To, co se v článku popisuje a má to působit zdáním něčeho geniálního, je naopak největší nevýhoda lokalizace u MS a podobných. To, že vymyslím speciální databáze, speciální překladový program a nějaký tagovaný formát pro popis dat, to ještě nic neznamená. Pořád je to hrabání se ve zdrojácích (ať je to C, C++, nebo jejich resources). V okamžiku kdy přijde nová verze, tak se spousta práce stejně musí udělat znovu.
Stále vzpomínám na dobu před více než 20 lety, kdy se o PC mohlo jen zdát. Pracovali jsme tehdy na (z dnešního pohledu ilegální) lokalizaci operačních systémů minipočítačů HewlettPackard. Od jistého okamžiku byly všechny nové a inovované programy připravené na lokalizaci. A to tak, že byla striktně oddělena programová a textová část programu. Texty byly buď v textových souborech, které měly v příponě zakódovaný kód jazyka, nebo u složitějších programů ve speciální databázi. Ta databáze a příslušné obslužné podprogramy byla tak chytrá, že pro ni nebylo problém nadefinovat například třístupňové řazení podle českých slovníkových zvyklostí. A to všechno završoval jeden bajt v uživatelském profilu, jehož hodnota udávala kód jazyka, ve kterém daný uživatel komunikuje; prostředí tak mohlo být bez problémů vícejazyčné. U systémů MS dodnes nesplnitelný sen, zahraniční studenti se buď musí smířit s českou nebo anglickou verzí software, podle toho co je zrovna nainstalováno.
Jako ideální se mi jeví lokalizace mnoha freewarových a sharewarových programů - okenní dialogy jsou navrženy inteligentně a s rezervama a všechny texty jsou v jednoduchých textových souborech. Program pak bývá psán tak, že pokud překlad daného textu nenajde, použije se původní (anglický). Obrovskou výhodou přístupu, kdy jsou kód programu a texty oddělené je to, že lokalizace ani vzdáleně nemůže ovlivnit program. Další, neméně významnou výhodou je to, že nová verze funguje lokalizovaně okamžitě, jen nové funkce musejí počkat na novou verzi lokalizovaných textů.