Apple IIgs je počítač mezigenerační, jakýmsi mezistupněm, mezi osmibitovou a nastupující šestnácti či vícebitovou generací počítačů. I po téměř třiceti létech působí prostě trochu jinak.
Při používání IIgs je jedna věc trošku otravná – ačkoliv je tento počítač větší, než takové IIc, nemá v sobě integrovanou disketovou jednotku. Důvod spočívá ve vnitřním uspořádání. Zdroj totiž zabírá téměř třetinu místa, no a ve zbytku je ponecháno místo pro zásuvné karty – případná disková jednotka by znamenala výrazné omezení jejich maximální velikosti, případně nutnost externího zdroje.
Práce s 5¼‘‘ disketovou jednotkou - počítač se automaticky přizpůsobí použitému operačnímu systému, zde DOS 3.3
IIgs funguje jak se staršími 5¼‘‘ jednotkami, tak s modernějšími 3½‘‘. Jeho obrovskou výhodou je, že dle vložené systémové diskety lze používat hned 4 operační systémy firmy Apple (plus další od jiných výrobců). Pokud vložíte disketu s DOSem 3.3, korektně se vám nahraje a budete mít k dispozici Applesoft stejně, jako byste právě pracovali na Apple IIc či starším stroji. Stejného úspěchu dosáhnete při použití diskety s ProDOSem. Není třeba nic nikde přepínat, nic nastavovat, prostě podle vložené diskety si počítač nastaví svůj hardware, aby fungoval s maximální kompatibilitou tak, jak lze dle operačního systému očekávat. (Pro šťouraly – tím třetím systémem, málo zmiňovaným, je Apple Pascal, no a čtvrtým GSOS).
Ovládací panel - volba rychlosti je hned na třetím řádku
Pokud si budete hrát s ovládacím panelem Control Panel, tak si zajisté všimnete volby, jak rychle má systém běžet. Může jet rychlostí klasického Apple II, případně maximální rychlostí dle Apple IIgs. Při této větší rychlosti jedou pochopitelně rychleji i programy v DOSu 3.3 či ProDOSu. Zkoušel jsem pár a nezaznamenal problémy, ovšem asi u nějakého softwaru budou, proto je tam ten pomalý kompatibilní mód.
Samozřejmě, že ten nejzajímavější je systém GSOS, protože právě jím se Apple IIgs výrazně odlišoval od všech osmibitových počítačů a velice se přiblížil nastupující generaci strojů s grafickým uživatelským rozhraním. GSOS je velice zajímavý systém – je podobný Macintoshi a v některých oblastech jakoby „předbíhá“ svůj pravzor, kterým sice původně byl System 6, nicméně GSOS se finálně už od páté verze blížil spíše System 7, který byl v mnoha ohledech přelomový.
Při spuštění systému z diskety se toho moc dělat nedá
Faktem ale je, že tento zajímavý operační systém si moc neužijete, pokud ke svému Apple IIgs máte k dispozici pouze disketovou jednotku. Je to stejný problém jako na Macintoshi – Apple se evidentně nepokusil udělat systém co nejvíce nezávislý na disketové jednotce. U takového Atari ST či Acornu Archimedes byl celý systém v ROM, takže se není co divit, ale třeba Amiga, která měla stejně jako Apple v ROM pouze část knihoven, se bez systémové diskety dokázala obejít v mnohem větší míře, než to umí IIgs (i Macintosh).
Na jedné straně je pravdou, že se Apple snažil. Na systémových disketách je k dispozici uživatelsky velmi přívětivá instalační utilita, která vám systém nainstaluje, kam si zamanete a s jakoukoliv konfigurací budete chtít. To je hezké, ovšem pokud máte pouze disketovou jednotku (a ještě pouze DD), tak na tu jednu disketu horko těžko nacpete základ systému, je to velký souboj s místem a vše se tam prostě nevejde. Samozřejmě, že na starší 5¼‘‘ s kapacitou 140kB (Apple nikdy pro Apple II nenabídl vyšší kapacity, ačkoliv to například pro Apple Lisa zvládal) systém nenahrajete.
Instalace systému na SCSI disk je opravdu snadnou záležitostí
Ve výsledku to tedy funguje tak, že systém je nejšťastnější, máte-li systémovou disketu pokud možno stále v mechanice. Pravda, není to tak extrémní, jako na Macintoshi (kde při startu z diskety vám System 7 nedovolí disketu z mechaniky vytáhnout, zatímco System 6 se s touto akcí smíří, ale chce ji hned zpět, sotva provedete jakoukoliv náročnější aktivitu, například vložíte jinou disketu a chcete ji otevřít).
Jinak je ovšem třeba říci, že se tvůrcům podařilo vytvořit grafický operační systém, který si v mnohém nezadá se systémem slavnějšího Macintoshe – zvláště verze 6 už ke svému pravzoru nemá zas tak daleko. Samozřejmě, na rozdíl do verze 7 na Macintoshi neumí multitasking a je i v mnoha jiných ohledech ořezanější, ovšem je třeba vzít v úvahu, že pracuje s mnohem skromnějším hardwarem. System 7 se poněkud trápí i na lowendovém Macintoshi Classic s maximálními 4MB RAM, no a když jej tam spustíte, musíte mít bezpodmínečně harddisk a samozřejmostí je smířit se s faktem, že běh systému není z nejrychlejších. Řekne se o svých cca 1200kB, no a ten zbytek vám, respektive vašim aplikacím musí nějak stačit. Není to žádný troškař, ostatně pro tento počítač není nejvhodnější.
Grafický operační systém je možné vylepšit mnoha nástavbami - zde použitá varianta předpřipravená pro emulátory. I v tomto systému máte přístup ke Control Panelu, ovšem už v líbivém grafickém kabátku
Na Apple IIgs systém taktéž nepřipomíná hopkajícího králíčka, ovšem představa, že by vám systém obsadil více paměti, než obvykle máte k dispozici (1MB) je samozřejmě iluzorní. Systém si opravdu vystačí s mnohem menším množstvím, ačkoliv s ohledem na fakt, že se jedná o jakousi mezigenerační nástavbu nad dávným osmibitem, tak té paměti uzmuté systémem není zrovna málo (v závislosti na konfiguraci kolem půl megabajtu) a majitelům ostatních podobných počítačů se protáčejí očička. Je třeba si uvědomit, že pokud by měl Apple IIgs k dispozici harddisk a tolik paměti, co průměrný Macintosh počátkem devadesátých let, tak na takové konfiguraci pojede GSOS naprosto bez problémů a ještě se přitom stihne usmívat.
