V posledních několika dnech asi jen málokdo unikl široce diskutovanému sněmovnímu tisku č. 384, tedy návrhu na novelu trestního zákoníku a zákona o některých přestupcích z pera Václava Klause ml. a několika dalších poslanců z řad ODS a dalších politických stran.
Říkejme mu třeba lex Facebook, neboť jeho cílem je posílit svobodu slova na sociálních sítích s více než 100 tisíci uživatelů, a to pomocí nového § 179a Porušování svobody projevu:
§ 179a Porušování svobody projevu
Provozovatel či správce veřejně přístupné elektronické sociální sítě či jiné platformy umožňující uživatelům okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu používané více než sto tisíci registrovanými uživateli, který zasáhne do svobody projevu jiného tím, že neoprávněně odstraní, zakáže či jakýmkoli jiným způsobem znepřístupní jeho příspěvek sdílený na takové veřejně přístupné počítačové elektronické sociální síti či jiné platformě umožňující uživatelům okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu, jenž není v hrubém rozporu s trestními předpisy, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, nebo s dobrými mravy, a to v úmyslu ztížit či zmařit svobodnou veřejnou diskusi o důležitých otázkách veřejného zájmu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti, nebo peněžitým trestem.
Sněmovní tisk popisuje ještě jednu novelu, a to přestupkového zákona, který by se měl rozšířit o nový § 7a. Ten podobné smazání příspěvku ze sociální sítě trestá pokutou až 500 tisíc korun v případě fyzických osob provozujících nebo spravujících sociální síť a až 50 milionů korun u osob právnických.
Přečtete si celé znění návrhu včetně důvodové zprávy:
Divoká raná léta Facebooku
Za těch pár dnů se už k textu vyjádřili mnozí počínaje právníky a konče karikaturisty, přičemž za zmínku stojí jak silně kritický text Martina Pánka z Liberálního institutu, tak rozhovor s Václavem Klausem ml. na Deníku N.
My se naopak pojďme podívat k samotnému jádru věci, tedy proč podobné návrhy vůbec vznikají a proč nejen Facebook ale i další stále silněji artikulují, že na svých službách nechtějí vidět závadný obsah.
Facebook za pár dnů oslaví už patnáct let existence, a i když byl první roky – alespoň optikou dnešních měřítek – relativně malou komunitní sítí, dnes se může pochlubit zhruba 2,27 miliardami měsíčních návštěvníků (těžko říci, kolik z nich jsou softwaroví boti).
Dokud byl Facebook malý, obsah uživatelů stejně jako ostatní příliš neřešil
První roky se Facebook rozvíjel docela punkovým způsobem a na některé aspekty hromadné komunikace nebral příliš ohledy. Ostatně i sám Mark Zuckerberg během svého loňského slyšení před americkými zákonodárci přiznal, že si mnohé komunitní mantinely stanovila síť až za běhu – jak rostla jejich potřeba.
Není se čemu divit, tak velká komunitní webová služba tu totiž doposud nebyla, a tak vyjma základní americké legislativy chyběl precedent, podle kterého by se tehdy mohl Facebook řídit.
Šikana tlouštíků a zrození etického kodexu
Na sklonku první desetiletky 21. století se v zámoří začala v souvislosti s Facebookem ve větším měřítku poprvé diskutovat dvě slovíčka, o kterých tehdy český masový internet ještě neměl nejmenšího zdání: hate speech. V letech 2009-2010 se problematice rostoucí šikany na Facebooku například proti lidem s nadváhou a Židům začala věnovat velká zaoceánská média včetně CNN a Facebook byl přinucen jednat.
O něco později přispěchal s novými zásadami komunity, které měly být jakýmsi etickým kodexem – minimem slušného chování na Facebooku, na kterém už tehdy trávili čas představitelé nejrůznějších národností, kultur, víry a dalšího přesvědčení.
Podoba zásad komunity z roku 2011. Už tehdy v nich figurovala sekce hate speech, do které se podle kritiků snadno vejde i zcela legitimní názor.
S community standards od té doby souhlasí každý, kdo si na Facebooku zřídí profil, neboť jsou součástí podmínek služby. Zpočátku byly poměrně vágní a byly jen minimem toho, co nařizuje právní řád každé civilizované země, jak se však sociální síť nafukovala, začaly se objevovat první problémy.
