Taky jste si někdy povzdechli, co že to ten anglicky mluvící program po vás vlastně chce? Roztodivnými křižovatkami cizojazyčného softwaru se uživatele snaží provést lokalizace, tedy překlad původního softwaru do dalších jazyků. Pojďte nahlédnout pod závoj profesionální lokalizace v českém provedení!
Jedni mu nemůžou přijít na jméno, pro jiné je naopak nezbytný. Řeč je o lokalizovaném softwaru, který se oblibě těší nejen u angličtiny nepříliš znalých uživatelů. Jak vlastně dochází k tomu, že je původně anglický software převeden do češtiny – místo Error messages se v něm objeví Chybová hlášení, z dolarů se stanou koruny? Málokdo ví, že Microsoft Windows či Office se mnoha cizím řečem (včetně češtiny) „učí“ v brněnské společnosti Moravia IT. Pojďte nahlédnout pod pokličku vydatné lokalizační kuchyně.
Česky lépe než anglicky?
Přes rozličné argumenty odpůrců není možné potřebu lokalizace softwaru jen tak lehce zpochybnit. Jestliže vaše firma účtuje ujeté kilometry v českých korunách, byl by jí například anglický účetní software nabízející míle a britské libry k ničemu. Překlad celého uživatelského rozhraní, nápovědy a dokumentace do cílového jazyka je následně podmíněn prostou skutečností – i přes obrovský rozmach angličtiny je úroveň znalosti tohoto jazyka u většiny lidstva bohužel stále mizerná.
Nejčastějšími názory zarytých odpůrců lokalizovaných verzí softwaru bývají například větší chybovost, horší stabilita a občasné nesmyslné či nesrozumitelné příkazy. Lokalizací výrobce do procesu vývoje softwaru prostě přidává další článek a na jedné straně se tím opravdu zvyšuje riziko vzniku chyb.
Na straně druhé ovšem související testování, které je v dnešní době neodmyslitelnou součástí lokalizačního procesu, často pomáhá odhalit nejen lokalizační chyby, ale také chyby původní verze. Tímto způsobem dokonce může lokalizace zlepšit kvalitu samotného zdrojového kódu a paradoxně způsobit i situace, kdy je lokalizovaná verze softwaru kvalitnější než její původní anglická předloha.
Pseudolokalizace
Řada koncových uživatelů se již někdy setkala s dialogovým oknem podobným tomu na obrázku, přičemž je běžně rozšířený názor, že se jedná o chybu kódování. Ve skutečnosti jde o pozůstatek takzvané pseudolokalizace – procesu, při kterém je veškerý původní text strojově nahrazen za náhodně vybrané znaky s diakritikou cílového jazyka (dané znakové sady).
Pseudolokalizace slouží k ověření „připravenosti“ softwaru k lokalizaci, lokalizační inženýři jejím prostřednictvím zjišťují, zda se program po zlokalizování nezhroutí. Výskyt podobného dialogu v oficiální verzi softwaru je důsledkem chyby či nepozornosti, kvůli které ve finálním programu zůstala některá jeho pseudolokalizovaná část. |
Lokalizace každého písmenka
Z lokalizačního hlediska každý software obsahuje dvě základní části: text a kódování. Primárním úkolem speciálních lokalizačních nástrojů je vyfiltrovat ze záplavy kódování veškerý text, který se uživateli zobrazí nebo může zobrazit na jeho monitoru. Tento text následně lokalizátoři přeloží, aniž by poškodili kódování. Nejjednodušší nástroje, které se pro toto odfiltrování kódu používají, jsou takzvané taggery.
Pro ilustraci stačí, když si otevřete zdrojový kód webové stránky jako běžný textový soubor. Mnozí z vás se možná ve změti znaků HTML nebo XML kódu cítí jako doma, avšak při přímém přepisováním textu v kódu by byla chybovost značná, počet přehlédnutí nepřijatelně vysoký a o recyklaci dřívějších překladů by nemohla být ani řeč. Kromě toho, neměl by být překladatel spíše jazykovým než technickým odborníkem?
Profesionální překlad se proto neobejde bez specializovaných nástrojů. Jedním z nich je například program Trados TagEditor, který zvýrazní jednotlivé značky kódu a „vytáhne“ text určený k překladu (viz odpovídající obrázek). Lokalizace softwaru je pochopitelně z technického hlediska výrazně náročnější než lokalizace jednoduché webové stránky, princip však zůstává stejný.
Specializovaný nástroj Trados TagEditor dokáže zvýraznit části kódu určené k překladu a zamknout kódování. Na obrázku zdrojový kód webové stránky www.google.com
Způsoby vyfiltrování relevantního textu se liší a ve velké míře závisí na přístupu výrobce softwaru. Zatímco v případě malé „garážové“ firmy se lze bavit o XLS sešitu s angličtinou vlevo a např. češtinou vpravo, velcí výrobci používají promyšlenější lokalizační nástroje – ať už se jedná o programy vlastní výroby (například Loc Studio či Helium od Microsoftu) nebo specializovaných nezávislých výrobců (Passolo, Catalyst). Tyto nástroje dokáží pracovat přímo se zdrojovými soubory, otevřít je a přitom zamknout, popřípadě úplně skrýt veškeré části, které překladatel nesmí změnit.
