Společnost IBM vyvinula speciální datové úložiště pro nespecifikovaný superpočítač (že by pozůstatek zrušeného modelu pro NCSA?), které obsahuje 200 000 klasických pevných disků, přičemž celková dostupná kapacita je rekordních 120 PB.
Do dnešní doby byla největší kapacita těchto systémů kolem 15 petabajtů, jedná se tak o výrazný posun. Systém využívá speciálního paralelního souborového systému GPFS, za jehož vývojem stojí rovněž IBM. Pro srovnání, jen samotné údaje a názvy souborů vyžadují místo přibližně 2 PB.
IBM používání několikanásobné ukládání a zrcadlení na různých místech systému, takže i při výpadků jednoho či několika disků nedochází ke zpomalení výkonu. Jednotlivé soubory jsou rozmístěny napříč všemi disky, díky čemuž lze dosáhnout vysokého paralelního výkonu při čtení i zápisu dat až několik TB/s. Podle informací se IBM podařilo indexovat 10 miliard souborů za méně než 43 minut, zatímco předchozí rekord byl jedna miliarda souborů za tři hodiny.
Všechny disky jsou v horizontální poloze a jejich optimální teplota i při zátěži je stále udržována pomocí vodního chlazení. Kapacita 120 PB stačí na 24 miliard písniček (průměrně 5 MB na jednu MP3) nebo na 60 kopií zálohy celého archivu internetu.
