Návrat k legendám: Jak se nám líbí Apple IIc

Vedle Macintoshe měl být Apple IIc základ pro ty, kteří chtěli dostupný osobní počítač s možností rozšíření. Jaké dojmy zanechá, když si ho pořídíte až teď?

Apple IIc byl uveden tři měsíce po slavném Macintoshi a představoval snahu firmy Apple naučit své zákazníky spokojit se se základní konfigurací počítače. Sice se nadále plánoval prodej rozšiřitelného Apple IIe, ale Steve Jobs doufal, že novinka přitáhne zájem těch, pro které je Mac příliš drahý a výkonný, ale kteří chtějí kvalitu s nakousnutým jablkem.

Článek je součástí seriálu Návrat k legendám (RSS)

Apple se vždy, už od svého prvního komerčně úspěšného počítače, snažil vyrábět své počítače v profesionální kvalitě. Výrobky musely dobře vypadat a nabízet v rámci možností snadné ovládání. Za tím je evidentně vidět ducha Steva Jobse, který si právě na tyto základní vlastnosti jablečných produktů potrpěl. A tak ve chvíli, kdy ostatní výrobci šetřili na klávesnici, na kvalitním obalu či na detailní dokumentaci, Apple se snažil dát svým zákazníkům maximum možného. To platilo u všech produktů, ať už šlo o řadu prémiovou, či pouze o výrobek pro amatéry.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Apple IIc s externí disketovou jednotkou v akci

Samozřejmě, Apple si tehdy, stejně jako dnes, nechal své počítače velmi dobře zaplatit. Nezřídka se proto stávalo, že za cenu jablečného počítače si bylo možné pořídit stroj s daleko vyšším výkonem. Firma se tvářila, že se jí propad cen osmibitových počítačů (který odstartovalo neustálé zlevňování Commodore C64, což vedlo k cenové válce na tomto trhu) nijak netýká, takže se její osmibitové počítače staly dražší ne jen o pár stovek dolarů, ale přímo o stovky procent, než srovnatelné stroje konkurence.

Zaváděcí cena Apple IIc byla 1 295 dolarů, což v této době bylo dvakrát tolik, než za kolik jste si mohli pořídit C64 i s disketovou jednotkou, no a podobně lacinější bylo i osmibitové Atari. Za stejné peníze bylo možné pořídit ve stejné době neznačkové IBM PC XT s dvěma disketovými jednotkami a monochromatickým monitorem. Mnohem výkonnější Macintosh stal jen o tisícovku více. Z tohoto je vidět, že Apple si skutečně s cenovkami problém nedělal.

Klepněte pro větší obrázek
Apple IIc - pohled ze strany s disketovou jednotkou

Na počítači je i dnes, po třiceti létech, vidět snaha, aby uživatel za své peníze dostal skutečně prémiovou kvalitu. Samozřejmě, bavíme se o vnějších dojmech, protože vnitřek počítače byl v době vzniku již zastaralý. Pokud se ale člověk přenesl přes fakt, že srdce jeho dítka pohání překonaný MOS65c02 na pouhém jednom megahertzu, a že barevná grafika je horší, než u daleko levnějších C64 či Atari 800XL (o zvukových schopnostech vůbec nemluvíme), tak byl Apple IIc bezesporu krásným počítačem. Jak už jsem psal, o korunku královny v této disciplíně se přetahuje s Atari 130XE, které je ale pozdější a nemá integrovanou disketovou jednotku, takže po stránce inženýrských schopností miniaturizace Apple vede.

