Intel oficiálně představil novou architekturu procesorů, které obsahují výkonný integrovaný grafický čip a opět jsou celkově rychlejší a úspornější. Nechybí ani podrobné testy ze světa.
Po dlouhém čekání, kterému předcházelo i spousta neoficiálních úniků informací, včera společnost Intel konečně zveřejnila novou generaci procesorů a čipsetů, se kterými se budeme setkávat tento rok v nejnovějších noteboocích a počítačích.
Intel dodržuje nastolený standard „Tick-Tock“, tedy představit zbrusu novou architekturu přibližně každé dva roky, přičemž v mezistupni sníží výrobní technologii. Architektura Sandy Bridge používá stejně jako předchozí generace ověřenou 32nm technologii, příští generace tak bude pouze minimálně vylepšena a vsadí na nový 22nm výrobní proces.
Sandy Bridge ale přináší velkou spoustu novinek, takže si ty nejdůležitější blíže představíme.
Procesor i grafika na stejném písečku
Mikroarchitektura Sandy Bridge poprvé v oblasti desktopových čipů od Intelu přináší plnou integraci grafického čipu, který je tak nově na stejném kusu křemíku jako procesorová část. Integrace však pochopitelně zahrnuje i další součástí jako dvoukanálový paměťový řadič nebo System Agent, který se stará například o bezchybnou komunikaci a další parametry jednotlivých částí čipu.
Kromě nového loga Intel začal používat i mírně vylepšené označení, k dispozici budou zatím pouze dvoujádrové nebo čtyřjádrové modely, jednojádrové asi již nikdy neuvidíme. Nejvýkonnějším modelem v nabídce zůstává stále šestijádrový Intel Core i7-980X se starší architekturou, jak ale brzy zjistíme z testů výkonu, vzhledem k jeho ceně je nárůst výkonu oproti nejlepšímu čtyřjádru se Sandy Bridge architekturou jen minimální.
V procesorové oblasti je největší novinkou vylepšený Turbo Boost 2.0 (pouze u některých modelů), který je nyní schopen efektivně přetaktovat i všechna jádra zároveň nad jejich maximální frekvenci, alespoň do té doby, než se čip dostane na kritickou úroveň TDP. Teplota čipu totiž nestoupne okamžitě a obvyklých několik desítek sekund lze využít pro zvýšenou frekvenci všech jader. To znamená zase vyšší chvilkový výkon, hlavně když je potřeba. Optimalizace je s novou architekturou samozřejmostí, s čímž souvisí nejen vyšší výkon, ale i nižší spotřeba.
V případě čtyřjádrových modelů dosahuje počet tranzistorů hodnoty jedné miliardy (přesně 995 milionů). Obdélníkový tvar ale zahrnuje i grafickou část, která má nejen nové technologie, ale její výkon je více než dvojnásobný v porovnávání se stávajícími Intel HD.
Intel HD 2000 a 3000 s akcelerací všeho druhu
Nový grafický čip je rozdělen do dvou verzí s názvy Intel HD 2000 a 3000, které se vyskytují v různých modelech, přičemž v mobilní sféře se objevuje pouze výkonnější Intel HD 3000. Rozdíl je nejen ve frekvenci, ale především v počtu exekučních jednotek „EU“, model Intel HD 2000 jich má šest (čemuž odpovídá i slabší výkon), Intel HD 3000 pak disponuje dvojnásobkem, tedy 12 EU.
Grafické čipy podporují DirectX 10.1 (Shader Model 4.1), OpenGL 3.0 a podporují akceleraci i Full HD videa (až dva streamy najednou). Spolu s HDMI 1.4 a technologií InTru 3D je zajištěna i kompatibilita s trojrozměrným zobrazením filmů. O lepší obraz se pak stará Intel Clear Video, nechybí ani akcelerace videa na webu přes Adobe Flash (H.264).
Intel rapidně zvýšil výkon těchto grafik a zaměřil se i na dostatečnou podporu her v ovladačích. Výsledkem je v průměru více než dvojnásobný výkon oproti současným grafikám Intel HD a srovnatelný výkon levných low-endových grafik s cenou do patnácti stovek korun.
Hlavním tahákem je však nejen výkon pro hraní většiny her (samozřejmě s přiměřenou kvalitou a rozlišením), ale akcelerace grafického čipu při enkódování videa. Touto technologii se doposud chlubili pouze výrobci jako AMD nebo Nvidia, tedy využití paralelního výkonu GPU pro převod videa.
Podporu GPU akcelerace dostanete v rámci technologie Intel Quick Sync Video ke všem novým procesorům. S pomocí specializovaného software tak můžete snadno převádět videa na jiné formáty a jiná rozlišení, vše mnohem rychleji, než při použití pouze procesorových jader. A jak se přesvědčíme v testech, dokonce rychleji než v případě konkurenčních řešení od AMD nebo Nvidie.
Nový socket LGA-1155, čipsety Intel 6 Series a UEFI
Procesory s architekturou Sandy Bridge bohužel vyžadují nový socket LGA-1155 a tím i nové čipsety Intel 6 Series. Ty jsou rozděleny do několika segmentů dle použití (desktopové Q67, B65, H67, P67 a mobilní QM67, QS67, HM67, HM65, UM67), nejvyšší řada nemá podporu pro integrované grafické jádro, Intel totiž automaticky počítá, že si takový uživatel koupí výkonnou grafickou kartu do samostatného slotu PCI Express.
Intel sice v čipsetu nepodporuje USB 3.0, většina základních desek ho však bude mít v rámci externího čipu na desce. Plná podpora je ale u SATA 6 Gb/s, které má dvakrát vyšší propustnost než SATA 3 Gb/s, což je znát především u výkonných SSD.
Spotřeba čipsetů je velmi nízká, základní desky mají v drtivé většině případů zcela pasivní chlazení, což ocení především příznivci velmi tichých počítačů.
S novými čipsety a základními deskami jsme se konečně dočkali také nové generace BIOSu – UEFI. UEFI poskytuje podporu velkých disků (3TB už u běžných biosů znamenají problém s podporou bootování) a přináší přehledné grafické rozhraní s podporou myši. Mírně se také zrychlil start, tedy alespoň v POST části a to téměř o třetinu.
Jak vypadá EUFI na základní desce od Asusu, si můžete prohlédnout na tomto videu:
