Hacky a hackeři VIII. – Nepochopený svět hackerů

Debugování pinzetou, nejdražší kalkulačka na světě, kybernetická přátelství, radioamatéři a kořeny phreakerského hnutí a ústup hackerů staré školy.

Toto léto si připomínáme velmi oblíbený seriál článků, který na Živě.cz vyšel před více než sedmi lety. Týká se hacků, hackerů, crackerů a podobných záležitostí, které jsou ale stále aktuální. V historických souvislostech si připomeneme, kdo byli původní hackeři a jakými kousky se proslavili.


Již v jednom z minulých dílů jsem uváděl citaci o tom, jak debugování, čili hledání chyb v programech, muselo být nejprve vynalezeno. Následující příběh je ale ještě o pár let starší a vysvětluje samotný původ slova „bug“. Ještě před tím, než bylo vynalezeno debugování počítačových programů tak, jak jej známe dnes, prováděli hackeři debuging pinzetou.

„Již jste někdy přemýšleli o původu termínu „bug“ (původně: brouk, hmyz), používaném v počítačích? Grace Murray Hopper nabízí odpověď z první ruky. Tato 74letá kapitánka, která je ještě stále ve službě, byla jedním z pionýrů výpočetní techniky za Druhé světové války. Hoper jednou vyprávěla skupině administrátorů v C.W. Post Center na Univerzitě Long Island, že první počítačový „bug“ byl ve skutečnosti opravdu hmyz – můra. Jedné srpnové noci na Harvardu pracovala Hopper a její spolupracovníci na „pradědečkovi“ moderních počítačů Mark I. „Šlo to špatně. V některém z obvodů toho dlouhého počítače uzavřeného ve skle byla nějaká chyba,“ říkala. „Nakonec někdo místo problémů našel a s použitím běžné malé pinzety jej odstranil. Odtehdy, kdykoliv nastala někde nějaká chyba, říkali jsme, že to má bug.“

Je zvláštní, jak rychle utíká čas v počítačovém odvětví. Snad proto, že i počítačové „hodiny“ jsou jaksi rychlejší? Nevím. Je to teprve pár desítek let, ale přesto asi dnes již pouze málo lidí chápe tehdejší dobu v oblasti počítačů a už jen malé procento z nich si ji dovede opravdu představit.

Nepochopený svět hackerů

Možná i z toho vychází nepochopení společnosti pro tyto geniální počítačové vědce – hackery. Já si nemyslím, že by to bylo zapříčiněno strachem, že jsou hackeři lepší než vy, jak naznačuje ve svém manifestu Mentor. Spíše bych hledal důvody v tom, že normální lidé neznají věci, o kterých hackeři mluví, na kterých pracují a s kterými si hrají. Vytváří se tak jakási bariéra a zde asi má své počátky i démonizace slova hacker, nepochopení hnutí svobodného software, či touhy hackerů po neomezeném přístupu k technice. Vždyť co to může ilustrovat lépe, než tento citát z textu Opravdoví programátoři:

„Opravdoví programátoři říkali věci jako ,DO 10 I=1,10` a ,ABEND` (vyslovovali to s velkými písmeny, to jistě chápete), zatímco zbytek světa říkal „počítače jsou pro mě moc složité“ a ,nemám počítače rád – jsou tak neosobní`.“

Nevím, jak pro koho. Hackeři často přiznávají, že vlastně polovinu svých nejlepších přátel v životě neviděli a nemají ani tu nejmenší představu, jak by mohli vypadat. Člověk, který je nezná, si bude klepat na čelo, jak technika lidi odcizuje. Je ale dost možné, že tato přátelství jsou daleko lepší než ty jeho. Vždyť proč by mělo hackerům vůbec záležet na tom, jak kdo vypadá?

Mnoho z nich se mezi sebou vůbec nezná pravými jmény, když se potkají v reálném světě, stejně radši používají své počítačové přezdívky. Co je komu po tom, kdo je z jaké rodiny, kolik má peněz, jak se obléká? Hackerům záleží na tom, jak kdo myslí, jak mluví a co dělá, ne na tom, jakou má barvu pleti. Kdo ale nezná tuto kulturu uctívající informaci jako nejpodstatnější věc na světě, těžko jejich svět pochopí. Bohužel jim ho lidé, kteří jej nechápou, i často znepříjemňují.

