13. září Apple uvolnil beta verzi svého systému Mac OS X. Jaké jsou jeho nejdůležitější vlastnosti a zejména zkušenosti s jeho používáním?
13. září Apple uvolnil beta verzi svého systému Mac OS X; X je nejen římská desítka, ale také náznak toho, co bylo po odkoupení NeXTu nejlogičtější – použít unixové jádro a napsat pro ně vyšší vrstvy operačního systému, aby měl uživatel dojem, že stále pracuje na přítulném Macovi. Ale tak jednoduché to není.
V prvé řadě bylo obětováno mnoho z vymožeností macovského systému, nejen pár věciček v uživatelském rozhraní, jako menu s jablíčkem, ovládací pás a okna, která se sama otevírají. Uživatel se už nesetká s některými vlastnostmi, které dělaly systém Macu přehlednějším a snadněji zvládnutelným než všechny ostatní systémy, jako srozumitelné pojmenování systémových souborů, přehledné rozdělení systému do složek a další. Všechno se podřídilo tomu, aby mohl být použit nový základ celého systému – unixové jádro Mach, které umožňuje preemptivní (konečně) multitasking, bezpečnou práci s pamětí, symetrický multiprocessing a mnoho dalších služeb. Na něm stojí tři současně pracující nadstavby – pravý BSD Unix s terminálem s příkazovým řádkem, dále nadstavba umožňující pracovat mírně upraveným aplikacím pro starší macovské systémy a totéž pro aplikace vytvořené původně pro NeXT.
Aplikace v MacOS X nejsou soubory, ale složky, které mají podsložky s obrázky, slovními řetězci, ikonami, knihovnami a dalšími soubory, lokalizace je tedy víc než jednoduchá. Velmi, ale opravdu velmi silnou devízou pro nadějnou budoucnost Mac OS je, že vlastní kód každé aplikace je ve složce MacOS (lepší by asi bylo PPC), co jiného by se vedle ní mohlo objevit než složka Intel? Existuje dokonce několik petičních webových stránek vybízejících Apple, aby tento krok udělal co nejdříve.
Zmatkům a nekompatibilitám v používání sdílených knihoven (obdoba DLL) by měl zabránit systém jejich klasifikace v XML, tento formát se používá i k ukládání nastavení, předvoleb a na mnoha dalších místech v systému.
Propojení s okolním světem V Apple se především rozhodli, že Mac OS X bude mít univerzální souborový systém – při vložení audio CD do mechaniky se otevře okno a v něm jsou tracky zobrazeny jako zvukové soubory, podobně jako to dělají CDFS ovladače. Soubory z Windows na CD se konečně zobrazují s dlouhými názvy, je možné pracovat i s disky formátovanými UFS, tedy Unixem. Součástí názvu souboru je i několik písmen označujících typ, oddělených tečkou (!). Ne, to není návrat k DOSu, to je také z Unixu. Snahou vývojářů je umožnit spouštění aplikací i z jiných souborových systémů, než je tradiční HFS, založených na existenci resource a datových oddílů (forks). Síťové služby a protokoly jsou rozšířeny opět o unixové standardy, samozřejmě že je možné provozovat i nejoblíbenější server Apache.
Popisem uživatelského rozhraní nazvaného Aqua bych se nechtěl příliš zabývat, to je věc, která se dá celkem snadno změnit. Snad jen to, že jeho styl odpovídá průhledným iMacům, minitowerům G4 a všemu možnému, co ve světě tento styl přejalo, od motocyklů po hodinky. Procházení okny se složkami je vyřešeno vynikajícím způsobem, opět připomínajícím NeXT, bohatě je využito možností nových grafických služeb, kdy celá grafika pracuje v plovoucí desetinné čárce a od základu vektorově, pro jednotlivá výstupní zařízení je pak vypočítáván rastrový obraz. Plynule zvětšovat 32bitové barevné ikony nebo okna pak není pro systém problém. Interním formátem pro zobrazení a tisk je PDF, pomocí malé aplikace Preview je možné do tohoto formátu uložit různé dokumenty. Některé aplikace do PDF ukládají přímo.
Snad se Apple v blízké době rozloučí také s nesmyslem nazývaným jednotlačítková myš. V Mac OS X pravé tlačítko myši funguje i bez instalace zvláštního ovladače. Když jsem do USB portu iMaca zapojil PC klávesnici s přidaným PS2 portem a do něj pak PS2 myš, všechno to fungovalo správně, jen kontextová menu vyvolávaná pravým tlačítkem nebyla v mnoha situacích zcela dokončená.
Díky zastaralé systémové architektuře bylo ve většině situací, kdy ve Windows vynutíte konec jedné aplikace, nutné u Maca restartovat celý počítač. Nyní se situace zcela obrátila. Stabilita je asi tou nejsilnější stránkou nového systému. Po dvou měsících intenzivních testů a spouštění vlastních programů ve všech stupních vývoje se mi nepodařilo dosáhnout toho, aby se systém zhroutil.
