reklama

Internet v praxi: Komunální volby v Estonsku, dočkáme se i u nás?

Bez většího zájmu českých internetových médi proběhly v polovině října v Estonsku komunální volby, ve kterých bylo možné odevzdat svůj hlas i s pomocí internetu. Přestože se nejednalo o historicky první on-line hlasování v praxi, internet bylo možno použít například při primárkách Demokratické strany v Arizoně v roce 2000 a v Michiganu v roce 2004 nebo při několika referendech ve švýcarské Ženevě, bylo Estonsko první zemí, která umožnila tento způsob hlasování ve volbách s celostátním rozsahem.

Geografie, demografie a politika

Estonsko je nejmenší z pobaltských republik, a to jak rozlohou, která činí 43 227 čtverečních kilometrů, tak i počtem obyvatel, jejichž oficiální počet se pohybuje někde kolem 1 351 000. Estonsko je parlamentní demokracií s jednokomorovým parlamentem se čtyřletým volebním obdobím, hlavou státu je prezident volený na pět let. Stejně jako Česká republika je i Estonsko od roku 2004 členem Evropské unie.

Ekonomika

Co se týče ekonomiky, prošlo Estonsko podobnými problémy jako všechny transformující se bývalé socialistické země. K horšímu přispěl i fakt, že bylo do roku 1991 součástí Sovětského svazu. V současné době (údaje za rok 2004) je estonský hrubý domácí produkt na obyvatele přepočítaný dle parity kupní síly na 48 procentech průměru zemí EU. Pro srovnání, český HDP je 68 procent průměru EU, polský 47 procent, lotyšský 45 procent a litevský 41 procent. Estonské hospodářství je tedy nejen výkonnější než hospodářství zbývajících dvou pobaltských zemí, ale i než hospodářství polské. Velký význam pro hospodářský růst mají investice skandinávských firem a poplatky za transport ruské ropy skrze estonské přístavy. Značná část produktu (64.8%) je tvořena sektorem služeb, ve kterém hrají významnou roli IT průmysl a telekomunikace.

Internet

Samo Estonsko se pokládá za internetově vyspělou zemi, jako důkaz dokládá fakt, že je vlastí tří velice známých internetových produktů. Prvním a největším z nich je Hotmail, na jehož úspěchu má značný podíl rizikový investor Steve Jürvetson, syn estonských emigrantů v USA, který tuto freemailovou službu nakonec za 400 miliónů dolarů prodal Microsoftu.

Opravdovým rodištěm se Estonsko stalo v případě P2P sítě Kaaza a populárního komunikačního programu Skype, jejichž tvůrci jsou estonští programátoři Ahti Heinla, Priit Kasesalu, Jaan Tallin a Toivo Annus (pouze Skype).

Estonská ústava obsahuje jednu velkou kuriozitu, od roku 2000 má každý občan Estonska dle této ústavy zaručeno právo na přístup k internetu. Podle údajů z jara 2005 bylo 54 procent obyvatel ve věku 6 až 74 let uživateli internetu. V případě domácností 41 procent z nich vlastnilo počítač a 82 procent těchto domácích počítačů bylo připojeno k internetu. K internetu jsou připojeny všechny estonské školy a navíc zde existuje přes 700 míst s veřejným přístupem k internetu, která jsou umístěna v místních knihovnách, na poštách a dokonce i ve venkovských prodejnách. Budování této sítě začalo již v roce 1997 a místa s přístupem jsou dobře označena.

V zemi je také více než 500 wifi sítí, přičemž přes 100 z nich je přístupných zdarma. Relativně dobře si Estonsko vede i v širokopásmovém přístupu k internetu. Následující graf ukazuje, jak je na tom se širokopásmovým připojením (xDSL a kabelová TV) v konkurenci vybraných postsocialistických zemí. Obsáhlejší graf ukazující srovnání penetrace xDSL u 37 zemí včetně Estonska je v tomto článku.

Výše uvedené rozšíření internetu se odráží i v jeho užívání. V roce 2005 podalo 76 procent občanů přiznání k dani z příjmů pomocí internetu. Internetové bankovnictví používá 72 procent uživatelů internetu. Estonsko je na tom velmi dobře i v e-governmentu. Přes internet mohou být v reálném čase sledovány i výdaje vlády, která se namísto papírových dokumentů rozhodla od dubna 2000 jako první na světě používat webový dokumentační systém, jehož cílem byla úspora času a nákladů. Na stránce s názvem "O čem rozhoduji dnes" je možno najít předběžné legislativní návrhy jednotlivých ministerstev, přičemž občanům je umožněno tyto návrhy komentovat a doplňovat. Nejdůležitější je však fakt, že se těmito názory občanů následně zabývají kompetentní orgány, přičemž cca 5 procent z nich se objeví ve skutečném znění zákonů.

