Návrat k legendám: Acorn Archimedes - první s čipem ARM

Procesory ARM se dnes využívají v mobilech a jiných mobilních zařízeních. První čip ARM však takové ambice neměl a usídlil se ve stolním počítači Acorn Archimedes.

I po vydání první generace počítačů se počítalo s tím, že v budoucnu bude jejich nedokonalý systém Arthur nahrazen mnohem dokonalejším ARX. Jenže ten se stále nedařilo dokončit, naopak, Arthur se rozrůstal o další a další funkcionalitu, postupně nabídl i kooperativní multitasking, stejně jako MOC na BBC Micro měl oddělený souborový systém v separátním modulu, takže kromě standardního ADFS nabízel už v základu i ANFS (souborový systém pro přenos souborů na síti) a RAMFS (pro vytváření ramdisku). Vzhledem k tomu, že k prvním počítačům byla dodávána Welcome disketa, na níž, kromě jiného, nalezli uživatelé emulátor BBC Micro, tak se stroj stal velice populárním u těch, kterým ten osmibitový počítač už nestačil, ale přitom nechtěli přijít o knihovnu svých programů.

Pravda, emulátor dokázal zpracovat pouze korektně napsaná programy, ať už v Basicu či ve strojovém kódu, tedy pouze ty, které přímo nepřistupovaly k hardwaru počítače. Hry jste si na něm tudíž prakticky nespustili. Ale i tak se Archimedes stal populárním krokem k vyššímu výkonu a firma najednou zjistila, že uživatelé si na omezenost operačního systému vlastně ani nestěžují. To je vidět i z dobových časopisů, kde je sice znát jistá nechuť ke grafickému vzhledu operačního systému, ovšem jinak s ním tehdejší vlastníci Archimeda byli vcelku spokojení.

http-www.holmogorov.ru - riscos-03.gif
Risc OS 3 (zdroj: www.holmogorov.ru)

No a tak se vývoj ARX ukončil a všechny síly byly napřeny na další propracování Arthura, který byl přejmenován na RiscOS a stal se z něj vcelku solidní operační systém. Vzhledem k modulární struktuře jej bylo možné velmi jednoduše postupně upgradovat a rozšiřovat. Byl celý umístěn v ROM (která u třetí generace počítačů Archimedes nakynula na 4MB a na ještě mnohem více u dalších generací), nicméně, pokud jste měli nějaký z modulů novější, než byla verze dostupná v ROM, Archimedes si tento nahrál z disku a použil jej místo starší varianty.

Vzhledem k zabudovanému Basicu se Archimedes stal jediným počítačem této nové generace strojů s grafickým rozhraním, který se něčím takovým mohl pochlubit, ba dokonce jste basicovské programy mohli spouštět přímo z prostředí operačního systému, nebylo nutné interpretr Basicu před tím aktivovat. Samotná aplikace byla v podstatě pouze skrytým adresářem, který kromě vlastního kódu obsahoval i soubory s daty, ikonami atd., prostě se vším, co daný program ke svému běhu potřeboval (dodnes si to můžete vyzkoušet, stačí kliknout na aplikaci a držet přitom SHIFT). Ano, přesně toto dnes považují za samozřejmé uživatelé OSX a mají pocit, že s tímto nápadem přišla firma Apple. Pocit je to mylný.

Samotné spuštění dané aplikace se provádělo tím, že po kliknutí na ikonu byl proveden skript jménem !RUN v daném aplikačním adresáři – tím jste si mohli případně i upravit spouštění komerčních aplikací dle vlastního gusta. Použitím konceptu, že co aplikace, to vlastně adresář, se dalo velice rychle realizovat kopírování aplikací i jejich instalace, která na Archimedu neznamená nic jiného, než prosté přesunutí programu do adresáře, kde jej chceme mít. Něco takového se třeba Microsoft dodnes nenaučil.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,