Ten počítač pro mnohé představoval začátek. Svou obrovskou popularitou dokázal převálcovat stroje mnohem slavnějších značek.
Když se firma Amstrad stala pánem platformy, rozhodla se ke změnám, které tyto počítače silně připodobnily její dosavadní produkci, konkrétně jeho počítačům Amstrad CPC464 či CPC664. Firma se zkrátka na počítače dívala jinak než Sinclair, takže to na první pohled z těchto počítačů čiší.
Amstrad CPC464 (zdroj: Wikipedia)
Nové Sinclair ZX Spectrum +2 bylo integrováno s kazetovým magnetofonem a nabízelo mnohem lepší klávesnici, než všechny předchozí modely, takže se na počítači daly velmi slušně psát i delší texty. Primárně vycházelo z typu 128, navíc disponovalo dvojicí joystickových portů – je opravdu s podivem, že u především herního stroje to trvalo tak dlouho, než se tyto nezbytné zástrčky na jeho těle objevily standardně. Sám Clive Sinclair to vysvětloval jednoduše. Jeho snahou bylo přivést na trh počítač pro práci a programování, počítačové hry jej nezajímaly – navzdory faktu, že právě to nakonec platformu proslavilo. Firma Amstrad se na právě takové použití počítače zaměřila a prodávala jej v balíčku s několika hrami a přibaleným joystickem či světelnou pistolí.
ZX Spectrum +2 (zdroj: Wikipedia)
O rok později, v roce 1987, pak přišlo (po přechodné variantě +2A) ZX Spectrum +3. Tento počítač konečně nabídl uživatelům disketovou jednotku, ovšem nebyl by to Amstrad, aby nepoužil svůj specifický, ovšem nakonec neúspěšný formát. Opravdu s 3‘‘ disketami jste se hned tak někde nesetkali a v této době už bylo vcelku jasné, že budoucnost disket patří formátu Sony a půl palce většímu a mnohem vyspělejšímu.
ZX Spectrum +3
Bohužel, Amstrad se zkrátka rozhodl jinak, a tak již od zrodu byl tento počítač zatížen solidním hendikepem. Diskety byly dražší, hůře sehnatelné, nabízely menší kapacitu. Prostě přesně dle slavného hesla – „jedeme zkratkou, je to sice dál, ale zato horší cesta“. Další potíží byla cena – počítač se původně prodával za 250 liber a to v době, kdy daleko vyspělejší Atari ST přišlo na čtyři stovky. Amstrad následně zlevnil o padesát liber, ale i tak mohla firma na slavné časy této platformy jen nostalgicky vzpomínat. Doba osmibitů už nenávratně končila, a i když se Spectrum +3 vyrábělo až do roku 1990 (a kazetová verze +2B dokonce do roku 1992), starou slávu se mu vzkřísit nepodařilo.
Na této platformě však existuje jistý paradox. Velké úspěchy a značné vylepšení totiž zažila v době, kdy ve své mateřské zemi již představovala minulost. ZX Spectrum je bezesporu nejkopírovanějším osmibitovým počítačem. Existují desítky jeho klonů všude po světě, přičemž většina z nich vznikla autorským právům navzdory.
Například náš Didaktik Gama, produkt slovenského podniku Didaktik Skalica, byl vytvořen skutečně pozoruhodným způsobem. V první sérii byl použit jak originální mikroprocesor Z80, tak původní ULA, přičemž ROM byla zkopírována a to včetně textu s copyrightem. ULA byla zakoupena přímo ve firmě Ferranti s vysvětlením, že Didaktik Skalica je autorizovaný servis v tehdejším Československu. Z tohoto titulu prodala firma Ferranti v dobré víře několik tisíc kusů ULA a nikoho tam asi nenapadlo, jak to, že právě ve východní Evropě je tento jejich čip tak poruchový.
Didaktik Gama (zdroj: Wikipedia)
Až později se Didaktik Gama začal sestavovat z dílů východní provenience – použita byla jednak východoněmecká kopie Z80 a kopie ULA ze Sovětského Svazu. To spolu se snahou konstruktérů počítač vylepšit a opravit některé známé chyby v ROM vedlo k jisté nekompatibilitě, ale i tak se jednalo o velmi zdařilé dílo, na němž drtivá většina her fungovala bez problémů. Firma počítač rozvíjela i v dalších létech, takže se objevily další typy jako Didaktik M, Didaktik Kompakt a Didaktik Kompakt Profesional (který byste si vzhledem k jeho PC skříni a dvěma zabudovaným jednotkám mohli lehce splést), disketové jednotky D40 a D80 a velmi zajímavý modul Melodik.