Podle zprávy Evropské komise z března 2005 je Estonsko jako jediná z nových zemí EU na vysokém stupni žebříčku v dostupnosti veřejných služeb přes internet. S pomocí internetu je například možno zaregistrovat novou firmu, vyplnit prohlášení policii a vyřídit různé úkony ve zdravotním systému.

Pozici Estonska potvrzuje i Globální zpráva o informačních technologiích 2004-2005, kterou vydalo Světové ekonomické fórum a která dle dosaženého indexu (NRI - Network Readiness Index) porovnává ve 104 zemích úroveň rozvoje informačních a komunikačních technologií. Estonsko se umístilo na 25. místě a je první mezi zeměmi střední a východní Evropy.

ID karty

V lednu 2002 byly v Estonsku zavedeny nové identifikační průkazy tzv. ID karty (obdoba našich občanských průkazů). Kromě řady pokročilých bezpečnostních prvků obsahují ID karty strojově čitelný kód a mikročip, který obsahuje údaje vytištěné na kartě s vyjímkou fotografie a podpisu. Na čipu jsou též uloženy dva digitální certifikáty a související privátní klíče chráněné PIN kódy. Jeden z certifikátů slouží k autentifikaci, druhý k elektronickému podpisu. Používání certifikátů není nijak omezeno, což znamená, že mohou držiteli sloužit ke komunikaci s osobami, organizacemi i státem.

Zajímavé je, že autentifikační certifikát obsahuje navíc i e-mailovou adresu uživatele ve formátu jméno.příjmení_NNNN@eesti.ee, kde NNNN jsou čtyři čísla zaručující jedinečnost adresy pro osoby se stejnými jmény. Adresa se nemění se změnou certifikátu ani ID karty a měla by občanovi sloužit celý život. S touto adresou není spojena žádná e-mailová služba, každý si tuto adresu musí přesměrovat na svůj fungující e-mailový účet, přičemž je možno přesměrování až na 5 adres. Tento e-mail slouží především ke komunikaci mezi státem a občanem, nicméně její používání není opět nijak omezeno. Ve spojení s certifikátem je možno e-maily elektronicky podepisovat či šifrovat.

Podle oficiálních údajů vlastní nové ID karty 850 tisíc občanů. Dále se předpokládá, že v budoucnosti bude možno na základě dohod mezi různými subjekty např. bankami nebo pojišťovnami a státem ID kartu integrovat se stávajícími platebními kartami ale i dalšími kartami založenými na podobném principu. V hlavním městě Talinu je již nyní možno ID karty používat jako elektronické jízdenky na hromadnou dopravu. Do konce roku 2006 by tuto kartu měl mít každý estonský občan.

Vzor ID karty

Za vystavení ID karty se platí poplatek, který činí 150 estonských korun, což je v přepočtu asi 280 Kč. Děti do 15 let, invalidi a lidé v penzi platí 25 estonských korun. Pokud chce občan využívat elektronické funkce karty potřebuje příslušnou čtečku (smart card reader). Ceny čteček se pohybují v případě USB verze někde kolem 500 estonských korun, sériová čtečka stojí 300. Čtečky se v Estonsku stávají i součástí standardního vybavení počítačových sestav.

Čtečka ID karet 

Volby

Právě nové ID karty se staly důležitým předpokladem komunálních voleb v Estonsku, které se konaly v termínech 10. - 12. 10. a 16. 10. 2005, přičemž v prvním termínu (10. - 12. 10.) bylo možno hlasovat elektronicky, hlasování v neděli 16. 10. proběhlo tradičním způsobem. Je třeba poznamenat, že tyto volby nepředstavovaly pro některé Estonce první možnost hlasování přes internet. V lednu 2005 proběhl v hlavním městě Talinu pilotní projekt, kde bylo možno při referendu o umístění Památníku svobody hlasovat elektronickou cestou. Projekt byl úspěšný, přičemž 14 procent z celkového počtu hlasů bylo odevzdáno s pomocí internetu. Podle tehdejšího vyjádření Národní volební komise již žádné technické překážky nebránily využití internetu při podzimních komunálních volbách.

Zajímavý je pohled na to, jak se k volbám přes internet staví sami estonští voliči. Z průzkumu agentury Faktum je zřejmé, že podpora internetových voleb je největší u těch respondentů, kteří internet používají denně. Nicméně zde není podstatný rozdíl ani u těch, kdo internet sice používají, ale ne každý den. Velkým překvapením je skutečnost, že i ve skupině respondentů, kteří internet vůbec nepoužívají, je podpora voleb přes internet vyšší než 50 procent.

