V roce 1984 se zrodila platforma, která v jistém smyslu doposud existuje. Dnešní potomci ale už nemají se svými dýchavičnými předchůdci mnoho společného.
Pak došlo ke slavnému vyhazovu Steva Jobse, který se stal obrovským skandálem i senzací. Důvod byl přitom jednoduchý – Macintosh se neprodával a Jobs odmítal přijmout zodpovědnost. Pro zákulisní pletichy jej od vyvedení z firmy v klepetech zachránilo jen to, že zrovna žádná nebyla k dispozici. Takže jej vyvedli bez nich.
Jean-Louis Gassée (zdroj: conectica.com.mx)
No a musel přijít princ na bílém koni, který Macintosh zachránil. No dobře, tak princ to nebyl, ale obyčejnej žabožrout. No, obyčejnej rozhodně ne - Jean-Louis Gassée je sice v komunitě pravých applistů poněkud neoblíben, nicméně je fakt, že to byly právě jeho stroje, které konečně znamenaly vzestup celé platformy. Proč? Jednoduchá odpověď. Konečně je totiž bylo možné rozšířit.
Macintosh Plus (zdroj: shrineofapple.com.s3.amazonaws.com)
A tak přišel nejprve Macintosh Plus, který znamenal menší šok – mohli jste si navýšit velikost paměti! A vzadu se objevil zcela nový port...no vidíte to? SCSI! Konečně bylo možné k počítači připojit harddisk a nepoužít k tomu velmi pomalé rozhraní pro externí disketovou jednotku. Macintosh SE a Macintosh II, které se objevily v roce 1987, pak opět znamenaly další krok směrem k variabilitě. Už tu nebyl jen ten jediný správný kompaktní typ, kterým profesionálové pohrdali, ale výkonný stroj, ke kterému jste si mohli připojit monitor, vybrat si grafickou kartu a případně vyměnit už tak celkem rychlý procesor MC68020 za kartu s ještě rychlejším. Právě Macintosh II se stal jasným vítězstvím a díky jeho úspěchu se konečně rozhýbaly prodeje i méně výkonných kompaktních strojů.
Macintosh II (zdroj: Wikipedia)
No a pak už to šlo ráz naráz, močálem bílým podél černých skal...no dobře, tato inverze klasického úsloví zrovna nesedí. Prostě to šlo správným směrem. Co rok se objevovaly nové modely, z nichž některé byly tak výkonné a při poměru cena/výkon výhodné, že se dodnes staly oblíbeným cílem sběratelů. Konkrétně, jde o kompaktní model Macintosh SE/30, který nabízí výkon vyšší, než většina z profesionální řady. No a v té pro změnu září Macintosh IIci, který má integrovanou grafickou kartu na základní desce, díky čemuž šlo o stroj levnější, ihned použitelný, no a pokud jste se chtěli rozšoupnout, grafickou kartu jste do něj mohli zastrčit později, až po rozbití prasátka.
Macintosh Portable (zdroj: Wikipedia)
S počátkem devadesátých let ale jakoby Gasséeovi došel dech. Utrpěl neúspěch s prvním pokusem o přenosný počítač jménem Macintosh Portable. Ono sedm kilo je sedm kilo, to se celkem pronese. V této době už existovaly mnohem lehčí, skutečně přenosné notebooky, ale v Applu se prostě rozhodli jít svou vlastní cestou. Podle toho to taky vypadalo – výsledkem bylo vměstnání stolního počítače do menší skříně a připojení LCD displeje místo monitoru, který by se přeci jen přenášel těžko.
I tak byla váha neakceptovatelná a výdrž na olověné (proto ta tíha) baterie sice solidních cca 7 hodin, ovšem jen díky faktu, že použit byl displej bez podsvětlení (které ovšem bylo možné dodatečně doinstalovat), což poněkud komplikovalo práci za šera či za tmy, pokud jste si tedy nekoupili čelovku...
