To není tak úplně přesné. Operu je možno obohatit pomocí rozšíření, zásuvných modulů a pomůcek.
Pomůcky (angl. widgets) převzaly své české pojmenování podle českého termínu z operačního systému od Apple, které se zobrazováním webových miniaplikací přišlo před jejich uvedením Operou. S časovým odstupem se přidal i MS a Vista si zavedla své miniaplikace. Omezení pomůcek spočívá v tom, že jsou závislé na vykreslovacím jádře Opery a platí tedy pro ně i stejná bezpečnostní rizika, jako pro běžné webové stránky (nižší než např. u rozšíření pro Firefox).
Zásuvné moduly (angl. plugins) obohacují Operu o možnost zpracování obsahu vytvořeného v software třetích stran, většinou jde o multimédia (přehrávače od Adobe/Macromedia, QuickTime, RealPlayer atd.) nebo dokumenty (Adobe Reader, IBM TechExplorer atd.), u starších verzí existoval zásuvný modul i pro prostředí Java.
Rozšíření (angl. additional files, dříve extension) je přímo rozšíření samotné Opery, zatím jediným ukázkovým příkladem rozšíření je hlasový modul vytvořený ve spolupráci s IBM. Jako rozšíření však od verze JRE 1.4.x funguje i komunikace s prostředím Java, které bylo u starších verzí řešeno jako zásuvný modul. Na rozdíl od zásuvných modulů se však hlasový modul a prostředí Java povolují a zakazují samostatně, zákaz používání zásuvných modulů v nastavení Opery nemá na jejich funkčnost vliv.
Možnost doplnění některých funkcí do Opery pomocí skriptování existuje, ale uživatelské skripty jsou jednoduše uživatelské skripty v češtině i v originále a vytvářet pro ně nějaké další označení bych neviděl jako smysluplné.