Apple IIgs je ukázkou skvělých schopností Steva Wozniaka a jeho týmu, který přivedl původně osmibitovou technologii na úroveň nikde jinde nevídanou. Jak vlastně tento počítač vznikl?
V polovině osmdesátých let představoval Apple II překonanou technologii. I když se jak Apple IIe, tak Apple IIc prodávaly celkem dobře, inženýři v Applu chápali, že ty osm let staré základy je třeba zásadně překopat, nemá-li celá platforma, doposud se pyšnící relativní progresívností, získat pověst směšně zaostalé. Dokonce i management firmy, naprosto soustředěný na úspěch Macintoshe, souhlasil s tím, že něco se udělat musí. To „něco“ se nakonec stalo snad nejúžasnější ukázkou schopností Steva Wozniaka a jeho týmu, který přivedl osmibitovou technologii na úroveň nikde jinde nevídanou.
Steve Wozniak a jeho dílo (zdroj: 4.bp.blogspot.com)
Navzdory soustředění firmy Apple na novou platformu – Macintosh – v ní působilo hodně inženýrů, kteří si uvědomovali, že Apple II je stále úspěšným počítačem a lze jej dále rozšiřovat. Ačkoliv vedení tyto snahy nikdy nepokládalo za nějakou stěžejní cestu, která by měla být jakkoliv preferována, vývoj byl povolen, i když probíhal na pokraji zájmu managementu.
Už v roce 1983 se začalo pracovat na projektu Apple IIx, který měl být nástupcem Apple IIe, tedy rozšiřitelný, s osmi interními sloty. Hlavním vylepšením celého konceptu bylo použití zcela nového mikroprocesoru. WDC 65C816 byl sice interně šestnáctibitový se schopností adresace až 16MB (neuvěřitelné množství paměti pro osmibitový počítač), ale dokázal pracovat v módu emulujícím MOS6502 původního Apple II. Tvůrci bohužel ale příliš popustili uzdu fantazii, což se v jablečné firmě stávalo takřka pravidelně.
Základní deska Apple IIgs
Projekt bobtnal o další a další nápady, dospělo se k názoru, že by počítač měl podporovat dodatečně instalované procesorové karty, a to nejen známou SoftCard se Z80, ale i nějakou novou s procesorem MC68000, pro kterou by mohl být vyvinut operační systém na bázi Unixu a... Skončilo to, jak to prostě skončit muselo. Tvůrci vsedli na koně a rozjeli se na všechny čtyři světové strany zároveň, takže projekt byl vedením pro jistotu už v roce 1984 zrušen.
Naštěstí ve firmě existovalo stále mnoho nadšených vývojářů, kteří se s tímto stavem nehodlali smířit. Měli se čím ohánět – Apple IIe i nový Apple IIc se stále dobře prodávaly, přičemž ten starší a rozšiřitelnější šel na dračku viditelně více. Proč by se měla firma vzdávat něčeho, co stále nese peníze?
A tak koncem léta 1984 započal opět projekt na nový podstatně vylepšený Apple II. Naštěstí měl hlavní slovo v týmu Steve Wozniak, který fungoval jako tlumič bláznivých nápadů, takže doporučil realizaci pouze takových vylepšení, které měly smysl a byly realizovatelné v dohledné době.