Uživatelské prostředí profesionálního nástroje Passolo
Ne každý software, respektive ne každou jeho část, lze zlokalizovat. Pokud výrobce nemyslel na lokalizaci už během vývoje, je možné, že se v jeho produktu budou vyskytovat takzvané „hard-coded internationalization bugs“ (volně přeloženo: chyby zdrojového kódu znemožňující internacionalizaci), které překladatelé nebudou moci změnit, aniž by nenarušili funkčnost programu.
Když překladatelé nestačí
Vývoj softwaru je standardně založen na systému verzí – výrobce vyvine novou verzi, na tu následně vydá několik aktualizací a posléze přijde s verzí novou. Bez přílišného mlžení se však zpravidla jedná jen důkladnou aktualizaci verze dřívější. Tento systém vývoje vytváří obrovský prostor pro recyklaci existujících překladů. Je zapotřebí si uvědomit, že komplexní software (například operační systém) obsahuje milióny slov. Překlad každého slova chvíli trvá a něco stojí.
Týmová lokalizace
Převážná většina lokalizačních projektů z časových důvodů vyžaduje nasazení více překladatelů. Aby se přitom zajistila co nejlepší stylistická a terminologická jednotnost textu vytvořeného různými překladateli, pracuje takový tým obvykle se sdílenou překladatelskou pamětí a terminologickou databází v online režimu. Některé vyspělé lokalizační systémy nabízejí i možnost vzdáleného přístupu překladatelů k veškerému lokalizovatelnému textu prostřednictvím webového nebo vlastního rozhraní centrálního serveru lokalizační firmy nebo výrobce softwaru.
Veškerý doposud vytvořený text je tak ve formě dvojic vět v překladatelské paměti nebo přímo zlokalizovaného textu okamžitě k dispozici celému týmu pro referenci a recyklaci. Přitom je samozřejmě možné u jednotlivých členů týmu definovat úroveň jejich zkušeností tak, aby například práci vytvořenou zkušeným korektorem systém považoval za správnější či spolehlivější než kupříkladu položky, které do systému přidal začínající překladatel a které teprve čekají na revizi korektorem.
Nástroje a procesy používané v týmové lokalizaci tak mají za cíl vytvářet překlady, které jsou kvalitní a zároveň konzistentní – texty, které jako by celé přeložil jeden zkušený překladatel. |
Je proto přirozené, že výrobci nechtějí platit stále dokola za opakované překlady nezměněných částí svých produktů. Kromě toho si na současném trhu nemohou dovolit čekat měsíce na překlad každé nově vydané verze. Při lokalizaci se pak používají překladové paměti, jež dokáží v reálném čase ukládat dvojice vět originál-překlad a nabízet dříve uložené překlady k opětovnému použití. Do jisté míry také umožňují dosáhnout i dávného snu, který stál u samého zrodu dnešní výpočetní techniky – automatického překladu.
Vzhledem k tomu, že se výrobci z marketingových důvodů snaží dosáhnout co nejmenšího odstupu vydání lokalizované verze produktu od uvedení originálu, je proces překladu v dnešní době dotažen do téměř absurdních rozměrů – lokalizace začíná i celé měsíce před dokončením originální verze softwaru. S každou další beta verzí či sestavením přichází ke slovu automatická recyklace veškerého dosud přeloženého materiálu a překlad nových či pozměněných částí. Během lokalizace nakonec překladatele střídá stále větší počet inženýrů, testerů a zástupců dalších technických profesí, kteří testují správnou funkčnost přeloženého softwaru.
Lokalizační recyklace
Zejména z důvodu vysoké pravděpodobnosti budoucích aktualizací se používá takzvané recyklace překladu. Jedním ze softwarových nástrojů, které recyklaci umožňují, je Trados Translator’s Workbench, jehož činnost je popsána na příkladu lokalizace stránky www.google.com.
Přiložený obrázek ukazuje situaci ve chvíli, kdy překladatel již někdy dříve přeložil frázi I’m feeling lucky today jako Zkusím dnes štěstí. V prvním rámečku vidíte novou větu načtenou z překládaného dokumentu, tedy originální webové stránky www.google.com. Další rámeček ukazuje podobnou větu, kterou Trados nalezl v existující překladatelské paměti; vlevo navíc můžete vidět informaci o autorovi a datu vytvoření tohoto konkrétního překladu spolu s údajem, že je jedná o 79% shodu. Ve větě je také šedě označen rozdíl oproti nové variantě. Existující překlad, který je uložen v paměti, se překladateli automaticky nabízí také pro aktuálně překládanou větu.
Překladatel tedy nemusí vymýšlet nový překlad takříkajíc „od Adama“, ale může pouze upravit již dříve vytvořený podobný překlad. Tím je kromě časové (a finanční) úspory dosaženo také lepší konzistence. S překladatelskou pamětí v režimu online lze na jeden projekt nasadit i velmi početný tým a přitom mít jistotu, že cokoli již bylo v rámci projektu přeloženo, bude okamžitě přístupné všem ostatním překladatelům. |
Autor textu Mojmír Moláček vede jednu z lokalizačních skupin v brněnské centrále firmy Moravia IT. Moravia IT je česká společnost s globální působností a pobočkami na třech kontinentech (včetně Číny, Irska, Japonska či USA), a v současnosti jednou z 12 největších firem v oboru lokalizace na světě. Poskytuje služby v oblasti lokalizace a testování softwaru do více než 50 světových jazyků.
Článek vznikl
ve spolupráci
s časopisem
Computer
a čerpá
z čísla 12/06.