Webdesignový guru je opět o krok napřed: vystihuje a přesně pojmenovává jev, který zatím vnímáme jako mírné obtěžování, ale který se docela dobře může stát téměř zabijákem internetu.
Zajímalo by mě, kolik čtenářů Živě – nebo vůbec uživatelů českého Internetu – zná Jakoba Nielsena a jeho činnost. Nielsen se zabývá na první pohled docela nezáživným, ba nevýživným oborem, tzv.
využitelností webu, kvalitou, použitelností a využitelností webových stránek. Publikuje mírně nepravidelně (obvykle jednou za týden až čtrnáct dní) deníček
Alertbox,
který na úplně první pětivteřinový pohled nezaujme vůbec – je pouze textový, nijak nepřikrášlený grafikou nebo barvičkami. Rozhoduje ovšem obsah, a Nielsen vládne mimořádnou předvídavostí: začal varovat před nesprávnou tvorbou webu v roce 1995, v době, kdy byla většina lidí nadšená z toho, že se na web vůbec dá umístit nějaká grafika. Nielsen je dnes po zásluze mimořádně uznávanou osobností světového internetu a také autor několika vynikajících knih na téma webdesignu – kdo v oboru dělá a zatím jej nezná, měl by se chytit za nos a rychle chybu napravit.
Nielsen přišel nejnověji s prorockými názory z jiného soudku. Poukazuje na to, že internet vykazuje stále citelnější známky „znečištění“, ve smyslu srovnatelném s životním prostředí – pokud bude tato míra znečištění dále stoupat, internet zahltí a učiní jej téměř neobývatelným pro běžné lidi. Na nedávné konferenci o webdesignu v Londýně dle zprávy BBC prohlásil, že počítače začínají řídit a ovládat nás a je potřeba to obrátit – znovu nechat člověka určovat běh událostí.
Zhoubné vyrušování
Pod pojmem znečištění (pollution) není myšlen jen všezaplavující spam nebo stránky překypující obtěžující a nezajímavou reklamou – to jsou dva jevy, které jsou samozřejmě zásadním způsobem nepříjemné, ale představují pojmenovaného nepřítele, a je možné s ním bojovat.
Horší je to s jinými formami znečištění, které naopak považujeme za přítele, mnohdy za úžasnou pomůcku a vymoženost moderní doby. Jsou to nejrůznější druhy komunikace, které využíváme ve velkém množství a mnohdy simultánně: e-mail, SMS, MMS, instant messaging, a současně rostoucí množství informací, kterými nás zaplavuje web. Přesycenost informacemi vlivem internetu (a dalšími komunikačními kanály) je dlouho známá, ale pojem „znečištění“ formuluje Nielsen výstižně jako „okamžik, kdy toto přesycení přestává být jen přítěží, ale již nám přímo zabraňuje, abychom byli schopní provést, dokončit svoji práci“.
Jev přesycenosti informacemi je v obecném povědomí stále považován jako cosi nevyhnutelného, co má svoje nevýhody (musíme se záplavou informací probírat a prodírat), ale výhody převažují (nakonec najdeme to, co potřebujeme). Tak jako u znečištění, říká Nielsen, není problém v prosté existenci jevu, ale v jeho intenzitě či množství. Jeden mail denně je fajn, 200 mailů už brání pracovat; jedna SMS denně je milá, dvacet obtěžuje a bere čas, instantní komunikace, pokud s ní vyřídíte tři-čtyři důležité urgentní věci denně, je v pořádku, ale pokud vám do okénka denně ťuká 50 žádostí o okamžitou komunikaci, přestáváte dělat svou práci. Nielsen rovněž výstižně pojmenovává e-mail, tuto „nejvíce znečištěnou řeku“, jako prapodivný mix veřejné a soukromé komunikace. To je podstatné vystižení problému: rozhodnete-li se soukromě komunikovat v lidském styku, pak to snadno zařídíte tak, aby vás nikdo nerušil, a komunikace může být velmi účinná a kvalitní. Pokud se vystavíte veřejnému světu, počítáte s tím, že budete dostávat obtěžující reklamní zásahy tempem třeba desítky za minutu, ale nebudete současně nuceni k soustředení na privátní komunikaci či v soustředění vnímání určitého média (kniha, hudební nahrávka). Internet ale toto bourá: jako když se uzavřete k důležitému soukromému rozhovoru, během kterého jste třicetkrát něčím vyrušeni.
