Procesory ARM se dnes využívají v mobilech a jiných mobilních zařízeních. První čip ARM však takové ambice neměl a usídlil se ve stolním počítači Acorn Archimedes.
Na druhé straně, nelze systém pouze vychvalovat. Přeci jen byl pomalu vylepšován ze základu velmi střídmého. První Arthur byl opravdu vlastně jen grafický spouštěč programů a neznal třeba ani rozeznávání typů souborů (to zavedl až „D“ formát ADFS), což se v pozdějších verzích realizovalo pomocí moderní metody metadat, namísto už tehdy překonané přípony, jak je tomu ve Windows dodnes. Na spodní straně obrazovky jste už v nejranější verzi nalezli cosi jako dnešní Dock v OSX, což je nápad, který, aspoň co vím, byl na Archimedu realizován vůbec poprvé. Z původně pouze velmi strohé funkcionality se postupně podařilo vytvořit velmi ergonomickou vychytávku.
Zatímco všechny tehdejší platformy používaly menu buď na vrchu obrazovky (Apple, Amiga, Atari ST), nebo na vrchní straně okna aplikace (Windows), Archimedes vše řešil pouze kontextovým menu, což sice znamenalo menší plýtvání prostorem, ale na druhé straně pro nové uživatele bylo méně názorné. Správa paměti byla sice v dalších verzích přítomná a při dobré hvězdné konstelaci dokázala uvolnit paměť spadlé aplikace (což třeba systém Amigy neuměl ani ve své třetí verzi), ovšem ani tak nebyl systém dle vzpomínek pamětníků vzorem stability. Dost omezený byl také diskový systém ADFS, který umožňoval pouze desetiznaková jména a trpěl limitem maximálně 77 položek v jednom adresáři. To sice na disketě nevadilo, ovšem na pevném disku už ano.
A3000 (zdroj: Wikipedia)
Acorn se pokusil soupeřit s Amigou a Atari ST, a tak přišel v roce 1989 na trh velmi populární Archimedes A3000, tedy počítač po vzoru svých domácích konkurentů zabudovaný do jednoho těla s klávesnicí. Tato varianta se také stala posledním počítačem, který firma BBC posvětila svým jménem pro prodej ve školství. Jednalo se o velmi populární stroj – ovšem v tom školství. Pro domácí použití se jen těžko prosazoval, protože cena 649 liber byla stále téměř dvojnásobná, než Amigy A500 či Atari 520STE.
Základní deska A3000 (zdroj: chrisacorns.computinghistory.org.uk)
Je nepochybné, že Archimedes byl výkonnější, ale to tehdejší hráči neocenili. Oni chtěli hrát hry, no a jejich nabídka byla na Archimedovi velmi limitovaná. Po herní stránce dokázala tehdejší Amiga s Archimedem držet krok ve všech hrách s výjimkou 3D stříleček, protože i když uměl A3000 zobrazit až 256 barev, což Amiga nezvládala, vzhledem k dost malé paměťové propustnosti se tento mód pro hry moc nedal použít, jelikož v něm byly jakékoliv rychlé animace nerealizovatelné. Proto se na Archimedovi, stejně jako na BBC Micro, nejlépe realizovaly rychlé 3D hry.
Samozřejmě, Acorn představil mnohem více typů počítačů, než jsme se zde zmínili, například profesionální A5000 s 25MHz variantou procesoru ARM3, což tehdy představovalo nejvýkonnější počítač v ceně pod tisícovku liber (a strčil do kapsy jakoukoliv dobovou 386 a i slabší 486), my se ale zastavíme až u další generace domácích počítačů této platformy, která přišla na trh v roce 1992 – jednalo se o stroje A3010 a A3020, což byl poslední pokus Acornu o proniknutí na trh levných domácích počítačů.
Acorn se pokusil maximálně snížit cenu, takže za základní A3010 (bez možnosti rozšíření o harddisk) jste zaplatili pouhých 499 liber. Dosaženo toho ale bylo použitím procesoru ARM250. Jednalo se o variantu, která v sobě měla integrovány další dříve zmíněné podpůrné čipy – MEMC, IOC i VIDC. Bohužel, co se výkonu týče, nabízela stejný či nepatrně nižší rychlost než ten tehdy pět let starý ARM2 na stejné frekvenci. Nicméně vzhledem k tomu, že v nových počítačích byl procesor taktován na 12MHz místo na předchozích osmi, byl celkový výkon vyšší (cca 7 MIPS oproti 4,8 MIPS).
Zatímco v roce 1987 byl takový výkon špičkou, v roce 1992 už to tak úplně neplatilo. I když byl počítač stále téměř dvakrát rychlejší, než tehdejší Amiga A1200, už se nejednalo o takový rozdíl (MC680EC20/14MHz v Amize A1200 má výkon asi 4,2 MIPS, zatímco MC68000/7,09MHz v A500 asi 0,7 MIPS). Cenově přitom A1200 stále vycházela lépe, přičemž v grafických schopnostech už se Archimedu vyrovnala.
A3020 si navzdory svým malým rozměrům stále zachovával slušnou rozšiřitelnost – i když vzhledem k omezenému prostoru nedosahoval možností profesionálních počítačů, díky nové miniaturní sběrnici nabízel připojení jednoho tzv.“minipodule“, pokud jste jej tedy dokázali pod kapotu vměstnat. Bohužel, jak A3010 tak A3020 znamenaly pro uživatele v podstatě zklamání – oproti modelu A3000 mnoho nového nenabízely, naopak, byly omezeně rozšiřitelné. Ten totiž kromě zmíněné miniaturní sběrnice nabízel i vyvedený jeden konektor pro klasické „podules“ z profesionální řady. A zatímco do A3000 jste si mohli nainstalovat turbokartu s ARM3 procesorem, čímž se počítač okamžitě vyšvihl mezi profesionální řadu, na A3020 nic takového neexistovalo, protože ARM250 prostě nebylo možné vzhledem k integraci dalších čipů jiným procesorem nahradit a přetaktovat.
Samozřejmě, byly tu i jasné výhody – A3020 měl HD disketovou mechaniku a RiscOS 3 už uměl nativně podporovat MS DOS formát disket, takže nebyl problém s přenosem souborů na tehdy nejpopulárnější platformu. Na rozdíl od tehdejšího systému Amigy i Applu to RiscOS zvládal zcela nativně a bez problémů, dokonce automaticky rozeznával přípony souborů na MS DOS disku, takže textový soubor s příponou TXT správně otevřel v textovém editoru.