Cíle voleb

Mezi hlavní důvody, proč Estonsko zavádí možnost voleb přes internet, patří udržení volební účasti a motivace mladých lidí volit. V důsledku větší volební účasti pak volby realističtěji odrážejí preference společnosti, dá se tedy říci, že slouží k dalšímu rozvoji demokracie. Větší volební účast může také znamenat zařazení či vyřazení některých volených subjektů. Podle tvůrců projektu patří takováto možnost voleb k základním vymoženostem informační společnosti.

Bezpečnost

Možnost voleb přes internet vychází v Estonsku z předpokladu, že tento způsob voleb nabízí stejnou míru bezpečnosti a důvěryhodnosti jako systém tradiční. Nové ID karty přitom umožňují jak bezpečnou autentizaci voliče tak i bezpečné odevzdání hlasu s pomocí elektronického podpisu. Podle oficiálních vyjádření estonských představitelů byla otázka zabezpečení klíčovým požadavkem na volební systém, který byl technicky postaven na serverech s operačním systémem Linux. Projekt zajišťovala estonská firma Cybernetica. Bezpečnost systému byla také hlavním předmětem kritiky estonských voleb zahraničními odborníky, kteří nedoporučovali zejména použití domácích počítačů, které mohou obsahovat škodlivý software jako jsou viry a červi. Mluvčí Národní volební komise Tarvi Martens však po skončení voleb oznámil, že vše šlo hladce.

Koncepce voleb

Možná, že to není na první pohled zřejmé, ale volby přes internet mají jedno velké úskalí. Při tradičních volbách přijde občan do volební místnosti, na základě své identifikace získá nebo nezíská povolení volit, pokud ano, vezme obálku s volebními lístky, odebere se za plentu, kde již anonymně hodí do volební urny volební lístek dle svých preferencí. Jak však dosáhnout toho, aby při internetové volbě nebyl hlas voliče spojen s jeho hlasem? V Estonsku tento problém vyřešili tzv.systémem dvou obálek.

Volby probíhaly následujícím způsobem. Volič vložil svou ID kartu do čtečky a otevřel webovou volební stránku www.valimised.ee a verifikoval se pomocí PIN1. Server na základě registru obyvatelstva ověřil, zda-li volič může volit a zobrazil kandidátku pro příslušný volební obvod. Volič zvolil svůj výběr, přičemž tato volba byla zašifrována. Toto šifrování představovalo tzv.vnitřní obálku. Systém si dále vyžadoval potvrzení volby elektronickým podpisem, k němuž bylo třeba zadat PIN2. Tento podpis byl tzv. vnější obálkou. V posledním kroku systém voliči potvrdil, že jeho hlas byl zaznamenán. Systém názorně ukazuje následující schéma.

Volební systém obsahoval i další zajímavé prvky. Jak již bylo popsáno výše, volby se uskutečnily ve dvou termínech, přičemž v prvním termínu bylo možno hlasovat pouze přes internet i tradičně a ve druhém pouze tradičním způsobem. Navíc platilo pravidlo, že internetový hlas může volič odevzdat kolikrát chce, přičemž platný je vždy ten, který je odevzdaný jako poslední. Volič, který hlasoval přes internet, mohl změnit svoje rozhodnutí a v prvním termínu opravit svůj hlas tradičním způsobem, přičemž jeho internetové hlasování bylo anulováno. Tento systém odmítl schválit estonský prezident Arnold Rüütel s tím, že internetoví voliči mohou před ukončením voleb změnit své preference kolikrát chtějí, což porušuje princip rovných podmínek. Prezidentův nesouhlas byl však zamítnut ústavním soudem. Pro možnost opakování hlasování existovaly dva důvody.

Prvním z nich byla eliminace možnosti "nákupu" hlasu. V takové situaci by volič dostal zaplaceno za to, aby volil příslušný subjekt, přičemž by byl kontrolován, zda tak opravdu učinil. Voliči by i přesto zůstala možnost své hlasování "opravit". Druhým důvodem byla eliminace možnosti nátlaku např.v rodině, kdy by volič mohl odvolit dle přání ostatních, nicméně opět by měl možnost svou volbu změnit. Nabízí se i třetí důvod a to v situaci, kdy by voliči měli jakékoli podezření na neregulérnost internetových voleb, mohli by odhlasovat tradičně a jejich internetové hlasy by byly zrušeny.

Výsledky

Nikoho asi nezajímá, kolik která strana dostala v komunálních volbách hlasů a kdo nakonec obsadil zastupitelstva v estonských obcích, ale spíše to, jak dopadlo hlasování přes internet. K datu voleb bylo v Estonsku 1 059 292 registrovaných voličů. Účast ve volbách resp.počet odevzdaných platných hlasů činil 496 345, což bylo 47 procent z celkového počtu voličů. Hlasování přes internet se zúčastnilo 9 317 voličů, kteří odevzdali 9 287 platných hlasů, což znamená, že 30 hlasů bylo zrušeno. K opakovanému hlasování došlo v 364 případech.