Můžete si říci, že to všechno dobře všichni víme – co s tím? Kromě trestání viníků „masového znečištění“ (spam, viry) především uvědomění si tohoto jevu a zavedením osobní disciplíny zejména při tvorbě a odesílání e-mailových zpráv. Pojem osobní disciplína není něco, co by uživatelům internetu dvakrát voněl, internet je pro ně spíše země absolutní svobody, a bohužel i na blahodárnou Netiquette se v poslední době dosti zapomíná, respektive její plnění se vyžaduje v uzavřených kroužcích (diskusní skupiny atd.), ne v tzv. obecném internetu.
Je třeba začít u sebe
Termín osobní disciplína zní jako vytržený z vojenských Základních řádů a bohužel ani jeho praktické vyznění není o moc lepší. Je skutečně založen na sebekontrole toho, co při práci s internetem děláme: v načasování, kdy přijímáme maily (např. 2x denně, přestože máme pokušení zadávat „Zkontrolovat novou poštu“ každých pět minut), v přísné kontrole toho, co odesíláme (odesílat pouze to nutné a pouze tomu příjemci, kterému je zpráva určena, nedávat dalších sedmnáct osob na kopii), odesílat hromadné maily typu all@firma.cz jen ve skutečně nezbytné míře, omezit odesílání různých banálních bulletinů, které nikdo nečte, ale jen „zvyšují znečištění“. Neodebírat ty diskusní mailové skupiny, které člověk nutně nepotřebuje číst – vždy je možné se podívat do jejich archívu. Omezit – a možná i úplně zrušit – ve firmách instantní komunikaci (ICQ atd.), neboť velmi často sklouzne do banálního pokecávání, třebas i pracovního. Zejména u instantní komunikace nastává situace, kdy si jeden pracovník potřebuje na chvilku oddechnout od práce, a pošle svému kolegovi o místnost vedle (který je ovšem plně zabrán v práci a žádný oddech momentálně nežádá) zprávu typu „a tenhle vtip znáš?“. Sociologové uvádějí, že pokud je člověk zabrán v problému, pak vyrušení, které nutí přesunout jeho pozornost jinam, jej stojí celou půlhodinu jeho času. K dalším častým „znečišťovatelům“, jejichž zvládnutí vyžaduje sebekontrolu, jsou pak různá webová média (i pracovní či silně související s prací dotyčné osoby). Sebeukáznění znamená jejich navštěvování ve stanovenou dobu (typu „noviny jen při ranní kávě“) a periodě, přísný zákaz návštěvy vícekrát denně a podobně.
Na Nielsenova slova, která neváhám osobně označit jako prorocká, budou jistě různí uživatelé reagovat různě. Jedna moje příbuzná se mně nedávno pochlubila, že obdržela svůj první mail v životě a měla z toho nesmírnou radost (byl to jakýsi spam, samozřejmě). Velké množství uživatelů si teprve teď začíná internetu užívat plnými doušky a vůbec netuší, že by se mohli také utopit; a určité množství pokročilých uživatelů už na druhé straně tuto „osobní ukázněnost“ zavedlo, takže jim Nielsenovo varování připadá jako zbytečné, ba zpozdilé. Většiny dnešních častých uživatelů se ale dotýká přesně a naléhavě – a když jej budou ignorovat, budou možná za několik let frustrovaně volit krajní řešení, jako je odpojení od internetu a návrat do stylu dob dávno minulých.
