Google patří mezi nejobdivovanější firmy světa a řadí se mezi vyhlášené zaměstnavatele. Dokáže ale jako nejsilnější firma na Internetu i nadále dostát svému mottu „Don’t be evil“?
I když je dnes Google obří korporací, zachovává si stále mimořádně vysoké tempo inovativnosti a vizionářství, když se pokouší revolučně změnit například automobilový průmysl, energetiku nebo robotizovanou výrobu. Google je s námi stále: když hledáme, tak googlujeme, když mailujeme, tak gmailujeme, data máme na Google disku, dokumenty v aplikacích Google Docs. Na mobilu je Android, na ruce Android Wear, necháme se odvézt Google Carem, platit přes Google peněženku, v televizi bude Android TV…
Google je přitom opravdu úžasná firma. Přitahuje nejlepší talenty, určuje hned několik důležitých směrů rozvoje. Přátelé, které mezi zaměstnanci Googlu mám, jsou skvělí lidé. Kdyby se náhodou stalo, že bych ještě někdy ve svém životě musel pracovat, byl bych poctěn dobrodružstvím právě u Googlu. Tak v čem je problém?
Všemocný lidumil
Představte si, že jste mimořádně lidumilný člověk, který má jako hlavní zásadu „nečinit zlo“ (Don’t be evil), tak jako má Google ve svém mottu. Současně ale podnikáte a chcete být podnikatelsky úspěšní. I stane se, že se stanete tak úspěšní, až jste dominantní. Pokračujete v podnikání dále: vstupujete do dalších oblastí a porážíte konkurenty jako kuželky, protože využíváte samozřejmě sílu a prostředky získané z původního podnikání. Samozřejmě?
Se silnou argumentací přišel loni ředitel jednoho z největších mediálních domů Axel Springer Mathias Döpfner, když napsal otevřený dopis výkonnému předsedovi Googlu Ericu Schmidtovi. Uvádí v něm zhruba toto: vztah mezi našimi společnostmi je nerovný. My vás potřebujeme – bez vás nepřežijeme, čtenáři chodí na naše stránky přes vás. Vy nás nepotřebujete. My nemáme jinou alternativu – nemůžeme vás opustit a jít na jiný vyhledávač, protože žádný jiný se srovnatelným efektem tu není. Vy diktujete pravidla hry: když řeknete, že z AdSense máme tolik a tolik procent, málo nebo moc, my to jen musíme tiše akceptovat. A problém eskaluje: vy máte svoje vlastní nové služby, kterými konkurujete těm našim. Vy si je inzerujete na svých stránkách – masivně a zdarma. Když namítáme, říkáte: však si reklamu u nás kupte, budete tam taky.
Je to jen pláč ublíženého ředitele, jehož firmě se nedaří? Zdaleka nejen to. V podnikání je vždy jeden závislý na druhém: vydavatel novin na tiskárně, tiskárna na dodavateli papíru a dodavatel papíru na lesních těžařích. Ale vždy mají všichni možnost volby. Tiskárna zdražila? Budeme tisknout jinde. Papír je nekvalitní? Koupíme ho od lepší papírny. Situace, kdy existuje jen jediný možný dodavatel či odběratel, se nazývá monopolním stavem – bez jiné volby. Monopol sám o sobě ještě nemusí být špatný, obvykle ale je umravňován, aby „nezvlčil“.
Monopol tedy sám o sobě není a priori zákonem zakázán, naopak zakázána je činnost, označovaná někdy jako „monopolizace“. Tedy případ, kdy monopol je využíván (a zneužíván) k získání dalšího tržního postavení v jiné oblasti tím, že využiji veškeré páky existujícího monopolu, abych porazil konkurenci v této jiné oblasti. To může znamenat například: různými, často jakoby nenásilnými prostředky podporuji vlastní produkt (kupříkladu: masívně jej inzeruji, integruji jej do svého dominantního produktu, nevyžadují registraci, pokud se přihlásíte přes již existující účet na dominantním produktu – a mnoho dalšího).
