BBC Micro je počítač z osmdesátých let určený k výuce. Pro našince zvyklé na IQ151 či PMD85 je to nyní krásná retro ukázka, jak byli Britové napřed.
Pokud bychom vedle sebe postavili britský a československý školní mikropočítač z osmdesátých let, byl by to rozdíl několika tříd. Ani naše IQ151, ani PMD85 se tomu počítači z Albionu nemohly rovnat. BBC Micro je velmi příjemným strojem, na němž musela být přímo radost učit se programovat.
Ve chvíli, kdy k nám dorazí BBC Micro a máme možnost uchopit jej do rukou, tak se na jeho tušenou hmotnost připravíme. Pravda, počítač už na první pohled ukazuje, že jde o poctivý kus elektroniky, který má vydržet v náročném školním prostředí. Na druhé straně každý, kdo si pamatuje naše oranžové IQ151, ví, že školní počítač může mít i nějaké to kilo navíc.
BBC Micro
BBC Micro je tedy poctivá krabice, která má nejen odolat žactvu, ale má být i dobrou solidní platformou, na níž budete schopni dlouhodobé práce. Proto je tento počítač tak mohutný, protože do malé krabičky jednak nenacpete kvalitní klávesnici (Sinclair by se svým Spectrem mohl povídat), a kromě toho při psaní potřebujete, aby vám počítač necestoval po stole. I proto je nějaká vlastní hmotnost nezbytná.
Snaze odolat nevybíravé péči žactva jsou přizpůsobeny i některé další detaily počítače – tak například je zdroj integrován do jeho těla (proto ta váha) a přívodní elektrický kabel je pevně připojen k počítači, nelze jej vytáhnout, čímž se eliminuje riziko zranění elektrickým proudem. Na spodku počítače jsou masivní gumové nožičky, které zajišťují, že kam počítač položíte, tam jej najdete, po stole vám rozhodně cestovat nebude.
Je třeba říci, že počítač není elegantní. Je evidentní, že jej navrhovali technici, takže design opravdu nepatřil k tomu základnímu, na co se hledělo. Díky tomu se BBC Micro může pochlubit některými neskutečnými vychytávkami, které ani dnešní počítače neznají, ovšem o nějakého krasavce, za kterým se ohlédnete, se tedy nejedná.
BBC Micro s disketovou jednotkou
Bedna počítače má tehdy obvyklý hranolovitý tvar se sešikmeným předkem, kde je umístěna klávesnice a to ve slušně ergonomické pozici. Na druhé straně je počítač celkem dost vysoký. To má za následek nepříjemně vysoce položenou přední hranu a ruce si nemáte kde opřít, což je detail, na jaký již nejsme zvyklí. Je fakt, že i po několika hodinách psaní a práce na tomto počítači jsem si na toto nezvykl, opravdu to není moc pohodlné.
Zatímco jiné počítače obvykle končily jen pár centimetrů za klávesnicí, u BBC Micra pokračuje vrchní kryt o hodně dál, takže klávesnice je ukončena přibližně v jedné polovině hloubky počítače. Důvodem je bezesporu mnohem náročnější elektronika a obrovská nabídka portů počítače.
Klávesnice BBC Micro
Klávesnice samotná – to je na svou dobu a tuto třídu počítačů dokonalost sama! Jediné, co ji lze dnes vytknout, je poněkud neortodoxní rozložení, které nám dnes trošku komplikuje práci, ovšem dá se předpokládat, že tehdy si uživatelé rychle zvykli. Klávesy jsou o něco menší, než ty dnešní na standardní PC klávesnici, i v tomto je to stáří evidentní, ovšem jejich chod – to je balzám pro všechny, kdo píší na moderních „chicklet“ klávesnicích od Applu.
Stisk každé klávesy je velmi dlouhý, přesný, tichý a pro prsty velice příjemný, nenarážíme na konec dráhy klávesy, jak je tomu dnes, ale pomalu postupně vzrůstá odpor, jako bychom se prstem pokoušeli píchat do jakési pružné membrány. Je to o to obdivuhodnější, že klávesnice těchto počítačů mají za sebou přes 30 let obvykle dosti náročné služby.
Myslím, že z hlediska komfortu psaní je tato klávesnice suverénním vítězem mezi osmibity a i dnes by ji mnozí náročnější uživatelé velmi rádi měnili za to, s čím musí (pro větší slávu moderních designérů) pracovat. Jen těžko bude za třicet let nějaká dnešní klávesnice natolik použitelná, jako tato z osmdesátých let.
Srovnání BBC Micro s PC klávesnicí
O tozložení jsem napsal, že je neobvyklé, ovšem není to zas tak hrozné – vlastně vše, je tam, kde bychom to hledali, s výjimkou pravého bloku kláves, který je jiný, přičemž zásadní změnou je přesunutí znaku * (na tomto počítači je velice důležitý), díky čemuž došlo k posunu některých znaků na vrchním řádku pod čísly. Také třeba závorky jsou vůči současnosti posunuté o jednu jedinou klávesu, což pro nás, kteří píšeme po paměti, znamená menší zradu.