Didaktik M (zdroj: Wikipedia)
Tato nabídka hardwaru vedla k zajímavému paradoxu – počítač, který byl v některých ohledech zastaralý už v době svého vzniku, byl počátkem devadesátých let v tehdejším Československu používán k profesionální práci s textem, tabulkovými procesory, databázemi, správou soborů atd. například od firmy Proxima. Důvody byly samozřejmě ekonomické – celá sestava vyšla na daleko menší finanční obnos, než počítače PC. Ani tehdejší alternativní platformy jako Atari ST či Amiga nemohly Didaktiku konkurovat, protože pro tento počítač začaly různé malé firmičky nabízet vlastní kvalitní programy šité na míru potřeb našinců, znající český a slovenský jazyk, diakritiku, zde dostupné tiskárny atd. Tento pozdní vzestup platformy trval pár let, než ceny počítačů PC klesly na takovou úroveň, že dílo Sira Clivea již nemělo ani těm nejskromnějším uživatelům co nabídnout.
Tím se samozřejmě nechce ani naznačit, že by ze dne na den dny Sinclairu prostě skončily a zavřel se krám. Stejně jako u jiných platforem, ústup ze slávy probíhal postupně, během několika let. Dodnes se těmito počítači zabývají nadšenci, sdružující se v klubech, píšící blogy a setkávající se na srazech. Dodnes programují ve strojovém kódu Z80, dodnes žijí vírou, že právě ZX Spectrum bylo lepším počítačem, než nějaké osmibitové Atari či Commodore C64.
Přiznám se, že tyto spory mi přijdou úsměvné, ale přesto dodnes probíhají. I Dex, náš asi nejznámější blogger a odborník na mnoho různých platforem, jehož hexadecimální doupě jsem měl ve velké oblibě, občas nějaký ten štulec „6502 tříregistrovým strojům“ pod bedra uštědří. Pokud se kouknete například na http://www.alfonsomartone.itb.it/aunlzr.html, můžete si prostudovat zasvěcený rozbor, proč je ZX Spectrum rychlejším počítačem, než C64 s jeho MOS 6510 s nevysokým taktem 982kHz. Autor si dal dokonce práci s přepočítáním, kolik milisekund trvá provedení několika ukázkových instrukcí – samozřejmě, že mu zde vychází Spectrum jako rychlejší, byť je to někdy o prsa nějaké hodně mladé puberťačky.
Jakožto bývalý Atarista se s nadhledem téměř dvojnásobného taktu mého miláčka těm výpočtům směji, protože pokud by se provedly, tak Atari rulez... Ďábel se samozřejmě skrývá v detailech – programování na obou procesorech bylo prostě jiné, jelikož každý z nich měl své silné a slabé stránky a dobrý programátor musel právě toto využívat, aby jeho dílo bylo opravdu efektivní. Kromě toho některé počítače (například zmiňované Atari) ztrácely značnou část výkonu tím, že se procesor musel o přístup k paměti dělit se zákaznickými obvody. Proto počítat milisekundy jednotlivých instrukcí je sice znakem vysoké erudice, ale uplatněné ve zcela zbytné záležitosti (pokud tedy nehodláte vytvářet emulátor).
Jak jsme si tedy v historickém shrnutí vysvětlili, pokud má někdo zájem o vyzkoušení jedné z nejrozšířenějších osmibitových platforem osmdesátých let, nebude mít problém. Naopak, může si vybírat z obrovské nabídky mnoha typů počítačů, rozšiřujícího hardware a případně i originálních her. Žádná jiná platforma se takovou svobodou volby nemůže pochlubit. A to vše za velmi rozumný peníz. No nekupte to!
No a o těch nákupních orgiích si budeme povídat příště.
Zároveň bych chtěl moc a moc poděkovat pánům Janu Kapounovi a Marku Pospíšilovi, kteří mi pomohli z textu odstranit aspoň ty největší chyby a doplnili jej o mnohé velmi zajímavé detaily. Ještě jednou moc díky, a kdyby mi chtěl někdo stejně pomoci i se Sinclairem QL, budu moc rád!