Media Player kontaktuje svou mateřskou loď, když přehráváte DVD, ale to není nic nového pod sluncem. Počkejte, až budete se svým mobilem pracovat s Internetem.
Jak moc smí počítač sledovat to, co děláte, a jak moc to smí „hlásit nahoru“? Většina z nás bude v této otázce nepochybně „pro jistotu“ velmi kategorická:
nijak, nikdy, nikomu. Vpád do soukromí není skutečně nikdy příjemný, ale možná si dostatečně neuvědomujeme, že už k němu stejně řadu desetiletí dochází mimo Internet – možná nám právě vadí, že ani svobodný a svobodomyslný Internet nebyl těchto praktik ušetřen.
Posledním příspěvkem do diskuse je chování programu Windows Media Player. Ten při přehrání DVD titulu (též hudebního cédéčka) kontaktuje přes Internet server Microsoftu, pošle mu informace o přehrávaném titulu a získá od něj bližší údaje k disku, které pak zobrazí. To není nic proti ničemu: velmi podobnou službou disponuje WinAmp, Sonique, Real Jukebox, MusicMatch Jukebox a kdejaký další přehrávač mediálních dat. Media Player se ale při kontaktování serveru Microsoftu „představí“ svým unikátním identifikačním číslem, takže Microsoft může sbírat bližší informace o tom, co máte ve zvyku přehrávat, jak často a podobně. Zdůrazněme: neidentifikuje vás jako Karla Jahodu z Humpolce, ale váš Media Player jako třeba „XC455DDS“. Nicméně je to Microsoft a ne firmička stojící (třeba) za Sonique; Microsoft ovládá 95 % software na vašem počítači, někde jsou vaše personalizační údaje, někde tam bude vaše e-mailová adresa atd. U Microsoftu každý zbystří pozornost a zvýší opatrnost, i třeba z nepříliš racionálního pocitu jestli hrozí zneužití, tak od nich asi nejvíce.
Na základě informací o vaší osobě vám mohou být přes Internet dodávány personalizované informace – vedou se nekonečné debaty, zda to je vlastnost přínosná, nebo zda je to nepřípustná invaze do soukromí. Debaty neplodné, protože to, co je pro jednoho přínosem, je pro druhého vpádem (kritéria jsou ryze osobní) a samozřejmě také záleží na druhu a intenzitě těchto informací.
Pokud vás ale tyto možnosti zneklidňují, je to jenom rozcvička. Přijdou totiž horší časy v okamžiku, kdy budete Internet přijímat přes svůj mobilní telefon. Na rozdíl od osobního počítače a připojení přes dial-up nebo i pevnou linku vás totiž dokáže operátor přesně identifikovat (kromě předplacených karet). I dnes už dokáže získat takové informace, že dnešní možné šmírování přes Internet je proti tomu nevinnou hrou – dokáže si poskládat, kterým lidem telefonujete, kdy a jak dlouho: vzpomeňme si například na aféru okolo ČT z přelomu let 2000/2001, kdy náhle vyšlo najevo (zdroj nebyl nikdy uveden), kdy a jak často si televizní radní telefonovali s vrcholnými politiky, tedy věc pro každého z nás výsostně privátní. Zítra si k tomu bude moci operátor ještě přidat další citlivé informace: jaké stránky na Internetu navštěvujete, jaké maily komu posíláte a od koho je přijímáte, co nakupujete, kde a za kolik – Orwell by měl radost, k dokonalosti chybí už jenom jeho myšlenková policie. Dá se tomu zabránit? Jsem skeptik a spíše souhlasím se známým bonmotem, že na Internetu existují dva velké mýty: jeden, že jste v bezpečí, a druhý, že máte soukromí.
