Návrat k legendám: Acorn Archimedes - první s čipem ARM

Procesory ARM se dnes využívají v mobilech a jiných mobilních zařízeních. První čip ARM však takové ambice neměl a usídlil se ve stolním počítači Acorn Archimedes.

Snad někdy koncem roku 1986 se dospělo k rozhodnutí, že je třeba vyrobit aspoň nějaký jednoduchý operační systém, který bude hotový včas pro plánované uvedení nového počítače v polovině roku 1987. Rozhodnutí to sice bylo hezké, ale kde vzít lidi, aby se neohrozil vývoj ARX? Dostali to za úkol programátoři, zabývající se doposud vývojem aplikací a her. Takže například okenní manažer byl vyvinut právě herními programátory, což se dalo považovat za šťastné rozhodnutí, protože herní programátoři musí umět pracovat s rychlou grafikou.

Inspirací byl operační systém MOS z BBC Micro, který se ovládal z příkazové řádky, no a na vývoj měl tým pod vedení Paula Fellowse asi pět měsíců. „Udělejte to podle BBC Micro,“ bylo tomuto týmu řečeno, no a oni to splnili.

bigarthur.gif
Arthur

Operační systém Arthur tudíž měl stejnou základní architekturu a dokonce i stejné příkazy, jako MOS, jde v podstatě o stejný systém, pouze přepsaný do assembleru procesoru ARM. Dokonce obsahoval i BBC Basic. Protože však měl být grafický, byl nad ním spuštěn modul Desktop, který zajišťoval funkcionalitu okének, menu atd. Je neskutečné, že tento a podpůrné grafické moduly byly z časových důvodů napsány v Basicu! To je snad jediný příklad z historie, kdy se tento jazyk podílel na tvorbě grafického operačního systému. Mikroprocesor ARM2 se svým značným výkonem a neskutečně kvalitní implementace BBC Basicu však něco takového umožnily.

Samozřejmě, Arthur byl ve své verzi 1.2, která se objevila na prodávaných počítačích, značně primitivní pro počítač takového výkonu a ambicí. V podstatě se jednalo o operační systém z osmibitů, vylepšený o grafickou nástavbu a pár maličkostí. Neznal multitasking, ochranu paměti, měl zastaralý diskový systém, jeho barevné schéma bylo příliš kýčovité, což se zdůvodňovalo snahou mít na obrazovce co nejvíce barev, které počítač umí.

Ale fungoval a dal se používat., pod kapotou měl solidní modulární architekturu, kterou bylo možné dále vylepšovat. Kooperativní multitasking se podařilo realizovat celkem rychle v neveřejné verzi 1.6, protože architektura systému byla dostatečně kvalitní pro takovou nástavbu vzhledem k na svou dobu slušné správě paměti. Tento krok je předpovídán i v prvních recenzích na tuto platformu, konkrétně v časopise Byte.

A3101B.jpg
Acorn A310 (zdroj: chrisacorns.computinghistory.org.uk)

Prvními prodávanými typy byly Acorn A305 a 310, které se lišily množstvím paměti – buď půl nebo jedním megabajtem. Oba měly celý operační systém v ROM, což byla vychytávka podobná, jako u Atari ST – ovšem ROM Archimeda měla 512 kB a obsahovala i interpreter Basicu V. Upřímně řečeno, s půl megabajtem se nedalo moc rozumného dělat, protože pokud jste chtěli používat nejvyšší podporované rozlišení (na televizi), tedy 640×256 bodů ve 256 barvách, přišli jste o třetinu paměti. Naopak, 1MB většině tehdejšího softwaru stačil.

http-www.4corn.co.uk.jpg
Acorn A305 (zdroj: 4corn.co.uk)

Modely řady 300 neobsahovaly v základu žádné rozšiřující sloty, ale oficiální upgrade nabízel jejich dodatečnou instalaci. Naproti tomu profesionální řada 400 (modely 410 a 440) už čtyřmi sloty disponovala, no a ten nejvyšší model nabízel i 20MB harddisk. Ceny řady 300 začínaly už na osmi stovkách liber, zatímco za ten nevýkonnější model jste zaplatili téměř třikrát tolik. Byly to ceny vzhledem k vysokému výkonu počítače velmi příznivé, protože onen profesionální model A440 byl stále mnohem levnější, než podobně výkonný Macintosh II či nejvýkonnější z počítačů PS/2.

http-www.retro-kit.co.uk - A440-1-side.jpg
Acorn A440 - je vidět rozšiřující sloty (zdroj: www.retro-kit.co.uk)

Bohužel, ony „entry“ modely stály přeci jen více, než Amiga 500 či Atari 520ST. Je nesporným faktem, že jak Atari, tak Amiga, nemohly ani vzdáleně nabídnout tolik, co Archimedes, tedy v oblasti hardwarového výkonu. U softwaru to už tak úplně neplatilo, jelikož systém Amigy byl přeci jen vyspělejší. Vtip byl ovšem v tom, že stály přeci jen méně a už pro ně existovalo relativně hodně softwaru. Kromě toho, Chris Curry se poněkud mýlil, když se domníval, že použití jiného CPU bude výhodné – právě snadná portace různých programů a her mezi platformami jako Atari ST, Amiga či Macintosh, umožňovala snížit náklady na vývoj a nabídnout i na minoritních platformách hodně programů (to platí především při vývoji v assembleru).

Dalším problémem bylo, že Archimedes nikdy nedokázal expandovat na jiné trhy, než ten britský, takže pro něj vyvíjela v podstatě pouze britská studia. Acorn se měl po celou svou existenci potýkat s mnohem menším množstvím softwaru, než bylo k dispozici u konkurence.

Leander_Amiga500.jpg
Amiga A500 (zdroj: Wikipedia)

Ovšem ta hardwarová specifikace, ta byla značně impresivní. Jednak tu byl už zmiňovaný výkon CPU, kromě toho nabízel Archimedes na svou dobu opravdu kvalitní grafické módy. Nejpoužívanější byl mód 640×256 bodů ve 256 barvách, který bylo možné použít na obyčejné televizi, zatímco pro mód 640×512 bodů v 16 barvách jste už potřebovali VGA monitor. Samozřejmě, čip VIDC1 zvládal i módy s nižším rozlišením a menším množstvím barev, což se hodilo například pro počítačové hry, kdy bylo třeba manipulovat s menším množstvím grafických dat. Čip totiž nepodporoval žádná kouzla s barvovými registry, neobsahoval blitter a nabízel pouze jeden tříbarevný sprite (pro kurzor myši).

Rovněž oněch 256 barev sice vypadalo na papíře jako úžasná vymoženost, realita ale byla skromnější – ve skutečnosti jste si volně mohli nastavit pouze 64 barev a zbylé byly jejich automaticky vytvořené odstíny. Tento čip také zodpovídal za generování zvuku – Archimedes uměl zvučit v osmi kanálech stereo, což bylo lepší, než dokázala Amiga.

ARM2 CPU měl 44 strojových instrukcí, většina se prováděla v jediném hodinovém cyklu. Čip MEMC byl plánován pro využití implementace virtuální paměti a ochrany paměti, ovšem to se v prvních verzích RISC OS nepodařilo zrealizovat. Archimedes měl také už „od přírody“ zabudovanou 256 bytů CMOS RAM pro úschovu nastavení systému a hodiny – dnes nám to přijde směšné něco takového zdůrazňovat, ovšem třeba taková Amiga či Atari ST to v základu nenabízely.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,