W3C po patnácti letech vydalo finální specifikaci nového webového jazyka HTML. Svět se za tu dobu ale změnil a jen HTML5 dnes už ke štěstí dávno nestačí.
Češi v úterý oslavili 96. narozeniny své novodobé státnosti, ale nějaký ten sekt se docela možná rozléval i na Massachusetts Avenue 77 v centru amerického Cambridge, kde sídlí nejen nejslavnější vysoké učení technické na světě – MIT, ale také hlavní kancelář organizace W3C, které podle mnohých tak trochu dochází dech, ale stále zůstává tradiční autoritou, která vydává webové standardy. 28. října 2014 se dočkal finální publikace, takzvaného doporučení, jeden z těch největších a v posledních letech také zaručeně nejmedializovanějších. HTML5.
V podstatě se jednalo pouze o formalitu, prohlížeče totiž aktuální normu webového jazyka, ze kterého je složená každá internetová stránka, podporují v různé míře už celé roky. Přesto má akt v sobě hlubší symbolický smysl. Poslední verze HTML 4.01 totiž pochází z roku 1999, což je optikou raketového vývoje poslední dekády opravdový internetový středověk.
Modla a mediální nálepka
Z HTML5 se postupem času stala jakási abstraktní modla, ke které vzhlížela celá komunita. Vše nové, interaktivní, asynchronní a multimediální dostalo nálepku HTML5, ačkoliv to přímo s HTML5 nemuselo mít nic společného. W3C totiž pracuje na celé plejádě technologií a HTML5 je pouze jedna z nich – sic zastřešující. Typickým příkladem je třeba schopnost webových prohlížečů vykreslit 3D grafiku pomocí Javascriptu a technologie OpenGL ES 2.0, kterou znáte ze svých mobilních telefonů. Nejedná se samozřejmě o nic jiného než o WebGL. WebGL ale není součástí standardu HTML5. Pátá verze pouze popisuje novou značku <canvas>, tedy kreslící plátno, které dokáže zobrazit 2D a 3D grafiku. A zatímco 2D grafiku popisuje další specifikace W3C HTML Canvas 2D Context, tu 3D, tedy WebGL, vyvíjí zase Khronos.
3D model štítů Humálaje vykreslený pomocí WebGL
Podobně na tom jsou i mnohé další technologie. Skutečný HTML5 je tedy ve skutečnosti mnohem prostší – dalo by se říci, že sám o sobě už dnes ani zdaleka nestačí, poněvadž už jsme mnohem dál. Ostatně dalším krásným příkladem je třeba technologie WebRTC (Web Real-Time Communication) pro přenos videa a zvuku, o které se poslední dobou mluví hlavně v souvislosti s tím, že snad co nevidět umožní běh Skypu a dalších VoIP komunikátorů přímo v prohlížeči a bez potřeby jakéhokoliv speciálního plug-inu. Nicméně ani WebRTC není součástí HTML5, ale jedná se o samostatnou specifikaci.
WebRTC videochat vLine. Stačí jej spustit a komukoliv odeslat odkaz. Žádná registrace, žádný doplněk.
Suma sumárum, pokud by se v tom rozsypaném čaji webových technologií chtěl vyznat absolutní laik, velmi brzy narazí. Není to dost dobře možné. V tomto světle má HTML5 jeden velký sémantický problém – určitou vyprázdněnost. Pokud autor webového prohlížeče prohlásí, že jeho produkt podporuje W3C HTML5, z dnešního úhlu pohledu je to už krajně nedostačující. Ano, takový prohlížeč umí přehrát video bez Flash Playeru a bude umět několik dalších kousků, ale v době, kdy se z webového prohlížeče stává v podstatě další vnořený operační systém, ve kterém spouštíme stále více náhrad za desktopové aplikace (majitelé chromebooků ví své), jen toto nestačí a prohlížeč musí podporovat všechny poslední trendy jako třeba právě zmíněné WebRTC, notifikace aj.