Počítač jako nejdražší kalkulačka

„Wagner byl tehdy svědkem ještě většího střetu mezi počítačovými a antipočítačovými lidmi. Navštěvoval zrovna kurz numerické analýzy a jejich profesor jim zadal domácí úlohu, kterou měli řešit s použitím starých obyčejných elektromagnetických kalkulaček. Ve stejné třídě byl i Kotok a oba se děsili toho, že by museli pracovat s takovými zaostalými stroji. ,Proč bychom to měli dělat,` ptali se sami sebe, ,když tu máme počítač?`.

Wagner tedy začal vytvářet program, který by simuloval chování klasické kalkulačky. Taková myšlenka byla pobuřující. Někteří to pokládali za plýtvání drahocenným strojovým časem. Dle tehdejších měřítek byl strojový čas tak vzácný, že jej měl kdokoliv využívat pouze na řešení úloh, které z toho mohly nějak výrazně těžit, úloh, které by jinak zabraly mnoho dnů práce mnoha matematiků na velkém množství triviálních výpočtů. Hackeři to ale brali jinak: cokoliv, co bylo zajímavé nebo zábavné, se pro počítač hodilo. S použitím interaktivních počítačů, kdy se vám nikdo nedívá přes rameno, se mohli takových zásad držet. Po dvou či třech měsících žonglování s nástrahami aritmetiky v plovoucí desetinné čárce na stroji, který neuměl sám od sebe ani nějak jednoduše vynásobit dvě čísla, napsal Wagner tři tisíce řádek kódu a program dokončil. Povedlo se mu přimět obrovsky drahý počítač k imitaci funkce obyčejné kalkulačky, která stála tisíckrát méně. Aby tuto ironii ještě zdrůraznil, nazval program Expensive Desk Calculator (drahá stolní kalkulačka), a pyšně na něm udělal úkol na hodinu.

Jeho známka – pět.

,Používal jsi počítač!` řekl mu profesor, ,to nemůže být správně.“

Zlaté časy analogových ústředen

Nepochopení se s technickými kulturami táhne už snad od samého počátku. Radioamatéři, snažící se dlouhé hodiny spojit s kamarády (o kterých nikdy předtím neslyšeli) o pár desítek či stovek kilometrů dál, jen aby se pozdravili a zase se hned rozešli ve změti frekvencí, phreakeři, vedoucí dlouhé noční hovory na naprosto nevytížené síti, ti všichni jsou nebo byli většinou společnosti z nepochopení zatracováni a nazýváni piráty.

„Radioamatéři ztělesňují velkou část kultury, která byla později převzata hackery: fascinovala je technologie (počítače) a také vzájemná komunikace. Někteří stále hledají nějaká nová skvělá zařízení, jiní zase chtějí najít způsob, jak co nejefektivněji komunikovat s ostatními. Někteří se snaží vylepšovat systémy (evolucionisté) a jiní si zas myslí, že již zvládli jistý obor a drží se ho (ti jsou občas nazýváni konzervativci). Ještě jsou tu samozřejmě ti, se kterými nechtějí mít radioamatéři nic společného: lidé, kteří si myslí, že pirátské přenášení rádia je ta nejhnusnější věc na světě a lidé, kteří používají technologii jako prostředku rebelie proti společnosti.“

Phreakeři [fríkři] byli hnutím, které chtělo jen dvě věci: mít možnost zkoumat i ta nejtajemnější zákoutí telefonních sítí, objevovat, jak věci fungují, a mít možnost využívat síť zdarma v době, kdy je směšně prázdná a nikoho tak neomezují.

Dobře, stejně jako existují hodní a zlí hackeři, existují i hodní a zlí phreakeři. Co je ale tak zásadně špatného na tom, když pár studentů v noci, kdy většina lidí spí, vede zadarmo dlouhé mezistátní či dokonce mezikontinentální hovory. Koho tím omezují? Komu tím vzniká škoda? Je zřejmé, že odpovědi na tyto otázky jsou neslučitelné s tím, v co věří jak hackeři, tak radioamatéři a phreakeři.