Problémy s klávesou Escape, která je příliš blízko u jedničky - je evidentní, že často při psaní "1" jsem se minul
Ze zkušenosti mohu říci, že na leccos jsem si po pár stovkách napsaných řádků zvykl, ovšem jedno je tedy opravdovou bolestí – klávesa ESC je vzhledem k malému rozestupu kláves nepříjemně nalepena na klávesu „1“, takže jsem neustále místo jedničky mačkal Escape, což mělo nepříjemné následky v podobě nutnosti psát znovu a znovu některé už napsané řádky.
Po pravé straně bloku kláves je vidět čtveřici kurzorových šipek, v řadě nad nimi pak klávesu Break, která ovšem neplní to, co jinde – na BBC Micro vám zajistí reset počítače. Ve stejné barvě, jako šipky, je provedena i klávesa Copy, která je s nimi úzce spojená – BBC Micro totiž jako snad jediný osmibitový počítač nabízel hned v základním Basicu možnost jednoduchého kopírování textu – stiskli jste nějakou ze šipek, objevil se vám druhý kurzor, ten jste přesunuli na text, který měl být kopírován, no a následným tisknutím tlačítka Copy se vám tento text překopíroval na pozici původního kurzoru – každé stisknutí tlačítka přitom posunulo kopírující kurzor o písmeno dál. Operační systém dokonce podporoval jednoduché rozeznávání znaků, takže šlo zkopírovat text nejen v textovém módu, ale i v módu grafickém, což je na dobu vzniku počítače neuvěřitelné. Neskutečně praktická a jednoduše realizovaná vychytávka!
ZIF socket s instalovaným ROM modulem
Po levé straně klávesnice je na běžném počítači pouze naznačen perforovaný kryt, ovšem můj počítač byl už kdysi dávno rozšířen o ZIF socket pro připojení ROM modulu bez toho, abyste museli demontovat kryt počítače – toto ostatně ta zmíněná perforace měla umožnit. Pod klávesnicí jsou stavové diody caps lock a shift lock a k tomu ještě dioda pro indikaci běhu motoru kazetového magnetofonu – ta je dnes samozřejmě strašně důležitá. Můj počítač je doplněn ještě o „apartní“ větráček, neboť vlastník vyřízl v horním krytu otvor potřebné velikosti a ventilátorek k němu upevnil. Netuším, zda se standardní Micro natolik přehřívá, že to bylo zapotřebí, vzhledem k minimálnímu užívání v mé stáji to rozhodně nadbytečné je.
Větráček
Pokud počítač otočíme, zjistíme, že vyvedené porty jsou poněkud neobvykle dostupné zespodu. Je třeba říci, že všechny jsou realizovány standardními PSL konektory. Zespodu je dokonce i zásuvka pro napájení externích zařízení, což opět ukazuje, jak to Acorn myslel s rozšiřováním BBC Micro vážně. Skutečně, uvažovalo se o každé eventualitě...
Spodní strana počítače
Zezadu má BBC Micro výstup na televizi či monitor a i composite video, sériový port, připojení kazetového magnetofonu, joysticku a sítě Econet. Je třeba v tomto kontextu přiznat, že o moc víc portů by se do počítače nejen nevešlo, ale jejich realizované úžasné množství ukazuje, že autorům počítače došla především fantazie, nikoliv místo v bedně...
Ani zezadu není mnoho volného místa
To ostatně naznačuje i pohled pod kapotu. Pohled do útrob mého stroje je poněkud zavádějící, protože je obohacen o přídavnou RAM 128kB a o další 4 patice pro ROM moduly. Standardně BBC Micro nabízelo 4 takové patice, ovšem celkově jich mohlo být až 16, což je neuvěřitelné. Jinak se stačí zahledět na fotky a každý vidí, že počítač je v podstatě prázdný – po levé straně je k dispozici zdroj, no a základní deska využívá jen část místa pod klávesnicí.
Pohled pod kapotu
Když počítač připojíme k televizi (ideálně pomocí adaptéru z výstupu na RGB monitor) a spustíme, vypíše se nám seznam zásuvných ROM modulů (nemusí být úplný) a objeví se znak „>“, čímž se nám oznamuje, že můžeme začít programovat. Ovšem nejen to. BBC Micro totiž ve své ROM skrývá skutečný operační systém, hodný toho jména, pravděpodobně to nejlepší, čím se mohou osmibity pochlubit. Systém byl tak kvalitní, že když Bill Gates navrhl, že by pro Acorn mohl Microsoft upravit svůj MS DOS, dostalo se mu odpovědi, že děkují, ale jednalo by se o „downgrade“... A tak si neplácli.
Zobrazení nejvyššího rozlišení je na moderním LCD bez problémů použitelné
Obraz na televizoru je velice kvalitní, jak je u britských firem obvyklé. BBC Micro se může v kvalitě zobrazení směle měřit se Sinclairem QL, překonává ZX Spectrum, přičemž ostatní osmibity zůstávají daleko vzadu. Obraz je jasný a ostrý, barvy výrazné, takže ani v módu 640x256 není problém pracovat. Nikde nejsou vidět barevné artefakty, vertikální či horizontální linie či různí „duchové“, což vše jsou obvyklé rekvizity u jiných takto starých počítačů. Lehce lehoučce se chvěje, ale to je dáno špatným zpracováním synchronizačních pulzů moderními LCD