S pojmem monopolizace či zneužívání monopolu se lidé z počítačové branže seznámili v proslulém antimonopolním procesu s firmou Microsoft. Ta měla praktický monopol na operační systém na desktopu, a zneužívala jej tím, že přímo do něj zabudovala svůj internetový prohlížeč, zatímco ten konkurenční měl cestu na desktop zasekanou pořádnou houštinou. Monopolní proces trval dlouhé roky a měl mizivý efekt, protože v situaci, kdy konečně dospěl k rozsudku, slabší konkurent v podstatě zemřel sám. Na tento případ si ještě vzpomeneme.
Co nyní dělá Google? Tam, kde měl „horizontálu“, tedy vyhledávání Google Search – tedy produkt vyhledávající vše a všude, ale bezprostředně po vyhledání jste jej už opouštěli – buduje vertikály. Cílem je nikoli hledat všechno a všude, což bylo jedno z prvních hesel Googlu, ale poskytnout další služby, abyste po prvotním vyhledávání vůbec neopustili Google a pokračovali s ním dál.
Jakou mají konkurenční služby šanci s placenou reklamou (označeny červeně), když uživatelům Google přímo naservíruje seznam restaurací do výsledků hledání, a to včetně názorné mapky...
Osvětlí to nejlépe příklad: zadejte „Restaurace Beroun“. Zobrazí se vám placené reklamy (od třetích služeb, jako Firmy.cz, Restu, Zomato…), a zobrazí se současně neplacené vlastní reklamy Googlu upozorňující na restaurace, včetně komfortní mapky. Co to bude časem znamenat? Zánik těchto třetích služeb (katalogů, vyhledávačů restaurací), protože tuto službu poskytne přímo Google. Bez nejmenší šance těchto třetích služeb Googlu jakkoli konkurovat, ani sebelepší kvalita nepomůže.
Šíří se jako virus
Ocitujeme přímo ředitele Googlu Schmidta (citace z výše uvedeného dopisu): „Co dává (moderním službám, jako je Google, Facebook, Amazon nebo Apple) sílu větší, než si dokáží lidé uvědomit, je rychlost růstu. Nic, snad kromě biologického viru, se nedokáže šířit tak rychle, tak efektivně a tak agresivně.“
Eric Schmidt má pravdu, až z toho běhá mráz po zádech. Monopoly a jejich zneužívání neudělaly v historii lidstva zásadní problém, protože byly včas zkroceny. Ovšem vybudování monopolu trvalo mnoho desítek let, krocení dobu podobnou. Jenomže dnes se dá vybudovat světový monopol za rok. Jeho zkrocení – pokud máte hodně dobré právníky, a buďme si jistí, že tyhle firmy je mají – bude trvat deset let. Dojde tedy zákonitě k situaci ještě horší než u Microsoftu: až bude zkroceno, konkurence už stejně nebude existovat. Operace byla úspěšná, pacient zemřel.
Jak rychle může Google zabít konkurenta? V řádu dní. Snad každému mediálnímu vydavateli nebo eshopu se stalo, že mu najednou, z minuty na minutu, poklesla návštěvnost jeho stránek – třeba na desetinu původních hodnot. A s tím samozřejmě poklesly i příjmy – z minuty na minutu. Co se stalo? Přestali nás mít čtenáři rádi, zhoršili jsme se, objevila se skvělá konkurence? Nikoli – to pouze u Googlu někde pootočili kolečkem v orloji algoritmů, a z druhé pozice jsme se dostali na pětapadesátou, kde nás nikdo nikdy nenajde.
Nikde, v žádném jiném podnikání, se nemůže stát, že by vaše příjmy klesly z minuty na minutu ze 100 na 10. Jen v případě, když máte prodejnu a najednou vám před ní vykope bagr dvoumetrovou díru, takže zákazníci nemohou dovnitř. Přesně tohle se může stát – a stává – v digitálním světě. Ani k tomu není potřeba bagru.
…nejlépe někde, kde neplatí zákony
Pan Döpfner v dopise cituje ještě jednu alarmující věc, tentokrát z úst Larryho Page, spolumajitele a zakladatele Googlu. Ten říká: „Je mnoho, mnoho úžasných a vzrušujících věcí, které nemůžete dělat, protože jsou nelegální. Měli bychom mít nějaké bezpečné místo, kde bychom tyhle nové věci mohli dělat a vyzkoušet si jejich účinek na společnost, na lidi…“.