Je zřejmé, že využití možnosti volby přes internet nebylo nijak vysoké, podíl internetových hlasů dělá necelá 2 procenta. Protože se však jednalo o svým způsobem unikátní projekt, pro který neexistuje srovnání, nelze jednoznačně říci, zda se jednalo o úspěch či neúspěch. V každém případě je pozitivní, že systém fungoval a internetové hlasy měly stejnou platnost jako hlasy odevzdané tradičním způsobem. Právě bezproblémový průběh hlasování byl podmínkou pro nasazení možnosti internetového hlasování v parlamentních volbách, které se budou konat v roce 2007.

Co se týče statistik rozložení voličů, ukázalo se, že není podstatný rozdíl mezi pohlavími, přes internet volilo 46 procent žena a 54 procent mužů. Následující graf ukazuje voliče rozdělené podle pohlaví a věku. Ani v jednotlivých věkových kategoriích nebyl velký rozdíl mezi ženami a muži, zajímavé je, že v nejstarší kategorii nad 60 let volilo téměř dvakrát více žen než mužů. Nejsilněji byla mezi voliči obou pohlaví zastoupena věková skupina mezi 30 až 59 lety, což je pravděpodobně způsobené nízkou účastí nejmladší věkové skupiny a nikoli tím, že by střední generace ovládala internet lépe.

Jak jsme na tom v ČR?

Abych získal odpověď na tuto otázku, kontaktoval jsem Ing.Jitku Novotnou z odboru projektů e-governmentu ministerstva informatiky, která mi odpověděla takto: V České republice se problematice voleb přes internet nevěnuje veliká pozornost. Důvodů je pravděpodobně několik a dají se společně shrnout pod "nepřipravenost" - ať už je to v oblasti legislativní, problematiky elektronické autentizace (mj. se to týká i národní implementace směrnice o elektronickém podpisu), bezpečnosti, penetrace internetu, potřebné techniky apod. Také přiznávám, že jsem dosud v žádném materiálu/strategii nepotkala konkrétní plány na implementaci systému pro volby přes internet (alespoň tedy v horizontu do cca 5 let).

K tomu je nutno poznamenat, že ani ostatní členské státy EU na tom nejsou o mnoho lépe než my. Praxe s internetovými volbami se omezuje pouze na několik omezených zkušebních projektů. Zatím neexistuje ani jednotná terminologie. Rada EU uvádí internetové hlasování (i-voting) jako jednu z možností tzv.e-votingu tedy hlasování s využitím elektronických zařízení. Kromě i-votingu sem patří např.hlasování s pomocí elektronických terminálů, které jsou však umístěny ve volební místnosti, kam se musí volič dostavit stejně jako v případě tradičního hlasování. Problematikou i-votingu se zabýval dnes již zastavený projekt CyberVote, který byl částečně financován Evropskou komisí.

EU si od i-votingu slibuje jak zastavení klesajícího zájmu občanů o volby tak i získání efektivního nástroje pro organizaci veřejné diskuse. Jako překážka širokého nasazení této technologie je vnímána nejen bezpečnost ale i dostupnost. Rada EU vydala 30.září 2004 členským státům doporučení, ve kterém definuje právní, funkční a technické standardy nutné pro zavedení e-votingu. Na druhou stranu se v Evropě i ve světě ozývají některé hlasy, které považují volby přes internet za přímou hrozbu demokracii a poukazují na to, že se současnými technologiemi nelze zaručit spolehlivost takového hlasování. Na závěr lze tedy konstatovat, že další vývoj v této oblasti ukáže až čas, Estonsku však jeho prvenství již nikdo nevezme.

Důležitá je i skutečnost, že projekt má kromě cílů souvisejících se samotnými volbami i další neméně významná pozitiva, která souvisejí s rozšiřováním internetu, používáním elektronického podpisu a budováním moderní informační společnosti. Tato pozitiva se mohou v budoucnosti stát základem významné konkurenční výhody Estonska. Pro nás to znamená, že inspiraci dnes už nemusíme hledat jen na západ od našich hranic, jak bývalo zvykem.

Václav Rada, člen sdružení Internet pro všechny.

Témata článku: Internet, Preference, Arnold

26 komentářů

Nejnovější komentáře

  • azazel@email.cz 17. 1. 2006 15:29:46
    tu první adresu mi to zničilo :/

    pepa <pepa@server(jak se vede)....
  • azazel@email.cz 17. 1. 2006 15:25:07
    Víte proš jsou stále nějaké problémy se standardy? Protože ty standardy...
  • neregistrovaný 17. 1. 2006 9:36:30
    článek se mi velice líbil, doufám že takových článků se dočkáme více, bylo...
reklama
Určitě si přečtěte


reklama