytvořil Apple řadu Performa, do které naházel různé modely ze svých základních řad, pouze je jinak pojmenoval a očísloval. A tak se Color Classic prodával jako Performa 250, Macintosh LCIII jako Peforma 450, zatímco Performa 475 byl v podstatě Macintosh Quadra 605, jedním z nejlevnějších z této výkonné řady.
Pokud se z těch čísel ztrácíte, nevěště hlavu, zákazníci Applu v první půli devadesátých let na tom nebyli o nic lépe. Došlo to tak daleko, že Apple připravil brožurku popisující, jakým způsobem si pro sebe vybrat ten pravý počítač. No a když ke zvolení počítače potřebujete brožurku, tak i človíček s IQ mikrovlnné trouby pochopí, že je něco špatně...
Toto velice stručné shrnutí si ani zdaleka nekladlo za cíl popsat historii jedné z nejslavnějších jablečných odrůd. Začali jsme od prostředka a skončili jsme taktéž v půli cesty. Nelze v jednom krátkém článku popsat všechny zákruty a slepé větve, kterých si jablečná firma užila dost a dost. Celé té historii jsem se detailně věnoval například zde či zde. To, o čem jsme si dnes vyprávěli, měl být pouze stručný nástin modelů, s nimiž v případě poznávání této „předPowerPC“ doby můžeme přijít do styku. Detailní informace o každém z nich jsou na internetu a rozhodnutí, který si pořídit, to náleží každému z nás.
Příště si povíme, jak jsem se v tomto ohledu rozhodl já, ačkoliv to rozhodně nemá být žádný kategorický návod, kudy přesně jít a nezkusit cestičku trošku odlišnou.
Za pomoc s tímto i následujícími díly bych velice rád poděkoval Dexovi, Logoutovi i Swarmovi.
No a pokud se vám tento seriál i další mé články o historii mikropočítačů líbí, můžete zvážit vánoční dárek v podobě mé knížky na toto téma zde.
