No, kdybych porovnával tu dobu - tak dobrá Tak Motorola 68000 uměla adresovat 16MB paměti bez segmentace. Narozdíl od 8086 (ten uměl jenom 1MB) nebo 286 (ten sice uměl 16MB, ale celkem brutálníma způsobama - proto existovali šílenosti typu EMS, XMS, himem.sys a laborování s config.sys, aby se rozeběhly některý programy. Tohle na Motorole neexistovalo. Taky nebyl rozdíl mezi 16bitovým a 32bitovým režimem. Když jsem chtěl naprogramovat třeba editaci textu nebo zobrazení obrázku většího než 64 kB, tak jsem to prostě udělal. Ne jako na intelu, kde se to rozbíjelo do úseků po 64 kB, pak se řešily near a far pointery, dlouhý, krátký pointery, paměťový modely, atd. Programování na Intelu byla tenkrát totální hrůza. Kdyby IBM vybrala motorolu, tak by neexistoval problém s nekompatibilitama mezi 16-ti a 32-ti bitovým softvérem, operačním systémem, atd.
Motorola měla 16 GPR registrů, Intel v podstatě 8, takže tam při programování mnohem častěji docházelo k tomu, že se musely odkládat na zásobník nebo někam do paměti. Intel je měl jenom 16 bitů dlouhý, kdežto Motorola 32, takže dokázala sečist číslo větší než 65536 jednou instrukcí, intel jich musel použít víc. Motorola měla víc a lepších adresovacích módů (PC relativní, postinkrement, indexace přímou hodnotou, indirect, atd.), instrukční sada byla ortogonálnější, programátor nemusel řešit, jestli tahle instrukce pracuje zrovna s tímhle registrem, atd, atd.