Od pátku je možné oficiálně instalovat čtvrtou verzi oblíbeného grafického rozhraní pro Linux. Jaké jsou naše první dojmy z prostředí pracovní plochy KDE 4?
Pěkný grafický kabátek KDE 4 nemá sloužit pouze ortodoxním uživatelům Linuxu, ale především jako lákadlo pro uživatele, kteří se neustále rozhodují, zda Linux zkusit. Poslední verze KDE ani Gnome oprostěné od efektů jako Compiz vypadaly sice solidně, ke konkurenčním Mac OS X nebo Windows Vista však spíše natahovaly konečky prstů.
Podívali jsme se novému KDE na zoubek. Jaké jsou naše první dojmy z víkendového užívání? Vesměs pozitivní, ale nepředbíhejme.
Instalace a přechod ze starší verze
Prvním krokem k získání KDE 4 je jeho stažení a instalace, samozřejmě zcela zdarma. Podporovány jsou veškeré možné druhy distribucí, já osobně jsem zkoušel na poměrně rozšířeném openSUSE 10.2. Té samé distribuce jsem vyzkoušel i Live CD, které je volně dostupné ke stažení na webu.
Instalace na openSUSE spočívala v jednoduchém překopírování dvou příkazů, které jsou uvedeny na webových stránkách, do shellu. Pro verzi 10.3 je navíc připraven soubor s automatickou instalací. Ostatní distribuce jsou na tom velice podobně a ani začátečník by neměl mít problém.
Jednou z možností je přidat repozitář KDE 4 a nainstalovat tak nové rozhraní pomocí yumexu či některého klientu, na který jste zvyklí. To samé v podstatě dělají i výše zmiňované překopírované příkazy.
Poněkud mě překvapilo, že v některých případech instalace hlásí systém různé kolize se starší verzí, jednalo se však spíše o poplašnou hlášku. Při chybném hlášení totiž byla nabídnuta i možnost ignorování, která zřejmě neměla na finální chod vůbec žádný vliv.
Postupy a možností instalací naleznete přímo na oficiální stránkách kde.org, konkrétně zde. Povedené Live CD v distribuci openSUSE stáhnete rovněž na oficiálních stránkách, přičemž velikost image disku je něco málo přes 500 MB. Nevyžaduje instalaci Linuxu na pevný disk, pouze bootuje systém z disku.
Úvodní bootovací obrazovka Live CD • Live CD jde spustit i virtualizovaně
První start a bezprostřední dojmy
Po prvním startu a bootování vás nejspíše nic nepřekvapí. Systém si načte, co potřebuje, a vše je více méně při starém, tedy kromě nového grafického kabátku. Ty pravé změny nastávají až při samotném načtení systému. První věcí, které si všimnete, je žlutá ikona umístěná v pravém horním rohu. Aktivuje nabídku, jež umožňuje přidat na plochu tzv. widgety, tedy doplňující miniaplikace. V základu je připraveno hned několik šikovně použitelných widgetů, jakými jsou například poznámky, stav baterie notebooku, hodiny, čtečka RSS a další. Paleta je skutečně široká a v budoucnu komunita určitě další šikovné zásuvné moduly přidá.
Celkově se vzhled podobá zajímavé kombinaci Windows Vista a Mac OS X a z každého si bere pouze ty nejzajímavější prvky. Tmavé a lesklé barvy připomínají systém Microsoftu, naopak šedé prostředí a modré posuvníky dost znatelně připomínají systém jablečný. Poněkud divně však působí hlavní spodní lišta, která u KDE byla vždy hodně vysoká (široká), ale to nakonec umožnilo dobré „skládání“ otevřených aplikací. Tentokrát tomu tak není a aplikace se z počátku řadí vedle sebe, což nepůsobí příliš dobře. Grafická témata však lze samozřejmě dle libosti měnit a dokonce je možné vrátit se ke vzhledu starší verze.
Načítání systému je klasické • KDE 4 po prvním spuštění • Widgety lze na ploše libovolně posouvat
Plaveme s delfínem
Jako výchozí správce souborů byl zvolen dlouho diskutovaný Dolphin. Od předchozí verze se prakticky nic nemění, kromě trochu přívětivějšího způsobu ovládání. Šikovné je také rozdělení do dvou sloupců, které tak dokáže nahradit stromovou architekturu, jak to známe například z Průzkumníka ve Windows. Velice užitečná novinka se ale přeci jenom najde: „Preview“.
