Bylo mu 21 let a miloval Prince of Persia. Pak objevil studijní unixový systém Minix a začal psát vlastní jádro operačního systému. V roce 2011 jsou oba celebrity světa IT.
Co jste dělali před dvaceti lety – pokud jste tedy už byli na světě? Linus Torvalds tou dobou dohrával svou oblíbenou hru Prince of Persia a v jeho setmělém pokoji do noci poblikávala šedá obrazovka se spuštěným systémem Minix.
Minix tehdy hrál roli jednoduchého studijního unixového systému. Pokud se kodéři učili psát své první programy v Pascalu, Minix měl budoucí inženýry seznámit s unixovým kernelem – jádrem systému a s jeho vývojem. Jeho autorem byl Andrew Tanenbaum a celý systém se skládal z pouhých 12 000 řádků kódu jazyka C.
Linus
Linusovi tehdy bylo 21 let, užíval si studijního života, a tak se ve volném čase vrhnul do studia kódu Minixu, který ho posléze inspiroval k vytvoření nového jádra. Uběhlo několik dalších měsíců a 26. srpna se Torvalds se svým kódem definitivně pochlubil široké komunitě na tehdy stále mladičkém internetu.
Propagační video k oslavám dvacátých narozenin (Linux Foundation)
V září 1991 vydal Torvalds s pomocí dalších přispěvovatelů verzi 0.01. Skládala se z deseti tisíc řádků kódu a pomalu se začala rodit legenda. Kernel ovšem nestačí – je to jen jádro systému, které je třeba obalit programy pro běh samotného operačního systému. Do projektu tedy vstupovalo stále více lidí, kteří začali vyvíjet dílčí nástroje.
Tak šel čas s Linuxem
Linux a GNU
Linux by nebyl ničím bez iniciativy GNU Richarda Stallmana. Jeho snahou bylo sestavit kompletní operační systém včetně široké nabídky programů tehdejší potřeby, které by byly k dispozici se svobodnou licencí GPL. Každý by si je mohl upravit a sestavit dle libosti a jiní by mohli tyto úpravy použít zase ve svých projektech.
Jak vzniknul tučňák Tux
Ještě populárnější než Linux je snad jeho maskot a logo – tučňák Tux. Jeho jméno si můžete vyložit buď ze slova „tuxedo“ – smoking/frak tolik typický pro zabarvení tučňáků, nebo jako spojení slov Torvalds UniX.
Autorem původní podoby Tuxe je Larry Ewing, jehož návrh se ujal díky neformální soutěži. Samotný tučňák pak pochází z hlavy Linuse Torvaldse. Ewing prvního Tuxe zpracoval v editoru Gimp 0.54 a posloužila mu k němu mašina vyzbrojená procesorem Intel 486 DX2 a Linuxem. Jak vidno, legendární loga nemusí vznikat pouze na počítačích světoznámých mediálních agentur.
Takhle v roce 1996 vznikal Tux
Původní Tux má velmi benevolentní práva k užití: „Dělejte si s ním, co chcete, kdyby se ale někdo ptal, citujte mě jako lewing@isc.tamu.edu ,“ píše na svém webu Ewing. Díky tomu se Tux dočkal desítek a stovek přepracování a je součástí log hromady linuxových distribucí.
Tato myšlenka přirozeného zlepšování programového kódu je dodnes základem drtivé většiny svobodných licencí a může se uplatňovat i v ryze komerční sféře (svobodný a dostupný musí být kód, ale přeložená aplikace může být klidně zcela komerční – placená).
Hurd
Projekt GNU se na počátku devadesátých let skládal z hromady dílčích aplikací, chybělo ale jádro budoucího operačního systému. Sice se na něm pracovalo – jmenovalo se Hurd – ale vývoj byl pomalý a Stallman si brzy všiml mladičkého projektu Linux. Ten se krátce na to stal neoficiálním jádrem GNU a tak to trvá v podstatě dodnes. Na Hurdu se sice i dvacet let po ohlášení projektu GNU nadále pracuje, jeho budoucnost je však krajně nejistá. Linux zvítězil.
Richard Stallman je dnes spíše guru světa svobodných licencí a stejně tak projekt GNU. Samotné linuxové distribuce, tedy operační systémy založené na Linuxu a s hromadou softwaru, totiž spravuje a vyvíjí široká komunita mnohdy pod jinou svobodnou licencí než GNU GPL a také profesionální komerční firmy jako Red Hat, Novell a hromada dalších.
Android
V devadesátých letech Linux velmi zrychlil. Ačkoliv jej Torvalds sestavil na svém domácím počítači vyzbrojeném starou dobrou „tři-osm-šestkou“, brzy opustil exkluzivitu platformy Intel a byl portován na mnohé další procesorové architektury – zvláště díky tomu, že si získal popularitu na serverech.
Dnes sice linuxové jádro hraje ve světě domácích počítačů třetí housle a i na firemních serverech soupeří zejména s Windows, jinak je tomu ale u chytrých mobilních telefonů. Díky obrovskému nástupu Androidu (jeho jádrem je Linux) má Linusovo dítě našlápnuto k tomu, aby se v příštích letech stalo nejpoužívanějším mobilním operačním jádrem světa.
Jak se Linux nafouknul do obřích rozměrů
(Linux je monolitický kernel, většina částí operačního systému je tedy jeho přímou součástí, případně rozšířená pomocí speciálních modulů)
- září 1991 – Linux 0.01, 10 239 řádků kódu C
- prosinec 1991 – Linux 0.11, jádro lze už přeložit do strojového kódu přímo z Linuxu
- březen 1992 – Linux 0,95, integrace grafického systému X Window System
- 14. březen 1994 – Linux 1.0, 176 tisíc řádků kódu
- leden 1999 – Linux 2.2, 1 800 847 řádků kódu
- leden 2001 – Linux 2.4, 3 377 902 řádků kódu
- prosinec 2003 – Linux 2.6, 5 929 913 řádků kódu
- březen 2011 – Linux 2.6.38 – 14 milionů řádků kódu (!)
Šťastné dvacáte narozeniny!