Zhruba před měsícem Dopravní podnik města Brna spustil (PDF) zkušební provoz bezplatné Wi-Fi ve svých soupravách. Jak taková bezdrátová síť v šalině jihomoravské metropole vlastně vypadá v praxi a měli bychom nad podobnými vychytávkami v roce 2019 skutečně žasnout?
Pln zvědavosti, jak to dopadne, jsem dnes dopoledne zvolil decentně přeplněnou tramvaj a vyrazil do redakce městskou hromadnou dopravou. Tramvajová linka číslo 1 patří k těm nejvytíženějším v Brně a DPMB na ni nasazuje své nejmohutnější soupravy, byl jsem tedy zvědavý, kolik cestujících síť skutečně využije.
Pokud mají na svém telefonu aktivované automatické zjišťování otevřených Wi-Fi, už při příjezdu soupravy by jim měla vyskočit notifikace o dostupnosti sítě DPMBfree. Poté se stačí klepnutím přihlásit a mohou začít využívat svůj 4MB datový balíček a to nejdéle 20 minut při úctyhodné rychlosti okolo 0,2 Mb/s.
Přihlašuji se k Wi-Fi v tramvaji...
Tyto parametry dnes sice připomínají zapomenutou éru GPRS/EDGE, ale je třeba si uvědomit, že Wi-Fi se nachází v 720 vozech dopravního podniku a měsíčně jimi může protéct nejvýše 22,5 TB dat. Wi-Fi je poté napojená na mobilní síť T-Mobile, která vás konečně dostane do internetu. Brno za tuto legraci bude platit 2,3 milionů korun ročně.
„Vítejte na palubě,“ zdraví mě Wi-Fi hotspot
K načtení mobilní verze Živě.cz jsem potřeboval dvě zastávky
Ačkoliv se hned po spuštění bezplatné Wi-Fi objevily hlasy, podle kterých přece cestující vyčerpá 4MB balíček, než dojede na další zastávku, musím se zde jasně a pevně zastat dopravního podniku. Ne! To se v žádném případě nestane!
Šalina se rozjíždí a já vyťukávám adresu m.zive.cz a čekám...
Při rychlosti okolo 256 kb/s totiž budete potřebovat zhruba dvě zastávky, aby se vám v prohlížeči vůbec načetl jakýkoliv současný moderní web včetně těch zpravodajských.
Šalina přijíždí na druhou zastávku a v prohlížeči se objevily první obrázky...
A to i v případech, kdy budete mít prohlížeč, který dokáže šetřit data, protože stránky načítá skrze prostředníka, který ještě více komprimuje obrázky atp. V případě nejrozšířenější platformy Android to umí jak dnes už povětšinou předinstalovaný Chrome (funkci je třeba aktivovat v nastavení), tak třeba Opera.
Spořič dat v mobilním Chromu
Do redakce to mám z domova 8 zastávek, a tak jsem naťukal do prohlížeče adresu našeho Živě.cz. Optimalizovaná mobilní verze webu z hlediska datové náročnosti nikterak nevystupuje z dnešního standardu, i tak se však plně načetla až na 3. zastávce.
Po pár minutách je načtena většina webu a tramvaj přijíždí na 3. zastávku
Ve třetině cesty do práce jsem tedy měl na displeji titulní stránku Živě.cz, nicméně na další digitální zážitky (třeba klik na některý z článků), jsem si už netroufl – pravděpodobně bych přejel a skončil až na konečné.
Lustrujeme síť ve voze
Na úplném začátku jsem si síť ve voze také trošku prolustroval. DPMB slibuje, že jeden Wi-Fi hotspot nabídne rovné připojení odpovídající kvality až 50 účastníkům. Spustil jsem tedy analytický Fing, abych se podíval na základní parametry sítě a případně i další surfaře, nikoho jiného jsem však nenašel. Zdá se, že jsem byl jediný, kdo se v decentně zaplněné tramvaji přihlásil k Wi-Fi. Po počáteční medializaci na sklonku ledna zájem už nejspíše opadl.
Dodavatel řešení použil Wi-Fi karty od Compexu, prozrazuje Fing, podle kterého jsem také jediný aktuální účastník sítě. Příkazem traceroute chci dohopsat z šaliny do Seznamu a podívat se na uzly – jejich IP adresy potvrzují, že jsem v infrastruktuře a za NATem T-Mobilu. A konečně Speedtest.net a test rychlosti připojení na servery Googlu.
Nabízí se otázka, proč tedy nemohu surfovat rychleji, když se ve voze nemusím o pásmo dělit s ostatními, ale na druhou stranu bych zase svůj 4MB balíček vyčerpal opravdu po příjezdu na následující zastávku.
Obecní Wi-Fi jsme měli budovat před deseti lety. V roce 2019 mi smysl poněkud uniká
A to je vše, co jsem při zkoušce brněnské dopravní Wi-Fi stihl. Šalina linky 1 přijíždí na Moravské náměstí, já vystupuji, na památku si ještě next-gen tramvaj fotografuji a pro kontrolu spouštím test rychlosti připojení na pracovním LTE opět od T-Mobile.
Tramvaj odjíždí za dalším dobrodružstvím. Signál Wi-Fi zůstává použitelný i po několika desítkách metrů a krátce na to chytám signál další přijíždějící soupravy.
Naměřím 120 Mb/s, tedy rychlost zhruba 450× vyšší než při připojení skrze Wi-Fi, a kladu si otázku, proč jsem to vlastně dělal a jaký má proboha v roce 2019 smysl budovat podobné městem realizované sítě Wi-Fi?
Speedtest.net a vícevláknový test připojení tentokrát už na LTE od stejného poskytovatele.
Tuto infrastrukturu měla města stavět před deseti lety, kdy se telefony vybavené Wi-Fi pomalu stávaly normou a mobilní sítě byly pomalé a nedostupné, takže jsme instinktivně v každé kavárně a restauraci hledali hotspot a tázali se obsluhy na heslo.
Děláte to však v takové míře i v roce 2019? A potřebujete 256kb/s bezdrátové připojení v MHD, které je kvůli svým parametrům stejně k ničemu – tedy alespoň na poměry roku 2019?
