Jak spouštět v Linuxu programy a hry pro Windows

Více softwaru, více platforem

Uživatele dnes zajímá, jestli v Linuxu spustí tu či onu aplikaci. Už ho nemusí zajímat, jestli je to aplikace nativní, tj. připravená přímo pro konkrétní linuxový systém. Pokud funguje správně a s dostatečným výkonem, není to zřejmě důležité. Je to případ např. Google Picasa, což je program pro Windows instalovaný s aplikací Wine. Wine is not an emulator, Wine není emulátor, znamená jeho název. Poskytuje rozhraní Winelib, což je náhrada DLL knihoven z Windows. Odtud programy pro Windows volají své funkce. Wine tedy místo originálních DLL knihoven, které jsou součástí systémů MS Windows, poskytuje vlastní. Ve výsledku lze dosáhnout toho, že určité (stále větší) procento programů pro Windows funguje tímto způsobem v GNU/Linuxu.

TIP: Pokud instalujete software pomocí Wine, instaluje se do adresáře .wine, který simuluje adresářovou strukturu Windows a obsahuje konfigurační soubory včetně registrů. Nijak to neovlivní váš linuxový systém. Adresář Wine lze smazat či přejmenovat a vytvořit tak nové prostředí pro běh programů pro Windows. Navíc jsou tato nastavení platná jen pro uživatele, který Wine spouští – nastavení, platné pro celý systém, je třeba uložit do adresáře /etc/ či jinam, kde se hledají konfigurační soubory. Nijak si tedy nepomůžete, pokud se snažíte pomocí Wine instalovat windowsové ovladače pro zařízení, které v linuxovém systému žádné ovladače nemá.

Tento způsob je efektivní a přináší výsledky, do technologie vkládá velké naděje i Google, jehož cílem se stalo uvést tímto způsobem na GNU/Linux editor Photoshop a opět tak přepsat dějiny. Tím by totiž zřejmě padla jedna z významných bariér, které mnoha uživatelům brání využívat linuxové systémy. Wine se po mnoha letech vývoje dostává ke své „první“ verzi, rozumějte k číslovce 1. Ve světě linuxových aplikací to ovšem znamená léta tvrdé dřiny mnoha profesionálů (podobný příklad je MPlayer).

Wine je součástí každé majoritní linuxové distribuce a otevírá tak možnosti k provozování programů z Windows. Pokud někdo touží po PSPadu, Irfanview nebo starší verzi MS Office, má možnost je buď používat, nebo (v případě nových verzí MS Office) alespoň hlasovat pro to, aby na podpoře programátoři zapracovali. Nová verze MS Office podle všeho funguje, i když je třeba více snahy ze strany uživatele. Do skupiny nejžádanějších aplikací samozřejmě patří současné hry, kde jsou ovšem na poli kromě Wine ještě další hráči. V první řadě je to Cedega, komerční varianta Wine zaměřená na podporu her.

TransGaming Cedega

Dále je to CodeWeavers CrossOver Games, která taktéž cílí na dychtivou, ale stále nevyslyšenou skupinu linuxových hráčů. CO Games podporuje běh aktuálních her z Windows a garantuje funkčnost vybraných aplikací. Druhý balík aplikací, jménem CrossOver Linux, nabízí možnost používat v Linuxu aplikace jako MS Office 2003, XP, 2000, FrameMaker a další. Opět zde platí stejný princip jako v případě Wine – pokud chcete konkrétní aplikaci, hlasujte pro ni. Přece jen se jedná o dva odlišné světy, takže nic není v tomto případě dokonalé a ideální, zjevně existuje mnoho možností, jak situaci vylepšit.

 
CrossOver Games za běhu

Virtuální stroje

Linuxové systémy, zejména ty sloužící na serverech, jsou dobrými hostitelskými platformami pro řešení založená na virtuálních strojích – příkladem mohou být např. webhostingy. Často používaným virtuálním strojem je VMware, který existuje v mnoha variantách pro server či desktop – jeho použitím lze ušetřit náklady na pořízení hardwaru. Cestu virtualizačních nástrojů na běžný desktop ovšem prorazil zřejmě VirtualBox. Německá firma Innotek, nedávno zakoupená společností Sun Microsystems, dala k dispozici softwarový nástroj, se kterým může každý průměrně zručný uživatel provozovat virtuální stroje na svém počítači. K čemu je to dobré?

Virtuální stroj pro spouštění operačních sytémů

Lze tak velmi pohodlně a efektivně testovat různé operační systémy: VirtualBox je komfortní aplikace, s níž je spuštění nové linuxové distribuce velmi snadné. Stáhnete si ISO obraz disku, vytvoříte ve VirtualBoxu základní nastavení virtuálního stroje, určíte množství paměti a zadáte, odkud má systém startovat – tedy z onoho ISO obrazu. Během chvilky vám běží systém téměř tak jako v reálu.

Není problém systém nainstalovat do virtuálního diskového oddílu, dokonce lze nastavit adresář pro výměnu dat mezi hostitelským a hostovaným systémem. To je velmi praktické, pokud by byl hostovaný systém např. Windows s Photoshopem nebo jiným programem, který nelze v GNU/Linuxu zatím spustit. Data se pak mohou ukládat do tohoto určeného adresáře, odkud k nim lze přistupovat z běžícího linuxového systému. Není to nejpohodlnější, ale je to jedno z možných řešení – samozřejmě vás nezbavuje povinnosti vlastnit licenci jak spouštěného systému Windows, tak případného programu (vzorový případ Photoshopu).

Operační systém Foresight Linux spuštěný ve VirtualBoxu

TIP: VirtualBox – a také mnoho jiných virtuálních strojů – umožňuje ukládat snímky (snapshots) stavu, ve kterém se nachází prostředí spuštěného operačního systému. Je to skvělá vlastnost, lze tak nasimulovat konkrétní stav, ulož jej a později se k němu vracet a třeba srovnávat s jinými snímky. Praktický smysl je – uložení aktuální práce a pozdější návrat do stejného prostředí.

VirtualBox je ovšem základním nástrojem pro testování linuxových distribucí nebo pro vývoj softwaru, což ocení zejména vývojáři, pokud pracují na multiplatformní aplikaci. Ale i zvídavý uživatel jistě ocení možnost vyzkoušet pomocí tohoto nástroje zcela bez rizika možnosti, které nabízejí třeba právě linuxové systémy – nebo i dříve zmíněný FreeDOS.