Klepněte pro větší obrázek
Počítač s efektním výklopným držátkem není vůbec tak lehký, jak se zdá

Počítač na první pohled působí velice křehkým dojmem, ale když jej vezmeme do ruky, tak zdaleka není tak lehký, jak vypadá. Může za to integrovaná disketová jednotka. Na druhé straně by také mohl být daleko těžší, protože pokud si do stejné ruky vezmeme takové Atari i s jednotkou, dají nám ty čtyři kila zabrat rozhodně mnohem více. Apple IIc má naštěstí externí zdroj, který je sám o sobě pěkně těžkou krabičkou a ve své době jej uživatelé neměli moc v lásce (přáli si jej mít také integrovaný, což jim Apple splnil v Apple IIc+).

Klepněte pro větší obrázek
Externí zdroj

Počítač je zcela evidentně koncipován jako přenosný, dokonce má vzadu i efektní držátko. Není to ale předchůdce notebooků, protože k jeho provozu potřebujete monitor a síť – počítač nemá žádnou baterii. Co se monitoru týče, Apple prodával velmi efektní malý LCD displej, který jste mohli použít, pokud jste celou sestavu potřebovali snadno přenášet. Na něm byl ale obraz hodně zkreslený, kromě toho postrádal podsvětlení, takže jeho použitelnost byla omezená a neprodával se moc dobře.

Klepněte pro větší obrázek
Zadní strana počítače s I/O porty

Po stránce portů je počítač vybaven na svou dobu velice slušně. Nabízí sériové porty na připojení modemu a tiskárny, port pro připojení externí disketové mechaniky, výstup na monitor i jednoduchý composite video na televizi (k počítači byl dodáván i modulátor, ale ten dnes má význam pouze historický), no a zásuvku na připojení myši či joysticky. Je třeba přitom zdůraznit, že obraz přes composite video je barevný a velmi kvalitní, což rozhodně u všech platforem neplatí – třeba takový Apple IIgs se v barvě s tímto propojením nedá používat, zatímco Archimedes A3000 nabízí v kompozitním výstupu pouze monochromatický obraz.

Fakt, že můj Apple zná pouze normu NTSC nehraje žádnou roli, moderní televize s tímto nemají problém. Samozřejmě, pro připojení do sítě potřebujete konvertor napětí na 110V. Apple IIc ani Apple IIgs nemají zabudovaný univerzální zdroj. Připojená externí disketová mechanika si na rozdíl od některých jiných platforem vystačí s napájením z počítače, což je velmi příjemné, protože se tím eliminuje množství zapojených drátů.

Klepněte pro větší obrázek
Disketa v disketové mechanice

Vzhled je velmi elegantní, neboť Apple vytvořil vtipný design zakomponováním nutných odvětrávacích otvorů, což bylo skutečně šťastné řešení. Mechanika je umístěna po pravé straně a má poněkud novátorský vzhled. Místo zajišťovací páčky, používané u jiných platforem, totiž Apple zaváděl posuvný štítek, jehož stlačením jste vloženou disketu zafixovali k pohonnému kolečku a čtecí hlavě. Toto řešení ale samozřejmě znamenalo mít mechaniku poněkud vyšší.

U Apple IIc vzhledem k rozměrům zvolili tvůrci variantu, že posuvný štítek je celý povysunut nad mechaniku, takže může být dosaženo minimální výšky mechaniky i počítače. Stejné řešení je použito i u externí Apple IIc mechaniky (i když k počítači pochopitelně připojíte i mechaniky jiné, u starších však potřebujete konverzní kabel na novou zástrčku DB19 – viz. seznam všech mechanik pro počítače Apple II a první Macintoshe na http://www.vintagemacworld.com/drives.html).

Klepněte pro větší obrázek
Detail klávesnice

Klávesnice počítače je příjemná a přesná, protože každý stisk klávesy jasně poznáte díky jejímu kliknutí a uvolnění v jejím tuhém chodu. Klávesy jsou lehce prohnuté a mezery mezi nimi dostatečné pro zabránění překlepům. Nicméně, klávesy jsou menší, než na moderní klávesnici i soudobých počítačích, takže například klávesnice u Atari 130XE mi přijde na psaní příjemnější.

