to co pisete nema moc logiku. Argumentovat tim, ze ke knihy jsou dulezity pro podporu badani zatimco hudba je zabava a proto autorum knih upreme prava, ktera priznavame autorum hudby je hodne absurdni.
Ma to asi stejnou logiku jako rict, ze pan A ma pekne uzitecne veci a proto je v poradku mu to sebrat, zatimco pan B nic moc zajimaveho nema a proto se mu na to nesmi sahnout. Zakony musi platit stejne pro vsechny, coz se podle meho nazoru nedeje. Je mozne rici, ze nektere typy "dusevniho vlastnictvi" jsou v soucasne dobe diskriminovany, i kdyz mi spis prijde, ze je to prave naopak, ze nektere typy jsou protezovany nad ramec schematu, ktery pro ne byl historicky vymezen.
Jaky je rozdil - co se tyce dusevniho vlastnictvi - mezi textem v knize a textem na CD-ROM a textem nahranym na audio CD. Jedna se o stale stejny obsah - o identickou formu "dusevniho vlastnictvi", nicmene pristup k obchodovani a k povinostem vyplyvajicim z vydani toho dila v ruznych formach je vyrazne odlisny.
Co se tyce posledni vytky - "ja jsem neco napsal a rozhoduju o tom sam"??. Ja jsem neco napsal, ale zalozil jsem to na tom, co jsem si nekde precetl, co jsem se jinde dozvedel. Kazda myslenka je tedy kombinaci rady predchozich, vetsinou cizich myslenek. Tak se vyviji spolecnost, tak se dozvidame nove veci a jsme schopni nove veci tvorit. Osobne bych si rozhodne nenarokoval pravo na nekterou myslenku a nikdy bych ji nepovazoval za sve dusevni vlastnictvi. Chci-li aby byla myslenka me dusevni vlastnictvi, necham si ji pro sebe a nikomu ji nesdelim. Jakmile uz tu myslenku nekomu predam, musim se smirit s faktem, ze je stejne tak mym dusevnim vlastnictvim jako jeho. Z toho duvodu oznacuji "dusevni vlastnistvi" za neco pomerne neresitelneho, protoze neni mozne ho jednoznacne vymezit, dokazat jeho puvod, pripadne vymahat zpet.