Do horního řádku, kde se zobrazují aktuální složky a podsložky, ve kterých se nacházíte, můžete psát libovolný text, jenž pak podle písmen intelingentně hledá složky a soubory. Ve Windows stačí klepnout na libovolnou složku, začít psát a systém automaticky slova vyhledá. O výraznou inovaci tedy určitě nejde. Do Dolphina byl také integrován koš, který už nezabírá místo na ploše.
Dolphin udělal krok vpřed, ale nijak výrazně
Správa systému a instalace aplikací
Veškerá správa systému je alokována na jednom místě a nově nabízí rozdělení na dvě části. Část základní nabízí základní možnosti nastavení, jako volbu regionálního nastavení, nastavení času, sítí, atp. Druhá část skrytá pod záložkou pak umožňuje pokročilejší nastavení, jako nastavení asociací souborů, nastavení Samba serveru, atd.
Dostat do Linuxu některé fonty nemuselo být tak triviální, jak se na první pohled zdá. KDE 4 nabízí v rámci nastavení aplikaci, která tuto problematiku sjednocuje pěkně na jednom místě. Font, který chceme do systému nahrát, stačí pouze pomocí této aplikace najít na disku, pákrát kliknout a dílo je hotovo.
Centrální správu pak zajišťuje i pokročilý YaST2, kde je možno pohodlně přidávat instalační repozitáře a následně z nich instalovat software. Mimo to umožňuje plnohodnotnou správu hardwaru včetně tolik diskutovaných TV tunerů a další kousků, které údajně pod Linuxem nefungují.
Skutečnost je úplně jiná a nutno říci, že veškerý hardware, který jsem odzkoušel, fungoval na jedničku. Na notebooku okamžitě fungovala Wi-Fi, ovladače pro grafickou kartu, bluetooth a dokonce i integrovaná webkamera. Podařilo se mi i rozchodit PCMCIA datovou kartu s datovou SIM kartou od T-Mobile. Na postarším stolním počítači se pak automaticky detekoval televizní tuner od Leadteku.
Instalace aplikací je pak možná vůbec tím nejjednodušším, co lze vymyslet. V každé distribuci pouze stačí vyhledat ty správné repozitáře, přidat si je do systému a pomocí grafické konzole pak jednoduše vybírat, co všechno chcete do svého systému doinstalovat. Instalace tzv. nesvobodných formátů (MP3, DVD, DivX, Flash, apod.) tak je záležitostí asi takovou, jako instalovat ve Windows některý z balíčků kodeků.
Základní nastavení systému • Pohled na rozšířené nastavení • YaST umí vše, co je potřeba
Pomalý slepec?
Čeho se v Linuxu asi nejspíš nikdy nezbavíme, jsou nepřirozeně rozpitá „vyhlazená“ písmenka. O tom, že to opravdu jde udělat jinak (a jak by se to dělat mělo), nás přesvědčil Microsoft ve Windows XP a Vista svým povedeným ClearType vyhlazováním. Jak se ale zdá, v Linuxu ani Mac OS X to nejde a asi nikdy nepůjde. Místo opravdového vyhlazení se písmo pouze „nafoukne“ a například takové prohlížení webů je spíše nepřirozené. Navíc po chvilce čtení začínají bolet oči.
Jedním ze zásadních problémů Linuxu bylo vždy otřesně dlouhé bootování, které uživatelům, jejichž systém neběží čtyřiadvacet hodin denně, způsobovalo silná muka. S KDE 4 se konečně alespoň částečně tento problém vyřešil a doba čekání se zkrátila. Přesto, pokud porovnám rychlost čerstvě nainstalovaného openSUSE 10.2 (ne ve VMware, ale na samotném oddílu pevného disku) s KDE 4 a asi půlroční instalaci Windows Vista Ultimate, jako vítěz jasně figuruje druhý jmenovaný.
Nepřirozeně rozmazané písmo v praxi - prohlížení webu působí zvláštně
Revoluce se nekoná
KDE 4 nepřináší do hry nic zásadního, kvůli čemu by měli odpůrci Linuxu otočit svůj názor o stoosmdesát stupňů, ba ani o stupňů deset. Ano, vkládá do hry to, co už je jinde k vidění delší dobu a přibližuje tak Torvaldsovo dítko opět blíže k masovému uživateli. To je ale asi tak vše. Nové KDE díru do světa rozhodně neudělá. Veškeré dříve avizované změny jsou spíše kosmetického rázu a v praktickém využití se nejedná o nic, co bychom mohli do nebe vychvalovat.