Klepněte pro větší obrázek
Srovnání Apple IIc s PC klávesnicí

Při srovnání s moderní PC klávesnicí je zhruba stejně velká, jako její moderní kolegyně bez číslicového bloku. Rozložení je velmi moderní, ačkoliv jsou zde samozřejmě rozdíly, některé dost překvapivé. Prohozeny jsou klávesy Control a Caps Lock no a umístění šipek připomíná některé moderní notebooky. Return je malý, stejně jako u notebooků, no a po každé straně mezerníku se nachází klávesy s nakousnutým jablíčkem, jak je u počítačů této firmy obvyklé (dnes jsou ovšem nahrazeny klávesami CMD).

Klepněte pro větší obrázek
Tlačítko Reser a další dva speciální přepínače

Nad klávesnicí se nachází Reset, který ovšem funguje pouze ve spojení s dalšími klávesami (na Apple IIc uděláte reset stiskem kláves prázdné jablíčko+control+reset), někdy má i specifickou funkci (stiskem reset+control přeskočíte úvodní požadavek počítače po disketě s DOSem a dostanete se rovnou do basicu). Vedle Resetu se nachází dvě z dnešního pohledu poněkud zvláštní spínače – jeden umožňuje zapojení režimu o 80 znacích na řádku (ovšem pouze, pokud to příslušný software podporuje, takže například DOS 3.3 pojede i nadále v režimu 40 znaků), no a spínač keyboard umožňuje přepínání mezi dvěma rozloženími klávesnic.

V Evropě se tímto dosahovala možnost používání národních klávesnic, zatímco v USA byla alternativní variantou Dvorak keyboard, která se ale vzhledem k neexistujícím popiskám moc nedá používat.

Počítač je na dnešní poměry celkem vysoký, takže i když je klávesnice skloněná, zdaleka se na ní nepíše tak snadno, jako na těch dnešních – jsme prostě zvyklí na něco jiného. Z levé strany je pod klávesnicí malý regulátor hlasitosti, přičemž reproduktor je uvnitř počítače, zatímco jiné platformy (Atari) volily varianty vyvedení zvuku do televize.

Klepněte pro větší obrázek
Regulátor hlasitosti na levé straně

Při srovnání s jinými tehdejšími platformami nás dnes určitě zaujme zvláštní hlučnost disketové jednotky. Ve chvíli nějaké chyby na disku se celá mechanika rozdrnčí, jak kdyby měla nastat její poslední hodinka. U tehdejší konkurence nic podobného neexistovalo, mechaniky byly obvykle tišší. Mechanika mi ale přijde znatelně rychlejší, než třeba u osmibitového Atari.

Témata článku: Počítače, Historie, Návrat k legendám, No, Atari, Reset, Pascal, ZX Spectrum, Bruce Lee, Spectrum, Archimedes

5 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Mi.Chal 3. 6. 2014 21:40:54
    "body v lichých sloupcích mohou bít černé, bílé, zelené či oranžové" To...
  • kmarty 2. 6. 2014 13:50:07
    Caps Lock a Control jsou "prohozene" proto, ze to byl standardni layout....
  • dolph1888 2. 6. 2014 12:50:54
    Zase klid jako, mně s přehledem šlape i moje stařičká 486 DX2 / DX4 (mám...
Určitě si přečtěte

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

** Dobrý monitor s kvalitním panelem lze pořídit pod tři tisíce korun ** Pod deset tisíc si můžete koupit pracovní 27" monitor nebo nejlevnější použitelné 4K ** Vybrali jsme také ideální model pro vícemonitorovou konfiguraci

27.  11.  2016 | Stanislav Janů | 13

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

** Programátorů je málo a horníků bez práce po uzavření dolu Paskov bude moc ** Problém řeší unikátní projekt ** Pilotní kurz dává naději, že by z horníků mohli být použitelní kodéři

28.  11.  2016 | David Polesný | 76