Jiná je situace s emulací starého MacOS, která umožňuje běh původních aplikací. Zde dochází k mnohonásobně většímu počtu náhodného ukončení programů, některé „spadnou“ okamžitě po svém spuštění.
Pokud má nějaká aplikace problémy, rozloučí se s vámi poměrně šetrně i s vysvětlením, proč nemůže pokračovat v chodu, k tomu stačí mít otevřené okno konzoly.
Co na OS X vlastně poběží? Aplikace se začínají objevovat velmi rychle, jednou z prvních je Internet Explorer od Microsoftu. Velké firmy, které vyvíjely software pro Macintosh, slíbily rychlou úpravu svých programů. Protože nový systém obsahuje objektové knihovny také pro psaní ovladačů, je jejich vývoj rovněž velmi rychlý. Mnoho vývojářů, kteří přestali psát pro Macy kvůli jejich zastaralému systému, se vrací. K tomu přispívá i to, že vývojové prostředí lze zdarma stáhnout z Internetu, stejně jako zdrojové kódy jádra systému.
Všechna nastavení jsou vázána na uživatele a ne na počítač, u kterého zrovna pracuje. Při přihlášení v síti se objeví plocha, dokumenty včetně pošty a vaše soukromé aplikace nezávisle na tom, u kterého počítače zrovna sedíte. Pokud si chcete být jisti, že jste u počítače, bude nejjistější si podepsat monitor :).
Výhody a nevýhody ve srovnání s klasickým systémem MacOS jsou popsány výše. Podívejme se na ostatní konkurenty – Windows, BeOS a Linux.
Začnu BeOSem. Apple koupil NeXT a ne BeOS (oba systémy vytvořily firmy bývalých vedoucích pracovníků Apple), existuje mnoho dobrých důvodů, proč toto rozhodnutí bylo lepší. Začleněním koupeného systému do MacOS X získal Apple téměř všechny jeho výhody, i ty, které jej stavějí výše než BeOS.
Linux s nějakou grafickou nástavbou je novému MacOS nejblíže ze všech systémů. V některých věcech (jádro) je MacOS X čistší aplikací Unixu, v jiných (grafika) jde Apple vlastní cestou. Zastánci Linuxu říkají, že pro něj existuje mnoho aplikací. To je pravda. Pokud se ale podíváte na nejpoužívanější programy od Wordu a Excelu přes Photoshop, Corel až po Cubase nebo Archicad, pak pokud program existuje pro něco jiného než PC, je to v naprosté většině případů Macintosh. Budou-li tyto programy rychle přepsány pro MacOS X, jak to výrobci slibují, má tady systém od Apple převahu.
Windows jsou v obrovské výhodě velkého kapitálu, který do jejich vývoje může být investován. Je to vidět na propracovanosti uživatelského rozhraní i jádra, navíc léta vývoje od Win95 přinesla svoje. Oproti MacOS X (i Linuxu) si ovšem ponechávají mnoho nešvarů z minulosti. Nový systém řeší mnoho služeb elegantněji a průhledněji (ta průhlednost platí doslova), kromě toho se zatím chová stabilněji než Windows 2000. Hlavní výhodou Windows, BeOSu a Linuxu zůstává ovšem to, že běží na počítači za čtvrtinovou cenu proti nejlevnějšímu Apple. Ale i to se možná změní.
Zatím jsem popsal mnoho kladů nového systému. Vzhledem k tomu, že se jedná o beta verzi, i k tomu, že Apple má tradičně poměrně tvrdohlavé vývojáře, je zde také mnoho problémů. Zde jsou:
- Požadvaných 128MB RAM vyděsí nejednoho uživatele. Ve skutečnosti se systém nainstaluje a funguje i s menší pamětí.
- Uživatelské rozhraní je dost často opravdu pomalé. První Macintosh použil okna, menu, desktop a další dnes běžné prvky už kdysi v době kralování příkazového řádku, což tehdejší hardware nemohl dost dobře zvládnout. Možná, že se historie opakuje. Pravděpodobnější je ale nedokončenost beta verze.
- Není možný rychlý start systému jako u Win 2000. Omluvou může být to, že u iMaca, který nemá žádné ventilátory, téměř nepoznáte spánek od vypnutí. Ale Apple nevyrábí jen iMacy…
- Přehrávání audia a videa je pomalejší než u MacOS 9.
- Systém zatím postrádá možnost rychlého přístupu k uživatelem vymezeným souborům, něco jako nabídka Apple, tlačítko Start nebo něco podobného.
- Systém se sám (snad zatím) nepřipojí do sítě Windows jinak než protokolem FTP.
Pokud byste si chtěli beta verzi vyzkoušet, je k mání za necelých třicet dolarů, což je také jedna z jejích slabých stránek. Na oficiální uvedení standardního MacOS X si počkáme nejméně do prvního čtvrtletí 2001.