Poskytovatel internetu bude monitorovat uživatele a při „nelegálních aktivitách“ je odpojí. Špatný vtip? Možná brzká realita!
O co tady jde?
Tato slova jsou ještě poměrně diplomatická a není z nich zcela patrné, o co vlastně IFPI usiluje. Nechme proto promluvit samotného šéfa celého IFPI, Johnna Kennedyho. Právě on se vyjádřil takto:
Rok 2007 byl rokem, kdy se odpovědnost ISP stala všeobecně akceptovaným principem. Rok 2008 musí být rokem, kdy se stane realitou.
V předmluvě k nedávno vydané zprávě IFPI za rok 2007 to stejný John Kennedy rozvedl takto:
V loňském roce byly konečně prolomeny ledy dosavadních předpokladů ohledně role, kterou mají hrát internetoví provideři(ISP) při ochraně copyrightem chráněného obsahu. Jejich odpovědnost se stává obecně přijímanou.
To je zásadní obrat, protože až dosud ISP žádnou takovouto roli nehráli. Pod rouškou technologického pokroku dopustili rozbujení krádeží copyrightu ve svých sítích. Některé odhady hovoří o tom, že copyright narušující přenosy souborů v rámci P2P sítí představují více jak 80 procent veškerého internetového provozu. ISP s tím povětšinou nic nedělali, čímž dopustili masivní devalvaci copyrightované hudby. To pak – přes veškeré přínosy z nárůstu digitálního prodeje – vyvolalo krizi v nahrávacím průmyslu, která má významné důsledky pro celý trh s digitálním obsahem a veškeré další podnikání, ve kterém hudba hraje významnou roli.
To jsou poměrně silná slova, která jakoby svalovala vinu za klesající výnosy a zisky nahrávacích společností na internetové providery. Možná jsou tak silná i proto, že mají přimět ISP, aby byli k IFPI vstřícnější a přistoupili na to, co ona od nich chce. Tak jako k tomu došlo ve Francii, jak už naznačovala ve svých výrocích i šéfka českého IFPI. Její „ …a poskytovatelé připojení pochopili, že se do toho budou muset zapojit…“ podrobněji rozvedl nejvyšší šéf IFPI ve výroční zprávě takto:
Více než komukoli jinému v roce 2007 musí náš průmysl poděkovat francouzskému prezidentu Sarkozimu a předsedovi FNAC Denisi Olivennesovi za změnu přístupu. Tzv. Sarkozyho dohoda, oznámená v listopadu, je dosud nejvýznamnějším milníkem v boji proti pirátství na Internetu. Dává vzniknout trojstrannému partnerství mezi kreativním sektorem, ISP a vládou. Posouvá ochranu duševního vlastnictvína novou úroveň, tím že požaduje po ISP, aby odpojovali narušitele copyrightu, pomocí automatizovaného systému a ve velkém, a také aby testovali filtrovací technologie (v originále: „requiring ISPs to disconnect copyright infringers on a large-scale, using an automated system and to test filtering technologies“).
Opravme si tedy hned to, co paní Žikovská z českého IFPI dokonce explicitně zdůrazňovala: že šlo o dohodu se spotřebiteli. Její šéf žádné spotřebitele nezmiňuje, a nenajdeme je ani mezi subjekty, které jsou pod dohodu podepsány. Místo spotřebitelů byli „třetími do hry“ ve Francii představitelé tamního státu.
Podstatou zmiňované dohody je zřízení nového státního úřadu (ve Francii), který by z jedné strany shromažďoval oznámenío porušování autorských práv, inicioval zasílání varování uživatelům, kteří se porušení dopouští, a soudní cestou (rozhodnutím soudce, nikoli nějak „automatizovaně“) zprostředkovával rozhodnutí o eventuelním odpojení konkrétního uživatele od Internetu (které by vykonávali poskytovatelé připojení). To je něco dosti jiného, než co naznačuje šéf IFPI, podlekterého by snad měli ISP odpojovat své zákazníky od Internetu nějak automaticky, jako na běžícím pásu, a dokonce „ve velkém“. Osobně mi přijde, že se tím nic až tak zásadního nemění, proti obvyklé praxi: pokud soudce rozhodne a vydá předběžné opatření, požadující něčí odpojení (nebo odpojení něčeho), ISP se zavazují to respektovat. Dokonce mi to přijde jako určité změkčení v tom, že všemu budou předcházet dvě varování.
Filtrování?
Možná ale, že to šéf celého IFPI myslel trochu jinak. Dohoda totiž požaduje po internetových providerech, aby ve spolupráci s vlastníky autorských práv experimentovali s filtračními technologiemi (DPI, deep packet inspection) a s technologiemi pro rozpoznávání copyrightovaného obsahu a watermarking. Ty by měly být nasazeny v sítích ISP a měly by průběžně monitorovat veškerý internetový provoz. Dohoda dává na toto experimentování čas v délce 24 měsíců, s tím že nasazeny mají být pouze v případě zjištění, že se příslušné technologie ukáží být funkční a také ekonomicky únosné.