Zapomeňme na HTML5, je tu HTML Living Standard
Jinými slovy, specifikace HTML musí být díky ohromné rychlosti vývoje celého odvětví neustále živá. Kdybychom totiž měli na nadcházející verzi čekat dalších patnáct let, tak trošku by to celé ztrácelo smysl. Z těchto pohnutek před deseti lety vzniklo konkurenční standardizační uskupení WHATWG – Web Hypertext Application Technology Working Group, za kterým stály Apple, Mozilla a Opera (později se přidal Google) a začaly pracovat na vlastní náhradě již tehdy zaprášeného HTML 4.01. Vývoj se postupem času propojil s W3C a vznikl současný HTML5, nicméně obě uskupení na něj hledí trošku jinak a každé má svou pravdu.
Zatímco W3C vydává specifikace podle klasického scénáře, kdy má každá svou verzi a časový plán vydání – typickým příkladem je právě HTML5, WHATWG razí heslo, že už včera bylo pozdě, a jeho specifikace se proto jmenuje prostě jen HTML s podtitulem Living Standard. A to je nakonec možná ten nejlepší možný přístup. Zbavit se čísel a specifikaci webového jazyka neustále aktualizovat. Ostatně v praxi se to dnes už stejně děje, Opera, Mozilla a Google totiž upgradují své prohlížeče průběžně a postupně do nich implementují dílčí webové next-gen technologie. Pomalé tempo W3C je naopak přirozeně bližší Microsoftu, který doposud vydával nové verze Internet Exploreru jednou za pár let, a proto se držel spíše časového plánu W3C. I ten má ale své opodstatnění. W3C například bedlivě kontroluje, jestli není součástí nového návrhu nějaká patentovaná technologie. Bylo by to asi docela velké pozdvižení, kdyby se znenadání ozval některý z mnoha patentových trollů a žádal po výrobcích prohlížečů s podporou HTML 5 licenční poplatek, poněvadž si kdysi před patnácti lety patentoval jakousi zanedbatelnou drobnost.
Trh nikdy nečeká
Skutečný tržní svět však na žádné finální verze nečeká. Krásným závěrečným příkladem je tak třeba rychlé Wi-Fi 802.11 N, které začali výrobci ve svých síťových krabičkách nabízet už v době, kdy se ještě nejednalo o formálně hotovou specifikaci, ale pouhý draft – návrh. S některými takovými ranými krabičkami je dnes sice problém, nemusejí být plně kompatibilní, ale díky nedočkavým výrobcům a hladovým zákazníkům se nakonec enko rozšířilo do světa o dobrý rok dříve.
W3C tedy v úterý uzavřelo jeden cyklus, jazyk HTML5 je hotový, ale tato událost zůstala díky proměně celé scény tak trošku bez povšimnutí a velkých ovací. HTML5 je hotový? No výborně, už před lety ale bylo pozdě. Ať žije živý standard.
Věděli jste, že…
- První hrubý návrh HTML z podzimu 1991 obsahoval 18 tagů.
- Tag <img> jako první navrhl Marc Andreessen z NCSA a to v poštovní diskuzi z 23. února 1993. Následující rok založil společnost Netscape.
- Na podzim 1994 neformální poštovní diskuzi vystřídala organizace W3C a začala vytvářet profesionální specifikaci HTML. Dodnes ji vede Tim Berners-Lee.
- První finální specifikace HTML byla až verze 2.0 z roku 1995.
- HTML 4 z roku 1997 přinesl podporu rámů. Součástí HTML5 dnes zůstává pouze populární kontejner <iframe>.
- HTML měl v novém století nahradit upravený jazyk plně kompatibilní s XML – XHTML. Dnes už se jedná o mrtvý projekt, ale částečně vysvětluje tak dlouhou prodlevu mezi vydáním HTML 4.01 (1999) a HTML5.
- Klíčovou osobností uskupení WHATWG je Ian Hickson. Pracoval pro Netscape, později pro Operu a dnes pro Google. Je autorem testů Acid, podílel se na vývoji CSS, HTML5 a dalších specifikací. Právě on je autorem myšlenky živého standardu HTML bez označení verze.