Ačkoliv tým Marka Zuckerberga vytvořil etický kodex pro sociální sítě, jehož podobu později více či méně převzali i další hráči na trhu, chyběl spolehlivý nástroj na kontrolu jeho dodržování. Naštěstí, kde není žalobce, není ani soudce, a tak se ještě dlouho jelo v relativním klidu dál.
Evropské země tlačí na Facebook, ať vymáhá vlastní kodex
Facebook se ale nadále rozvíjel a stával se univerzální a stále třaskavější názorovou platformou západního světa, na které začalo docházet jak k přirozeným střetům, tak řízeným sociálním manipulacím, na které tehdy nebyl nikdo připravený; včetně samotného Facebooku.
Do hry zároveň začali vstupovat státní aktéři – zejména evropské země v čele s Německém, které po Facebooku požadovaly odstraňování závadného obsahu v takovém časovém termínu, že se přirozeně ještě rozšířil prostor k chybnému odstranění příspěvku, anebo blokaci uživatele a stránky.
Zásady komunity na dnešním Facebooku
Část III., § 12. Nenávistné slovní projevy
Na Facebooku nepovolujeme nenávistné slovní projevy, protože vytváří prostředí zastrašování a vyloučení a v jistých případech mohou podpořit i násilí spáchané v reálném světě.
Nenávistné slovní projevy definujeme jako přímý útok na lidi na základě tzv. chráněných rysů, tedy rasy, etnika, národnosti, náboženského přesvědčení, sexuální orientace, kasty, pohlaví, genderové identity nebo vážného tělesného postižení či choroby. Dále poskytujeme určité formy ochrany pro imigranty. Útok definujeme jako agresivní nebo ponižující slovní projev, označování někoho za podřadnou osobu nebo výzvy k vyloučení nebo segregaci.
(Úryvek; dle kritiků lze podobnou definicí obhájit smazání prakticky jakéhokoliv vyhraněného názoru na nějaký společenský problém.)
Nutno však podotknout, že se duch znění zásad komunity a tedy etického kodexu Facebooku za ty roky principiálně nijak nezměnil – je jen o něco podrobnější. V posledních letech tolik citovaný hate speech tedy opravdu není vynálezem Bruselu nebo Berlína – v podmínkách Facebooku se tento výraz vyskytuje už celou dekádu.
Ve své podstatě se změnilo jen to, že země dnes tlačí na sociální sítě v čele s Facebookem, ať tyto své kodexy skutečně vymáhají, což je při velikosti jejich komunit obrovský oříšek – jak finanční, tak technický.
Jsou etické kodexy v rozporu se zákonem?
Současné zásady komunity Facebooku ve svém jádru zároveň kopírují základní principy legislativ západního světa. V našem případě bychom tedy mohli inspiraci najít třeba v těchto paragrafech trestního zákoníku:
- § 184 Pomluva
- § 175 Vydírání
- § 354 Nebezpečné pronásledování, tedy stalking
- § 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
- A mnohé další…
Svoboda slova je tedy už dnes de jure omezená a v případě Facebooku do hry zároveň vstupuje otázka, zdali se opravdu jedná o ospravedlnitelný zásah do jeho svobody podnikání.
Silově omezit Facebook, anebo spíše tlačit na co nejvyšší transparentnost v jednání internetových obrů?
Je tedy na zvážení, zdali vytvářet ryze český a v evropském kontextu spíše unikátní lex Facebook, anebo na evropské úrovni tlačit na to, aby byly nejen Facebook, ale všechny ekosystémové weby současnosti co nejtransparentnější v případech, kdy k podobné blokaci opravdu dojde.
Aby tedy obyvatelům EU nedorazila jen poměrně vágní a generická zpráva o blokaci, ale aby postižení znali přesný důvod a měli jasnou možnost odvolání.
Jak už jsem totiž psal před lety, nejde zde pouze o nějaký příspěvek na Facebooku zpravidla s jepičím životem, ale o skutečnost, že můžete při porušení podmínek velmi snadno a bez podrobného zdůvodnění přijít o celý účet nejen na Facebooku, ale také u Googlu, Microsoftu a dalších.
