Pár doporučení a zkušeností pro ty, kteří se nechtějí spokojit jen s hraním s emulátory, ale touží sáhnout si na reálný hardware. Přeci jen, přátelé, emulátory zatraceně klamou.
Atari a práci s ním si samozřejmě (jako kteroukoliv jinou platformu) lze vyzkoušet s pomocí moderních emulátorů, ovšem není to ono. Schází ten "look&feel", neodpovídá rychlost periférií, chybí ten pocit návratu do osmdesátých let.
Pokud nechceme zůstat pouze u testování na moderních emulátorech, je možné si osmibitové Atari pořídit. Není to žádný problém, jelikož se nejedná o vzácný počítač. Alespoň prozatím.
Jak už bylo řečeno, první dvě generace jsou vyšší cenovou kategorií, kterou ponecháme opravdovým sběratelům. Pro ty, kdo chtějí pouze přičichnout k dávným počítačům znamenají zbytečný luxus, který kromě vyšší ceny znamená omezení kompatibility. Pokud se tedy podíváme na cenově dostupnější varianty, tak 600XL má smysl zakoupit pouze s rozšířením na 64kB, protože jinak není možné spouštět velmi mnoho her. Osobně bych se takové variantě vyhnul, protože počítač obvykle není lacinější (spíše se jedná o raritní kousek a je tomu naopak).
Atari 130XE
Hardwarová výbava mnou pořízeného počítače
CPU: MOS 6502 / 1,79 MHz
ROM: 24kB
RAM: 128kB
Záznamové médium: XF 551 – kapacita 360 kB
Grafika: Grafický čip GTIA. Celkem 15 grafických módů, z nichž nejužívanější byly 160×192 ve 4 barvách a monochromní 320×192. Paleta 256 barev.
4 jednobarevné sprity hráče o šířce osm bodů, výška přes celou obrazovku
4 jednobarevné sprity střel o šířce 2 bodů, kombinovatelné do pátého hráče, výška přes celou obrazovku
Možno testovat kolize mezi sprity a pozadím i mezi sebou navzájem
Pomocí přerušení při vertikálním vykreslování el.paprsku možno navýšit počet spritů, barev pozadí atd.
Zvuk: Čtyři osmibitové kanály kombinovatelné na dva šestnáctibitové
I/O porty: 1xjoystick, 1xcartridge port, SIO port, ECI port (upřímně řečeno dnes pro běžného uživatele naprosto zbytečný).
Z variant 800XL, 800XE a 130XE jsem já osobně dal zprvu přednost 130XE, abych si mohl vyzkoušet práci s rozšířenou pamětí, přičemž mi říká pane i záložní 800XE, 800XL a nejnověji i 1200XL. Pro běžné uživatele je v podstatě jedno, jaký z těchto počítačů si pořídí, protože pro vyzkoušení a hraní her odvedou naprosto srovnatelnou službu.
800XE i 130XE mají bohužel i některá negativa. Především je to zvýšené riziko horší kvality obrazu. Už v dobové literatuře se objevují zmínky, že při propojení s televizorem přes anténní kabel je obraz na XE počítačích znatelně horší, než u předchozí XL generace.
Těžko říci, kde přesně Atari ušetřilo, či zda nejde rovnou o špatný návrh celé desky a interferenci zobrazovacího obvodu s nějakou jinou částí. Dnes ovšem považuji za samozřejmé nepoužívat anténní kabel, ale připojit počítač k moderním LCD televizorům za pomocí redukce, která z výstupu na monitor vyvede kompozitní výstup, ovšem dle dobré rady je ale prý úplně nejlepší použít S-Video (lze jej pořídit například zde).
Atari 130XE (zdroj: Wikipedia CC Multicherry)
Kdysi dávno bych asi byl z takového obrazu nadšený, ovšem moderní LCD je prostě potvora a nic vykopávce nepromine. Obraz je neostrý a jsou na něm jasně patrné vertikální linie. V tomto kontextu je třeba říci, že všechny počítače nabízejí v podstatě stejný obraz a tvrzení o výrazně horším obraze u XE strojů tedy nemohu potvrdit. XL je o jistý ždibíček lepší, ale rozhodně se vůbec nedá srovnávat s tím, na co jsme dnes zvyklí. Bohužel jedná se zcela evidentně o šetření firmy Atari, které je asi pro tuto firmu typické.
I Atari ST má při připojení pomocí redukce na LCD televizi ne zrovna kvalitní výstup (monochromatický režim na VGA monitoru je ale výtečný). Naproti tomu Sinclair QL má obraz dokonale ostrý a i Apple IIc se může pyšnit velmi slušným zobrazováním.
Další drobná nepříjemnost verzí XE je umístění vstupu pro zásuvné moduly – nachází se zezadu, tedy o něco hůře dosažitelné, než na XL, kromě toho musíte dávat pozor, abyste zasunutý modul při neopatrné manipulaci něčím neurazili.
Na zásuvné moduly musíte u strojů XE dávat pozor
Co se ceny týče, zde je opravdu těžko radit. Můžete pořídit kvalitní počítač se spoustou literatury za 1500 Kč, ale i za dvojnásobek. Na německé ebay je mnohem výhodnější pořídit si komplet i s disketovou jednotkou (tu na našem Aukru prakticky nenajdete) a nějakými disketami s hrami. U nás se počítače obvykle prodávají s magnetofonem XC12 upraveným pro nahrávání v režimu Turbo 2000. Něco takového je sice hezké na vyzkoušení, ale řekněme si to upřímně – byl by přímo hřích nevyzkoušet práci s disketovou jednotkou!
