Apple IIgs byl jedním z přechodových počítačů, které se objevily v polovině 80. let. Jak funguje po bezmála třiceti letech a co budete potřebovat k jeho reálnému chodu?
K provozování počítače je samozřejmě zapotřebí klávesnice a myši. Apple IIgs se dodával se svou specifickou klávesnicí (myš měl stejnou jako Macintosh), nicméně já si ji nepořídil, neboť mi stačí připojení klávesnice z Macintoshe. Pomocí ADB konektoru to není žádný problém, a ačkoliv samozřejmě nejde o ideální variantu, je to funkční řešení. Originální IIgs klávesnice se dost špatně shání a vzhledem k poštovnému z USA jde o celkem drahý špás.
Kromě počítače budete potřebovat ještě pár periférií. Tou nejpotřebnější je disketová jednotka. Apple IIgs totiž na rozdíl od Apple IIc nemá disketovou jednotku integrovanou, což je při jeho velikosti trošku nepochopitelné, ale prostě to tak je. Můžeme na to nadávat, můžeme nad tím kroutit hlavou, ale realitu tím stejně nepředěláme. Čistě teoreticky není třeba disketovou jednotku pořizovat v případě, že si zakoupíme nějakou moderní emulaci tohoto zařízení. Pokud však chceme mít aspoň jednu jednotku původní, což se vždycky pro ten správný look&feel hodí, máme z čeho vybírat.
Detailní popis všech disketových jednotek pro všechny rané Macintoshe a Apple II lze najít zde. Celkově lze říci, že k Apple IIgs připojíte jak starší 5¼‘‘, tak novější 3½‘‘ jednotky, což hlavně u té druhé znamená jednoduchou možnost, jak do Apple IIgs dostat z Macintoshe nějaký ten software. Jedinou chybičkou je, že Apple IIgs standardně nepodporuje HD jednotky (k tomu je třeba speciální karta), takže jsme omezeni pouze 800 kB na disku, což není mnoho.
Disketovou jendotku na Apple IIgs moc nevyužijete (zdroj: oldapplestuff.com)
Chce to paměť. Ano, je to možná překvapivé, ale Apple IIgs vás v podstatě od úvodního spuštění nutí přemýšlet o tom, jak navýšit kapacitu RAM. Já mám přitom verzi s ROM 03, takže se na mě směje hezký jeden megabajt, ale stále je to málo. S takovouto pamětí je problém pracovat s poslední verzí GS/OS, respektive jej sice spustíte, ale nějaké další aplikace už moc ne. Apple sám prodával pro IIgs rozšiřující paměťovou kartu, kterou není problém v USA získat. Problém je opět poštovné, které ze záležitosti za pár desítek dolarů udělá hezkou stovečku. Dalším problémem je, že se obvykle prodává jen se základními 256 kB (což je málo) a musíte si čipy dokoupit. V tomto kontextu je třeba si uvědomit, že do počítače zastrčíte pouze jednu kartu s paměťovým rozšířením, takže s pomocí řešení od Applu se musíte spokojit s cca 2 MB.
Originální Apple rozšíření paměti s 1 MB (zde osazeno 512 kB)
Existují i moderní varianty, které s pomocí SIMM modulů můžete rozšířit až na maximálních 8 MB, jež Apple IIgs zvládá. Nejsou sice běžně k sehnání – během psaní tohoto článku na eBay žádná taková nabídka nefiguruje, ale je to dle mého názoru nejlepší poměr cena/výkon. Zásadní výhodou je fakt, že při jejich koupi se nepřetahujete se sběrateli, no a v nitru počítače tato moderní berlička nikoho neurazí.
Paměťová karta instalovaná v počítači (zde už plně osazená 1 MB)
Já měl štěstí, protože se mi z Německa podařilo sehnat klasickou paměťovou kartu od Applu osazenou 512 kB RAM. Vzhledem k tomu, že v Evropě není o toto zboží příliš velký zájem, cena 20 eur znamenala velmi přijatelnou výši..
Apple IIgs
Konfigurace mého Apple IIgs
CPU: WDC 65C816 / 2,8 MHz
ROM: 256kB
RAM: 1125MB
Záznamové médium: 3½‘‘ externí disketová jednotka, kapacita 800kB
Grafika: Všechny grafické módy Apple II,
320x200 v 16 barvách, ve 16x16 barvách (16 palet, možné zvolit paletu pro každý řádek), ve 3200 barvách (každý řádek může mít svou vlastní paletu, tu ale mění CPU, takže je mód dost pomalý)
640x200 ve 4 barvách a v 16 ditheringovaných barvách, skládajících barvy z dvou čtyřbarevných palet, z nichž každá je použita v jiném sloupci. I v tomto módu je možné použít 16 palet (tedy 64 barev) či paletu pro každý řádek, ovšem vždy to znamená omezení pouze 4 barev na řádek.
Paleta 4096 barev
Zvuk: Čip Ensoniq ES5503, 15 zvukových kanálů
I/O porty: 1xjoystick, 2xsériový, externí disk, výstup na monitor a composite video
A co dál? To je jasné. SCSI karta a pevný disk. Apple IIgs je jeden z mála osmibitových počítačů, kde se s HDD předem počítalo a dalo se s ním lehce pracovat, neboť systém jej plně podporoval. Bohužel, má to drobný háček. Tyto karty jsou dost vzácné, a pokud už se nějaká objeví, vypukne zuřivý boj mezi sběrateli, takže stovka dolarů se v tomto kontextu jeví jako absolutně dolní a absolutně nereálná mez. Poslední taková, na kterou jsem narazil, se nakonec prodala za hezkých 164 doalrů – když k tomu přidáte poštovné a clo, jedná se o pěknou sumičku převyšující cenu samotného počítače. I to je důvod, proč jsem na tuto kartu rezignoval a spokojil se s moderní náhradou.
Existovala i další zajímavá zařízení. Například akcelerátory, které pro IIgs vyrábělo několik firem a to až do taktu 18 MHz (Transwarp GS 32K), což znamenalo zhruba šestinásobný výkon oproti základnímu systému (a vyšší výpočetní výkon, než měl Macintosh). Je ovšem třeba říci, že takovéto výdobytky lidského ducha už jsou velice drahé – konkrétně Apple IIgs s tímto akcelerátorem, s disketovými jednotkami, s originálním softwarem a návody se prodával za hezkých 1 799 eur.
Otevřený Apple IIgs – rozšiřující sloty jsou dobře viditelné
Existovaly karty s paralelním portem pro připojení tiskárny, s diskovým interfacem, s hodinami atd. Nicméně to vše už alespoň dle mého názoru představuje nepoužitelné elektronické harampádí, které je sice hezkým kouskem techniky, ale nemá žádné reálné využití. Samozřejmě, skeptik by konstatoval, že i on ten starý počítač tak nějak lze jen těžko využít, ale pssst – na toto téma tu raději debatovat nebudeme.
