Kompozitní správce oken
Linuxové distribuce adoptovaly X Window System (zkráceně X nebo X11), který má na starosti i grafické operace. Správce oken je v terminologii systému X program, který kreslí dekorace oken a má na starosti jejich umístění na ploše a manipulaci s nimi.
Bez správce oken vypadá desktop trochu podivně
Kompozitní správce oken potom vykreslení přesměruje do zvláštního místa v paměti a převede na pixmapu. Tu potom spolu s transformacemi odesílá grafické kartě, která je provede a zobrazí na výstupu. Ony operace nemusí být prováděny grafickou kartou, ale získáme tím velice nepoužitelný a pomalý systém. Schématicky to znázorňuje obrázek.
V souvislosti s kompozitním desktopem na Linuxu jsou slyšel pojmy AIGLX a Xgl. Obě technologie dělají v konečném důsledku to samé, ovšem liší se tím, jak vlastně používají OpenGL ke komunikaci s grafickou kartou.
AIGLX (či-li Accelerated Indirect GLX – akcelerované nepřímé GLX) vytváří speciální proud příkazů, který funguje obdobně jako kreslicí rutiny X11 – způsobem klient/server. Tato nepřímá (proto slovíčko Indirect) cesta způsobuje, že jsou kreslicí příkazy odeslány na X server, který je pomocí GLX posílá grafické kartě. Nepřímý způsob umožňuje zachytit proud příkazů, udělat z něj pixmapu a příkazy pro grafickou kartu a to potom poslat grafické kartě.
Naproti tomu Xgl používá jiný způsob – otevře okno, v němž se prostřednictvím OpenGL knihovny posílají příkazy přímo grafické kartě. O okno a akceleraci samotnou se pak stará přímo Xgl, který je druhým běžícím X serverem v systému.
Tyto zkratky vás začnou zajímat především při čtení návodů, jak rozběhat tyto technologie na vaší distribuci.
Jak na instalaci
Instalace není nic extrémně složitého, pokud použijeme nejnovější verze distribucí Fedora, Mandriva, OpenSUSE nebo Ubuntu, získáme systém, který obsahuje přímo správce oken Compiz. Stačí doinstalovat ovladače a maximálně si v nastavení povolit další efekty.
Naneštěstí se tento stupeň integrace týká pouze prostředí GNOME a správce oken Compiz. Příznivci jiných prostředí musejí navštívit dokumentaci svojí distribuce a postupovat dle návodu:
Uživatelé ostatních distribucí nechť potrápí Google. Pokud by fráze Compiz Fusion a jméno distribuce nepřinesla ovoce, potom je dobré nejprve najít wiki stránku distribuce a hledat přímo v ní.
Instalace v OpenSUSE 10.3
Nejprve je nutné ověřit, zda jsou nainstalovány ovladače grafické karty. Ty nejsou z licenčních důvodů přímou součástí distribuce. V případě, že nefungují, je třeba navštívit web OpenSUSE, kde se dozvíte návod k instalaci. Uživatelé karet Intel už mají akceleraci od instalace funkční a pokud ne, je třeba ji v Yastu zapnout (Hardware/Grafická karta a monitor).
Dále je třeba ověřit, zda je aktivní kompozitní rozšíření, a to nejlépe příkazy
grep Composite /var/log/Xorg.0.log
(**) Extension "Composite" is enabled
Pokud ne, je třeba nastavit X server podle návodu.
Po dokončení nastavení už přichází poslední fáze, a to je instalace. V OpenSUSE 10.3 je to jednoduché, stačí kliknout na jeden ze dvou odkazů (liší se v tom, zda používáte KDE či GNOME) uvedených na wiki a po zadání hesla uživatele root a pár potvrzení se do systému nainstaluje příslušný software.
Potom stačí v konzoli zadat příkaz compiz --replace, který nahradí stávajícího správce oken. Ovšem osobně doporučuji použít příkaz fusion-icon, který si „osahá“ stávající prostředí a provede základní konfiguraci (jako je třeba dekorace oken).
V případě problémů je více než vhodné projít tuto sekci, kde je popis mnoha už objevených problémů.
xcompmgr a kcompmgr
Psal se rok 2004 a pro X server byly napsány dva první kompozitní správci vůbec. Ty využívaly podpory pro průhlednost objektů a rozšíření Composite, která se v té době objevila. Z technického hlediska mezi nimi není rozdíl, protože kcompmgr používá stejný kód, pouze přidává KDE nadstavbu. Navíc je v současné době integrován ve správci oken prostředí KDE3 kwin. Oba správci podporují průhlednosti oken, stíny, stmívací efekty.
Možnosti nastavení
Výhodou je, že jim stačí funkční 2D akcelerace, takže fungují prakticky vždy. Na druhou stranu jsou daleko pomalejší než Compiz a jeho varianty.
Možnosti okna
Compiz, Beryl a Compiz Fusion
Jsou slova, která v souvislosti s Linuxem, rotujícími kostkami a „gumovými“ okýnky už leckdo zaslechl. V únoru roku 2006 byl spolu s Xgl vydán glxcompmgr, který byl záhy nahrazen i novým kompozitním správcem oken Compiz. Vývoj kompozitního správce je atraktivní (výsledek se snadno prezentuje i neodborníkům) a poměrně jednoduchý (pluginy jsou relativně malé). David Reeman začal být zavalen požadavky komunity na začlenění toho či onoho efektu. Postupem času se uzavřený způsob vývoje přestal líbit komunitě a jeden z vývojářů – QuinnStorm – založil vlastní vývojovou větev compiz-quinnstorm. Ta je v současné době známější pod názvem Beryl, který vznikl v září roku 2006. Mimo většího otevření vývoje byla odstraněna i závislost na GNOME a gconf.
Jak čas postupoval, tak se Compiz a Beryl od sebe začaly dost odlišovat. Nebylo možné portovat opravy nebo pluginy z jednoho projektu do druhého. Komunita Berylu také doplatila na překotný vývoj a soustředění se na pluginy místo architekturu jádra.
Vývojáři nakonec našli společnou řeč a vznikl projekt Compiz Fusion. Ten je založen na stejném jádru, které nabízí Compiz, ale není závislý na GNOME a nabízí větší množství pluginů. Díky tomu došlo ke spojení toho nejlepšího z obou světů – Compiz přinesl stabilitu, Compiz Fusion zase možnost experimentovat.