„Muž jménem Joe Engresia založil koncem 60.let (aniž by o tom věděl) undergroundové hnutí telefonních manipulátorů. První phreakery telefonní společnost Bell tehdy v roce 1961 vystopovala a potrestala, ale nebyli to ještě členové žádného organizovaného hnutí.

Joe Engressia byl slepý, ale byl obdařen perfektní schopností intonace. Když slyšel notu, dokázal si ji zapamatovat a věrně ji napodobit písknutím. Svoji schopnost manipulovat telefonní systém pískáním určitých tónů poprvé objevil v osmi letech. Jednalo se tehdy o multifrekvenční systémy a Bell tehdy udělal chybu, když o nich v roce 1960 zveřejnil informace. Joe byl poté uvězněn za propojování hovorů zdarma pro své přátele prostě tím, že do sluchátka pískal. On a ostatní nadšenci do telefonů zformovali rychle rostoucí undergroundovou síť, která se skládala převážně ze slepých. Pouze pár jich umělo tóny zapískat, ostatní k produkci potřebných tónů využívali primitivních klávesnic a syntetizerů. Phreaking tak přes Joa vyrostl ve velké hnutí mladých lidí. Znovu pak byl Joe zavřen v roce 1971. Jeho trest byl odložen výměnou za slib, že již nikdy nebude manipulovat s telefony. Později se nechal Joe zaměstnat u nějaké malé společnosti v Tennessee jako telefonní technik.“

Jako protiklad k hackerskému hnutí však phreakeři dnes již s nástupem digitálních ústředen a zdokonalených omezovacích systémů (což má pouze málo co společného s bezpečností) téměř přestali existovat. Láká mě věřit, že stejně tak jako Joe si přece jen nějakou tu cestičku k telefonním systémům našli a nepřidali se k tomu hloupému hnutí jakýchsi phreakerských crackerů, kteří si vyměňují kódy na mobilní telefony a stále shání návody, jak otevírat telefonní skříně. Noví hackeři tu však jsou – a teď myslím ty opravdové, ne crackery – ale jsou jiní.

(V článku se objevilo několik citací z knihy Copyright neexistuje od Linuse Walleije. Její anglická verze je přístupná online.)

Tip: prohlédněte si ostatní díly seriálů Hacky a hackeři

Článek jsme vzhledem k jeho nadčasovému tématu i zpracování jen mírně doplnili a zachována je i původní diskuze.

Témata článku: Wagner, Bell, Grace, Mentor, Tennessee, Murray, Island

20 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Gofry 29. 8. 2009 22:57:54
    Nie len to, ale zrejme by potom chceli mať telefonovanie v noci zadarmo...
  • zeq 29. 8. 2009 15:50:20
    Souhlasím, investice do infrastruktury jsou vysoké, proč by soukromý...
  • Jetelina 28. 8. 2009 0:31:22
    Články jsou opravdu výborné. Jamile vidím, že je k dispozici nový článek...
Určitě si přečtěte

Novou superbaterii lze nabít za pár sekund, může prodloužit výdrž telefonu na více než týden

Novou superbaterii lze nabít za pár sekund, může prodloužit výdrž telefonu na více než týden

** Vědci vyvinuli nový nanomateriál pro tvorbu superkondenzátorů ** Ohebná struktura umožňuje použití i u nositelností ** Nová technologie umožní extrémně rychlé nabití a mnohem delší výdrž než současné Li-Ion baterie

26.  11.  2016 | Karel Javůrek | 36

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

** Dobrý monitor s kvalitním panelem lze pořídit pod tři tisíce korun ** Pod deset tisíc si můžete koupit pracovní 27" monitor nebo nejlevnější použitelné 4K ** Vybrali jsme také ideální model pro vícemonitorovou konfiguraci

27.  11.  2016 | Stanislav Janů | 13

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

** Programátorů je málo a horníků bez práce po uzavření dolu Paskov bude moc ** Problém řeší unikátní projekt ** Pilotní kurz dává naději, že by z horníků mohli být použitelní kodéři

28.  11.  2016 | David Polesný | 75