Jediným problémem primitivního kapitalismu bylo, kolik zaplatit dělníkovi a jak dlouho ho nechat pracovat, aby ještě neumřel hlady a vysílením a byl schopen pracovat. V Anglii vzniklo hnutí rozbíječů strojů, později vznikl komunismus. Dnes je na Západě sociálně tržní kapitalismus. Dělníci mají takovou životní úroveň, že je ani nenapadne rozbíjet stroje a komunisté také nemají na růžích ustláno (pokud ano, pak jen proto, že dávno opustili tradiční komunistické ideály a název strany je jen z nostalgie). Poněkud jinak je tomu v našem trhoveckém kapitalismu.
Proč jsem to napsal? Protože podobnost s Microsoftem, někdejším Českým Telecomem a podobnými vydřiduchy vůbec není čistě náhodná. Tyto a podobné firmy se snaží bezohledně rýžovat, jak to jde. Jestliže si bereš na pomoc matematiku, jdeš na to čistě úřednickou cestou. Jenže tak to nefunguje. Ano: při slevě na 1/2 je potřeba prodat dvojnásobek a to se nepodaří. Co z toho vyplývá? Nic jiného, než je poloviční cena je stále příliš veliká a je nutno ji snížit. Jediným problémem je, do jaké míry cenu snížit tak, aby se vyvolal masový zájem spotřebitelů (zákazníků) a zisk se zbytečně nesnižoval. Existuje určitá hranice, pod níž už zájem spotřebitelů nestoupá, ale zisk (z pohledu výrobce zbytečně, zákazníci to vítají) klesá.
Je to týž problém, jako správné určení výše daní. Vysoké daně demotivují, vedou k nízkým příjmům a tedy nízké koupěschopnosti, která brzdí rozvoj výroby, obchodu i služeb. Snížením daní se zvýší příjem, koupěschopnost, podpoří se obchod a služby, což vede k tlaku na vyšší výrobu, zaměstnanost a v důsledku k vyšší životní úrovni. Vyšší výdělky a akcelerace ekonomiky vede v konečném důsledku (paradoxně?! — vůbec ne) k vyššímu výběru daní, jež rozumný ministr financí nevyplýtvá na „podporu zaměstnanosti” formou zvyšování počtu úředníků a jejich platů.
Matematika je krásná věda, není-li jen v hlavě neschopného (všehoschopného) byrokrata.