Kam tyto úvahy míří? K vytvoření umělého plovoucího ostrova v oceáně, v mezinárodních vodách, mimo jurisdikci jakéhokoli státu – kde můžete dělat skutečně naprosto cokoli a neohlížet se na žádný zákon? Již dnes víme, jaký je problém s teritorialitou některých služeb: firma sídlí v Kazachstánu, její vlastník ve Venezuele, vlastník vlastníka v Bangladéši (a tak dále…), servery jsou na Vanuatu. Firma však působí celosvětově a masivně porušuje zákony civilizovaného světa – fraud, spam, dětské porno, cokoli si můžete představit. Povaha digitálního světa toto totiž snadno umožňuje: sídlit, navíc všelijak zamlženě, v jedné zemi, kde moc nefunguje právo či kde je dovoleno vše, a současně působit celosvětově.
O tom, co je pro vás dobré, rozhoduji já
V žádném případě si nemyslím, že Google jedná „zločinně“ (tak, jak kdysi dle mého názoru jednal Microsoft, když záměrně a zcela natvrdo „kriploval“ fungování konkurenčního operačního systému pro rané počítače PC). Jenomže je v situaci, kdy je svou vlastní velikostí a vahou vlastně v permanentním konfliktu zájmů, kdy „monopolizuje“ každý den a každou minutu.
Google totiž nemá na vybranou, je obětí vlastního úspěchu. Je podnikem, firmou, a imperativem podnikatele je růst, být větší a větší – to platí pro každou firmu, vždy. A když je totálním lídrem v jedné oblasti, když už v ní nemá kam růst, obrátí svůj zrak k oblasti jiné. Samozřejmě k takové, která je jí blízká: nebude tedy vyrábět letadlové lodě, ale něco, co na prvotní byznys navazuje. A tak to jde dál a dál – rozšiřujete impérium, vždy budou nějaké navazující činnosti. A nakonec dojde i na ty letadlové lodě.
Google tak dobývá trh za trhem a v tomto bude jistě pokračovat, možná bude svoje tempo zrychlovat. Změní svět a ekonomiku; padnou mu za oběť stovky, tisíce firem, ale nové se zase i díky Googlu objeví. Příliš silný, monopolní lidumil si nakonec vytvoří svoje vlastní měřítka a pravidla lidumilnosti: o tom, co je pro vás dobré, rozhodujeme my – ne zákony. Těm se koneckonců vyhneme – jak říká Page.
Je čas Google rozřezat na díly?
Steve Ballmer z Microsoftu dříve prohlásil, že Google je monopol a že by měl být jako monopol regulován státem. Jistě si řeknete – no ty jsi ten pravý, kdo může něco takového vykřikovat, sám jsi usvědčený monopolista. Ale na druhé straně – kdo jiný než zkušený monopolista může toto lépe posoudit? Má navíc pravdu. Tak jako byl svého času monopolem Microsoft a svého postavení zneužíval, je jím dnes i Google a zneužívání se začíná objevovat.
Myslím si proto – a to při veškeré úctě a obdivu, kterou k podnikatelskému úspěchu Googlu a jeho lidem mám, a zejména k tomu, jak se firmě famózně daří útočit na deseti frontách zároveň – že je na čase konat a firmu k rozřezání na několik samostatných dílů připravit. Je potřeba vzít vyhledávací byznys, tažného koně firmy, a dát jej zcela zvlášť, izolovat jej. Ať je skvěle výdělečnou firmou – což bude – a ať přináší akcionářům tučné dividendy. Je zřejmě vhodné oddělit mobilní a hardwarový byznys (Android, Chromebooky a spol.). Je vhodné udělat z dalších produktů a vizí – Glass, Car, Aerospace, Energy – startupy, tak jako každé jiné: ať si najdou investory, ať bojují s ostatními konkurenty, bez privilegované pozice už ze startu.
Zcela souhlasím, že to je názor extrémní, že by jeho realizace vedla k problémům, ke zpomalení i zjevně dobrých inovací. Z dnešního pohledu se zdá, že se preventivně ničí něco, co je zcela přehnanou a vzdálenou hrozbou. Ale čas běží strašlivě rychle, technologie dobývají svět, slovy Erica Schmidta z Googlu, rychleji než biologický virus.Takže pokud se dnes začne přemýšlet, bádat a chystat, a realizace nastane za pět či sedm let, bude to tak akorát za pět minut dvanáct. Později už by mohlo být příliš pozdě.