Moc, moc, moc děkuji za krásný článek, který mi vrátil vzpomínky na mého prvního miláčka! Na stavbu interface pro joystick (zde jen drobnost - správně se jmenuje "Kempston"), připojování splašeného hřebíku BT-100, provozování zvukového výstupu s AY-3-8910 na nepájivém kontaktním poli - (asi tak rok, protože nějak nebyl čas udělat plošňák - byl to dokonalý chumel drátů, ale fungoval bez problémů, paradoxně, když jsem nakonec plošňák udělal s naprosto stejným zapojením, tak to hrálo "blbě", až jsem úplně náhodou zjistil, že je třeba zatlumit výstup oscilátoru rezistorem) a třeba i provoz teletextu na Spectru, kde obslužný program byl na kazetě slavné značky "Emgeton" speciálně určené pro osobní počítače s délkou 10 minut, která ovšem byla tak "kvalitní", že to vždycky při "loudování" skončilo chybou. Sice se mi to pak podařilo nějak zprovoznit, ale nefungovaly mi teletextové stránky začínající jedničkou, což byla celkem legrace, neboť pod ně spadala např. hlavní - "indexová" stránka 100 A co teprve "předchůdce" cloudu - v té době se pár programů pro Spectrum "vysílalo" i v televizi a člověk si tak na kazeťák připojený k TV mohl program stáhnout - doteď vidím, jak kamera dramaticky najela na obrazovku, kde se objevily důvěrně známé pruhy v Borderu a "broadcast data transfer" mohl začít Jo, když jsme u těch pruhů - koukal jsem jak blázen, co s nimi dokázal udělat třeba takový Franta Fuka v Podrazu 3 - ostatně i tento počítačový mág přelomou 80. a 90. let publikující pod značkou Fuxoft by si zasloužil samostatný článek ...Jo, byl jsem blázen v té době - ze začátku jsem neměl k dispozici ani kvalitní kazeťák, takže sice jsem mohl přehrávat data z cizích kazet, ale jakýkoli pokus o uložení dat na kazetu skončil fiaskem. Mně to ale nevadilo - vždycky jsem napsal nějaký program, o němž jsem už od začátku věděl, že po vypnutí napájení skončí v propadlišti dějin, protože ho nemám kam nahrát - leda si ho opsat na papír. Ostatně tuto "papírovou" metodu jsem s úspěchem použil při tvorbě první hry kompletně ve strojáku - jmenovala se Horse o šlo v ní o závody koní na čas - ovládání bylo pomocí důvěrně známé metody na lámání joysticků - čím více se "mlátilo" joyem zleva doprava, tak tím rychleji koník běžel. Neměl jsem tehdy žádný Assembler, tak jsem si koupil červený linkovaný sešit A5, který jsem po vzoru slovníčku do ruštiny rozdělil na tři sloupce, kde v prvním byla adresa, v druhém instrukce a ve třetím její číselná reprezentace. Ručně jsem si musel přepočítat podmíněné i nepodmíněné skoky a poté vše v BASICu "napoukovat" (příkaz POKE sloužil pro přímý zápis hodnoty na konkrétní adresové místo v paměti). Pak už jen RANDOMIZE USR xxxxx a voilá - objevil se kůň, dráha a ... "zátuh"! Takže RESET (ještě že ho Plusko mělo, u Gumáka se musel dodělávat ručně), znovu projít kód v sešitu a snažit se najít chybu (většinou špatně spočítaný nějaký skok) a znovu "napoukovat" a spustit a tak pořád dokola. Nakonec se mi to nějakým zázrakem podařilo odladit a já na to byl náležitě hrdý Jojo, nikdy se nevrátí pohádka mládí ...