Že by tedy šéf IFPI už předbíhal a vyjadřoval se již v intencích nasazení takovýchto řešení?
Osobně jsem přesvědčen, že ani jeden z uvedených předpokladů nemůže být splněn. Ne že by techniky filtrování (jdoucí libovolně „hluboko“ do zkoumaných dat) neexistovaly, naopak. Ale lze je velmi snadno eliminovat, zašifrováním přenášeného obsahu. Pak si „neškrtnou“. Nehledě na to, kolik budou stát. Samozřejmě zde platí, že čím mají být techniky filtrace výkonnější, aby méně zpomalovaly provoz, tím budou dražší. A kdopak je zaplatí? V konečném důsledku to těžko může být někdo jiný, než ten kdo pod popisovanou dohodou ve Francii není podepsán, a tedy zákazník/spotřebitel. Ať již ve vyšší ceně za své připojení k Internetu, nebo skrze své daně (pokud vše bude nějak dotovat stát).
Nehledě na jiné aspekty. Třeba na to, co vlastně bude cílem filtrace: identifikovat „dobrý provoz“ (tj. pocházející z legálně zpřístupněného obsahu), nebo naopak identifikovat „špatný provoz“ (porušující něčí autorská práva)? I kdyby bylo něco takového možné dělat nějak automatizovaně, s vyloučením chybných detekcí, jak by tato informace byla využita? Znamenalo by to (v prvním případě) odpojování uživatelů kvůli přenosu takového provozu, který nebyl úspěšně identifikován jako „dobrý“? To by se pak každý, kdo chce něco nabízet po Internetu, musel nějak zaregistrovat u provozovatelů filtračních technologií a převzít jejich pravidla pro identifikaci „autorská práva nenarušujícího obsahu“, aby filtrační technologie jeho obsah propustily?
Ve druhém případě by princip musel být opačný: uživatelé by mohli být odpojováni za obsah, který by byl úspěšně identifikován jako „špatný“. Zde by ale tomu, kdo chce přenést jakýkoli „špatný“ obsah, stačilo jej vhodně zašifrovat, tak aby filtrační technologie neměly šanci jej ohodnotit jako „špatný“. Takže výsledný efekt by byl nulový.
Otázka účinnosti
Dalším zajímavým aspektem je spolehlivost filtračních technologií. V tomto ohledu je zajímavé poslechnout si názor IFPI, vyjádřený v jejich výroční zprávě za rok 2007, právě v části hovořící o francouzské dohodě a o odpovědnosti ISP:
Není pochyb o tom, že ISP mají prostředky, kterými lze čelit porušování copyrightu. Stejně jako mohou ovlivňovat průchod jiných druhů nelegálního obsahu skrze své sítě, jako jsou spamy či viry.
Z toho si dovolím vyvodit, že si to v IFPI představují hodně naivně. Jistě, že existují technologie i organizační a smluvní opatření pro boj proti spamu, virům, i dalším formám malwaru. Ty technické, jako třeba antispamové a antivirové filtry, se sice se neaplikují při samotném přenosu skrze přenosové části sítě, ale až tam, kam data doputují (typicky na poštovních serverech a na počítačích uživatelů). Z dobrých důvodů, kvůli náročnosti jejich fungování. Ale to je jedno. Podstatný je ale výsledný efekt: opravdu se daří eliminovat problémy, například jen se spamem? Nebo tento problém naopak stále eskaluje? Pročpak asi nejnovější statistiky říkají, že objem spamu neustále roste (zdroj):
Podle nových průzkumů dosáhla v prosinci spamová úroveň 97,02 % a viry tvořily 0,11 % všech emailů.
Rapidní nárust spamu za rok 2007 demonstruje, že zatím neexistují efektivní prostředky, které by spammery zastrašily před uskutečňováním jejich stále ještě dost lukrativních podniků.
Takže takto nějak bych očekával, že by dopadl i boj proti porušování autorských práv cestou nasazení filtračních technologií. V tom lepším případě, kdy by cílem bylo detekovat „špatný obsah“. V opačném případě, při snaze detekovat „dobrý obsah“ a nepropouštět ten ostatní, bychom se s dnešním Internetem asi mohli fakticky rozloučit.
Nehledě již na aspekty ochrany soukromí, které s filtrováním velmi úzce souvisí, či jen otázku tzv. síťové neutrality (tj. toho, zdase ISP mají chovat ke všem přenosům stejně, resp. neutrálně, nebo se naopak mohou chovat k různým druhům provozu různě). To jsou otázky, jejichž rozbor by vydal na samostatné články.