Jak správně vybrat notebook: Procesor je základ

Procesor je důležitá součást notebooku, která rozhoduje o jeho výpočetním výkonu a také dokáže zásadně ovlivnit výdrž na baterii. Je proto potřeba správně vybrat podle svých potřeb.
Kapitoly článku

Procesor je hlavní součást počítače, která zajišťuje veškeré výpočty, zpracovává vstupy a zajišťuje výstupy z počítače. Samozřejmě všechny procesory nejsou stejné a existuje spoustu různých druhů, které se používají k nejrůznějším účelům.

My se dnes zaměříme na mobilní procesory, kterými se osazují notebooky, tedy úsporné čipy spolupracující s instrukčními sadami x86/x64 dnešních nerozšířenějších desktopových systémů.

Nepřehlédněte předchozí díly o hardwaru v noteboocích:

Protože máme každý jiné nároky, co se výkonu procesoru týče, je potřeba dobře zvážit, zda si při vaší činnosti nevystačíte se slabším procesorem, který vás na druhou stranu odmění větší výdrží na baterii a nezaměstná tolik chlazení notebooku. V množství modelů, které se každým rokem mění, se ale špatně orientuje a za tímto účelem vznikl tento článek. Měl by vám pomoci zorientovat se v širokém sortimentu mobilních procesorů a vybrat si tak ten správný pro vás.

12948876

Zakladním stavebním kamenem procesoru je tranzistor. Na křemíkové destičce jsou jich vytvořeny miliony a tvoří prakticky veškeré součásti procesoru. Elementrání principy fungování procesoru ale necháme stranou a zmíníme spíše jen základní parametry, které nám o výkonu procesoru něco napoví.

Frekvence: základní známka rychlosti

Jedná se o hodinový signál (anglicky clock), který určuje, s jakou rychlostí se budou vykonávat jednotlivé operace. S každým pulsem se vykoná jedna operace. U mikroprocesorů určuje frekvence hodinového signálu pracovní frekvenci obvodu, hodnota frekvence tedy značí kolik instrukcí za sekundu procesor vykoná.

Čím větší je frekvence, tím je procesor rychlejší. Frekvence ovšem není jediný parametr, který by na rychlost měl vliv, je potřeba mít i adekvátně velkou vyrovnávací paměť (cache) a co nejefektivněji využívat dostupný hardware.

Cache paměť: pravá ruka procesoru

Protože procesor pracuje mnohem rychleji než jiné komponenty v počítači a čerpání dat z operační paměti, která je pomalejší, by způsobilo zbytečné zpomalení, má procesor svou vlastní paměť. Nazýváme ji cache (česky též mezipaměť nebo vyrovnávací paměť) a uchovává data, se kterými v současné době procesor zrovna pracuje. Spíš než její velikost je důležitá její rychlost. Musí zajistit okamžitý přístup ke kódu bez zbytečného zdržování.

Dělí se na několik úrovní, přičemž se liší i jejich umístění v rámci celé komponenty. První úroveň cache paměti (L1) je přímo součástí procesoru a má také stejnou rychlost. Velikostně je nejmenší, ale také nejrychlejší. Rozlišujeme L1I (instrukční) a L1D (datová), bývají zpravidla stejně velké. Paměť L2 už dosahuje větší kapacity, ale také menší rychlosti. Obecně platí to, že s úrovní cache paměti roste její velikost a klesá rychlost. Novější procesory mají až L4, kterou využívá i integrovaný grafický čip.

cache.gif
Blokové schéma pamětí cache

Každé jádro procesoru má svou vlastní cache paměť a pracuje s ní, tak jak potřebuje. Procesory Intel mají tzv. Intel Smart Cache. To je technologie, která z poslední úrovně cache paměti dělá paměť sdílenou mezi všemi jádry. Základní přínos nastává v případě, když by jedno jádro využilo větší paměť, než má k dispozici. Dostupná kapacita se přerozdělí na úkor méně využitých jader.

Jádra a hyper threading: více jader, více práce

Dnešní čipy nejsou složeny pouze z jednoho procesoru, jak tomu bylo dříve. Více jádrové čipy jsou vytvořeny integrací více procesorů. Úlohy jsou mezi ně rozděleny a pracují souběžně, což zvyšuje rychlost.

I přesto, že máte v počítači dvou jádrový procesor, může se pro operační systém jevit jako čtyř jádrový. Je to způsobeno technologií zvanou Hyper-Threading. Ta dokáže rozdělit jedno procesorové jádro na dvě virtuální, každé sice nemá vlastní hardware, můžou ale efektivněji využít potenciál společného jádra. Dvě vlákna se zpracovávají střídavě, systém je ale vidí, jakoby se děly současně.

TDP: co bude potřeba uchladit

V překladu můžeme říct navržený tepelný výkon (Thermal Design Power). Tato hodnota udává, jak velký tepelný výkon je součástka schopna odvést při standardním provozu. V případě procesoru, který téměř všechnu energii přemění na teplo, se dá říct, že ztrátové teplo se rovná jeho spotřebě.

Výkonnější procesory mají hodnotu TDP několikanásobně větší, než procesory slabší. V rámci jedné generace procesorů, u které přepokládáme přibližně stejnou efektivitu, můžeme pomocí tohoto údaje odhadnout, že procesor s nižší spotřebou bude při podobných parametrech slabší než procesor se spotřebou větší.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,